Vláda si dláždí cestu do pekel
Jako populistické gesto odbyl Jiří Pospíšil z TOP 09, europoslanec a náměstek pražského primátora pro kulturu v jedné osobě, návrh opozice zmrazit platy ústavních činitelů na pět let. Poslanec Jan Lacina z hnutí STAN k tomu v televizní diskusi dodal, že by to stejně znamenalo navýšení průměrného důchodu o pouhou korunu třicet. A Marek Benda z ODS prohlásil, že to pokládá za hloupost, protože, cituji „až se to rozmrazí, tak to skočí“.
Všichni sice připustili, že by eventuálně uvažovali o nějaké jiné formě solidarity s inflací sužovaným národem, ale konkrétního neřekl nikdo nic.
Prezidentova výzva, aby vláda jednala s opozicí „o úpravě, která zajistí, že se na úsporách budeme bez rozdílu podílet všichni“, tak vyzněla jako hlas volajícího na poušti.
Zvlášť když k ní ministr Jurečka z KDU-ČSL podotkl, že je sice připraven si za jednací stůl sednout „klidně i za účasti pana prezidenta“, ale že se koalice a opozice dohodly na principu valorizace platů ústavních činitelů už v roce 2015, kdy si řekli, že „takto jsme to nastavili a řekli, že do toho nebudeme sahat“.
Nad mírou zaslepenosti vládních představitelů vůči národu, ještě k tomu v situaci, kdy je plat ústavních činitelů ve srovnání s průměrnou mzdou víc než dvojnásobný, lze už jen nevěřícně kroutit hlavou: jako by vláda Petra Fialy ztrácela nejen soudnost, ale i pud sebezáchovy. O naprostém nedostatku empatie nemluvě.
Opozice musí jásat
Přitom je to právě empatie, schopnost se nejen vcítit do situace jiných lidí a litovat je, ale vyvodit z toho i konkrétní činy, která dnes patří k jedné z nejžádanější dovedností 21. století. Vědci ji řadí mezi prvky „emocionální inteligence“ a Česko je jí plné nejpozději od chvíle, kdy Rusko přepadlo Ukrajinu.
Pavel podepsal omezení valorizace důchodů. Červnový růst penzí bude zhruba o polovinu nižší
Číst článek
Projevil a projevuje ji každý, kdo dokázal přetavit svůj soucit s uprchlíky v konkrétní činy. Ať už jim poskytl střechu nad hlavou, pomáhá jim jako dobrovolník nebo posílá na Ukrajinu peníze.
Jistě: to všechno dělá jménem občanů i stát. Právě proto ale nemá současná neochota členů vládní koalice jít v solidaritě příkladem vstříc jiné vysvětlení než to, že staré přísloví o kaprech, co si nevypustí rybník, má přece jen něco do sebe.
Pro soudržnost země je to v této situaci, kdy vládě nezbývá než zachraňovat veřejné finance na úkor občanů, rána téměř smrtící. Opozice musí přímo jásat.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Platové poměry a férové naladění lidu
Petr Fischer
Muskovo psí šetření
Tereza Zavadilová
Dávky, dálnice, platy. Těžko chtít před volbami jiný rozpočet
Petr Holub
Nájmy se šplhají nahoru, vládu už ale bydlení nezajímá
Apolena Rychlíková