Rozhodně tím nikoho nepodezřívám z kamufláže. Je třeba pochopit samotnou závodnici i tým kolem ní, že s konečným verdiktem čekají do poslední chvíle.

Když kvůli zranění reálně hrozí absence největší reprezentační hvězdy na vrcholné akci celého čtyřletého cyklu, prostě se musí zkoušet všechno možné i nemožné do poslední chvíle. A je těžké smířit se s tím, že je nakonec veškerá snaha marná.

Kéž bych se mýlil. Právě probíhající sezona začíná mít grády. Ze středečního vytrvalostního závodu mužů v Ruhpoldingu jsem si odnesl krásný sportovní zážitek, výsledky Moravce s Krčmářem byly skvělé. Je krásné být u toho, zároveň ale přiznávám, že to bez Gabriely Koukalové není úplně ono.

A bohužel si neumím představit, že by bez absolvování jediného závodu mohla obléknout startovní číslo poprvé až na olympijských hrách. Jako kdybyste šli v autoškole bez praktických jízd rovnou k těm závěrečným.

Předem jasné rozhodnutí?

Promiňte to přirovnání, Gabriela má samozřejmě „biatlonový řidičák“ už dávno, sama by mohla na střelnici i na běžeckých tratích vyučovat, ale i ona se přeci potřebuje rozjezdit a znovu zažít ty nervy s malorážkou v rukou.

Podle šéftrenéra Ondřeje Rybáře si každopádně musíme počkat na oficiální prohlášení do pondělí, kdy je třeba odevzdat předběžnou nominaci pro hry v Pchjongčchangu. Do té doby budou on i jeho kolegové mlčet, a i když už tak nějak tušíme, co nakonec zazní, je třeba to respektovat.

I proto byla podle mě trochu zbytečná čtvrteční zpráva deníku Blesk o už jistojisté absenci Koukalové v olympijských závodech. Fráze „podle našeho zdroje“ v textu nechyběla, jméno zdroje ale jaksi ano.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít