Pokud jste už někdy viděli nějaký akční film, pak jste viděli i Gray Mana – neboli Šediváka, jak se velmi volná adaptace úvodního dílu knižní série Marka Greaneyho familiárně překřtila u nás v redakci.

K tajemnému hrdinovi dostanete maniakálního záporáka s groteskně výrazným vzezřením a dostatečně vágním důvodem k tomu, aby někoho se žízní po krvi pronásledoval po celém světě. Ve druhém plánu přibude ještě vágnější tragická backstory hlavního hrdiny, která jakž takž vysvětlí, proč je dnes tím, kým je (čti sympatickým nájemným zabijákem, jemuž se dá fandit), dále zápletka se záchranou mladé a navíc těžce nemocné dívky, u které musí Liama Neesona svrbět obě ruce, a k tomu už tak nějak samozřejmý zvrat ve formě korupce na nejvyšších místech tajné služby.

V provedení Joea a Anthonyho Russoových – režisérů čtyř marvelovek a samozvaných maximalistů – to vypadá následovně: agent bez minulosti a identity, ale zato v parádní teplákovce (Ryan Gosling), nedopatřením odhalí nekalosti u svého zaměstnavatele (Regé-Jean Page), čímž se dostane do hledáčku krvežíznivého magora s pornoknírkem, titulem z Harvardu a jménem Lloyd (Chris Evans).

V průběhu dvouhodinové stopáže se nahánějí přes asijské metropole až do Evropy, jen aby agent titulovaný Sierra Six (pro přátele Šestka) zjistil, že Lloyd není pouze sadista, nýbrž i schopný manipulátor, který do nebezpečné hry zaplete i Šestkova bývalého šéfa a otcovskou figuru (Billy Bob Thornton) spolu s jeho neteří se slabým srdcem. Tu agent pro změnu – jak zjistíme z krátkého, do děje skoro až agresivně vměstnaného návratu do nedávné minulosti – dostal kdysi na hlídání. A citové pouto na překážku bylo navázáno.

Se zásobou bujarého humoru („Kdo je v Praze?“ „Tvoje máma.“) se Russoovi pouštějí do vykreslení báječně nekomplexního světa, kde mají morální dilemata vždy úhledně narýsované hranice a zlosyni jsou ti, které tak někdo před minutou označil.

Líný, levnými drsňáckými hláškami nabitý scénář, který pochopitelně myslí i na povinnou scénu, kde si titulní hrdina nahoře bez pere své zakrvácené svršky, nedělá z Gray Mana nutně nejhorší akční film posledních let. Určitě ho ale řadí mezi ty, co si své obsazení zaslouží nejméně.

Ovšem možná je důmyslný děj to poslední, na čem vám u snímku podobného ražení záleží. V tom případě máte asi tu nejvýhodnější výchozí pozici. Od Netflixu, který mezi streamovacími službami platí za jakousi sbírku vysoce spotřebního obsahu, uvnitř něhož se čas od času objeví kvalitní seriál nebo oscarový kousek, co vyvolá pramalý zájem mezi uživateli, je to navíc naprosto pochopitelný požadavek. 

Od produkce s uváděným rozpočtem ve výši 200 milionů dolarů, tedy zhruba o 30 milionů dražší než poslední stíhačková show Toma Cruise v pokračování Top Gunu, ale přeci jenom člověk očekává trochu více než pomíjivé mozkové rozptýlení, ze kterého si další den bude pamatovat jenom to, jak na Goslinga roztomile křičel český policista: „Jménem zákona, nechte toho!“

Řekněme tedy, že si Gray Mana pustíte kvůli akčním scénám. Co se jejich množství týče, Russoovi se činili. Po pěstním souboji v ohňostrojovém oparu přijde na řadu únik z letícího letadla, přestřelka na pozemcích honosného chorvatského sídla a vzájemné (slovní i fyzické) okopávání mužského ega v kašně. A to s vědomím, že nepřekonaný vrchol téhle veskrze umělecké komediální formy přišel v Deníku Bridget Jonesové.

Ať už nohama pevně na zemi či ve volném pádu, lacině působící speciální efekty se postarají o to, aby velké množství těchto scén připomínalo spíše změť ošklivých fleků a nedotažených trikových zásahů než záznam souboje mezi dvěma lidmi.

Nejhůře z toho vychází už zmiňovaný záměrný pád neboli seskok z letadla, u kterého se nejen zapřisáhlý purista praktické filmařiny Cruise musí upřímně zasmát. Naopak divácky nejatraktivnější sekvence zachycuje postupnou destrukci tramvaje, která se bez přítomného řidiče vesele řítí pražskými ulicemi, zatímco Gosling se v jejích útrobách a později i na její střeše zdatně vypořádává s nepřáteli. 

Spolehnout se nedá ani na herecké výkony. Kníratý Evans se ve svých urážkách směrem ke Goslingovi dost brzy vyčerpá poté, co ho nazve panáčkem Kenem (už příští rok v kinech v režii Grety Gerwig!). Gosling zase nabídne v podstatě pouze záblesky své tiché agrese z mistrovského Drive nebo bravurní komediální polohy ze Správných chlapů. Stačí to k tomu, aby ta všeobjímající, sebeuspokojivá průměrnost Gray Mana začala pořádně iritovat.

Jenom pražské výhledy nezklamou a zůstanou konzistentně odzbrojujícími. A to, ať už se zrovna za Vítkovem tyčí mrakodrapy, oplocené muzeum zastupuje berlínskou centrálu CIA nebo do malebného parčíku před Rudolfinem najíždí vozidlo s reklamním nápisem půjčovny dodávek. Hra na schovávanou se známými lokacemi je ve výsledku mnohem zábavnější než chaotické řádění chlápka s pochybnou úpravou vousů.

Akční snímek The Gray Man je ke zhlédnutí na streamovací platformě Netflix.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít