Patrně si koaliční politici uvědomili, co by s veřejným míněním po školské stávce a dalších odborářských protestech udělalo prosincové omezení péče v nemocnicích.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Koalici došlo, že hodit střední vrstvu přes palubu není rozumné

Dost možná si ale Fiala též vzpomněl na základní politologické poučky. Například tu o střední vrstvě coby opoře demokratického právního státu. Skupiny, které zahrnuje, zhusta patří k poskytovatelům i klientům veřejných služeb. Zároveň vynikají voličskou disciplínou a za normálních okolností preferují neextrémní strany.

Klasickými reprezentanty střední vrstvy jsou úředníci, lékaři nebo učitelé. Odtud možná i postávková ochota vlády ustoupit kantorům a dalším pracovníkům ve školství.

Tito lidé jsou s to volit pravici i levici, podstatné je, jak stěžejní politické proudy nakládají se státem a jeho infrastrukturou. Léta například platilo, že jsou učitelé oporou sociální demokracie, poněvadž ona nejlépe rozumí jejich poslání i finančním potřebám.

Lepší mít proti sobě jen někoho než všechny

S nástupem hnutí ANO začali mnozí sázet na starostlivost Andreje Babiše. Zatímco ve volbách 2017 sváděla Praha s Babišem svoji „svatou válku“, mimo hlavní město sklidil značné množství hlasů kantorů i lékařů.

Střední vrstva však neuvažuje jen v účetnických kategoriích. Záleží jí také na hodnotách, čistotě a poctivosti politiky. Žádný div, že Babišovy osobní aféry nebo některé neurvalé projevy měly za následek růst sympatií pro ODS a celou koalici Spolu přetavený do volební výhry.

S emeritním rektorem Fialou v čele vlády pak získala střední vrstva naději, že jí bude nasloucháno. O to větší zklamání přišlo, když byly platy státních zaměstnanců zmrazeny, vzdělání při skládání státního rozpočtu ztratilo punc priority a kabinet nepohnul ani se smutnou praxí přehnaných lékařských přesčasů kolidujících i se zákoníkem práce. Třešinkou na zkaženém dortu pak jsou kauzy vládních stran, které zejména v regionech mají korupční podtext.

V hodině dvanácté si pětikoalice uvědomila, že o voličské zázemí ve střední vrstvě nesmí zcela přijít. Spoléhat se na podporu od nízkopříjmových zaměstnanců nebo penzistů po spuštěných reformách nemůže a prosperujících podnikatelů nebo manažerů zase není tolik, aby politikům vyhráli volby.

Varovná je i Babišova schopnost slíbit komukoliv cokoliv. Zvyšováním daní nestraší, přesto má stále plné hrsti připravené rozdávat. Část vládních voličů stáhne k sobě, další zůstanou do poslední chvíle nerozhodnutí nebo k urnám ani nepřijdou.

Volební modely naznačují, že šance na zopakování minulého úspěchu koalice Spolu je malá. Proč ji ještě hatit provokováním cenného elektorátu? A tak premiér Fiala přestal tvrdit, že s protestujícími manipulují odboráři posedlí politickými ambicemi, a usedl za jednací stůl, přestože zdravotnictví nikdy nebylo jeho parketou. Z podobného důvodu myslí na volební výsledky Starostů a nezávislých ministr školství Mikuláš Bek, jenž si po nešťastných slovech o dětech, které si vzali učitelé za rukojmí, raději uložil bobříka mlčení.

Tím, že kabinet jde lékařům i kantorům naproti, je zároveň odlupuje od houfu stávkujících a demonstrujících z minulého týdne. Vždy je lepší mít proti sobě jen někoho než všechny. Přesto zápas za docenění střední vrstvy nekončí. Jak by také mohl, když v Česku 34 let od listopadu 1989 není ani vysokoškolský diplom zárukou slušné mzdy a důstojných pracovních podmínek…

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít