Festivalový deník: Uma prchá jako všichni smrtelníci zadním vchodem
Přijela jsem na mezinárodní filmový festival do Karlových Varů bez akreditace, a tak ho zažívám jako normální návštěvník. Jen s více všetečnými otázkami. Vítejte u čtení prvního festivalového zápisníku, kterému osobně přezdívám Vary ze křoví.
Bez oranžové šňůrky na krku chodíte po Varech skoro jako nazí. Můžete si sice ve festivalovém obchůdku zakoupit merchandisingu s Belmondem kolik chcete, nezakryjete tím ale fakt, že bez průkazu na hrudi nezapadáte. A to nejen proto, že takové ty obdélníkového tašky už měli jenom s Janou Brejchovou.
Ve festivalové znělce si Věra Chytilová slepuje rozbitý křišťálový globus. Být tu jako novinář bez akreditace je v mnohém podobné. V rámci nepříznivé situace se chytáte každého střípku informací, ty pak za nešťastných podmínek lepíte dohromady, přičemž výsledek je předem odkázán ke katastrofě. Nevhodnost této metafory mou pointu pouze potvrzuje.
Léčba filmem
Svůj status částečného vyvrhele jsem si uvědomila ve chvíli, kdy při zapisování do stejného hotelu jsem na rozdíl od mých kolegů z Radiožurnálu nebyla poslána „chodbou rovně", ale „ven z budovy, 50 metrů do kopce a za tři ruské cedule".
„Já jsem ráda, že tu mám dalšího pacienta," kvitovala můj příchod stařenka v recepci dependance, aniž by upustila od tradičního lázeňského názvosloví. Ono je totiž ve výsledku jedno, jestli se jdete máčet do léčebných vod nebo sledovat pět filmů v jednom dni. Obě činnosti jsou určitými druhy šokové terapie. Jen z té jedné vás budou bolet nohy a sedací svalstvo z toho neustálého posedávání a kmitání mezi projekčními sály.
K potěše mé introvertní osobnosti, která nesnáší davy, ale zároveň nesmí chybět v centru dění, jsem nakonec skončila s hotelovým pokojem s balkonem namířeným přímo na Thermal. Takže vlastně spasíba.
Vaříme se ve Varech
Než se první den člověk vůbec stačí porozhlédnout dál než za Sadovou kolonádu, už je čas se hodit trochu do gala a jít vyčkávat na červený koberec na příjezd zahraničních celebrit, tento rok tedy především herečky Umy Thurmanové a čerstvého oscarového držitele Casseyho Afflecka.
Jako obyčejný návštěvník si zabírám místo na schodu zhruba 20 metrů od vchodu do Thermalu, odkud mám s trochou štěstí šanci vidět zátylek někoho slavného. Čekání je to zdlouhavé a vyčerpávající a ve chvíli, když nad Vary vysvitne slunce, i dost spalující. „Tak je to vždycky. Buď chčije, nebo je pařák," komentuje situaci slečna čekající vedle mě.
Jeden mladík se přidává do hovoru s tím, že dříve na festivalu pracoval jako jeden ze stafferů, co otevírají celebritám dveře od auta. „Jednou jsem někomu omylem přivřel ruku. Kdybych přivřel šaty, bylo by to ale asi ještě horší," říká.
Utíká hodina a Uma nikde. Komentátor událostí před hotelem Thermal ale udržuje napětí mezi diváky neustálým opakováním slov jako „superhvězda" nebo „mezinárodní superstar" u příjezdu každého z festivalových BMW. Postupně takto z vozu vystupují třeba prezident festivalu Jiří Bartoška, herečky Marta a Klára Issovy nebo hrudník Jitky Čvančarové. Nikdo z přihlížejících nemá kapacitu tleskat, protože v rukou třímá nějaký druh fotoaparátu.
A když už pak konečně opravdu zahraniční „superhvězdy" přijedou, doslova se rozestoupí mraky a přihlížející oslepí paprsky slunce. A tak jenom slepě natahují mobily k místu, kde předpokládají, že by se Cassey s Umou mohli pohybovat. Vyhrává ten, kdo má selfie tyčku a dlouhé ruce.
Festival paradoxů
Jak první den ukázal, Vary jsou festivalem plným paradoxů. Můžete tak kvůli několikavteřinovému pohledu na vzdálenou siluetu celebrity propotit šaty, jen abyste do ní (skoro) narazili zhruba o hodinu později, jak s celou rodinou uniká z Thermalu zadním vchodem.
Stejně tak můžete strávit dvě hodiny na projekci americké komedie, která vás ale nerozesměje tolik jako to, když jste později svědky živého vysílání Radiožurnálu, do kterého byla přizvána v té době už společensky naladěná studentka. Obdivovala jsem její pohotovost. Celkové kouzlo jejího vystupování dokreslovala ještě skupinka přátel, která v průběhu jejího rozhovoru s Vladimírem Krocem halekala a nadšeně pískala. Punc komediálního zlata nakonec získala odpověď na otázku, co dobrého dneska viděli na festivalu, na což všichni dohromady zakřičeli: „Bartošku!"
