Asi málokdo by na Slavii vsadil v září loňského roku po čtvrtém ligovém kole, kdy Šilhavý přebíral mužstvo po odvolaném trenéru Uhrinovi mladším někde ve druhé polovině tabulky s pouhými pěti body a velkou ztrátou na nejlepší. "Přiznám se, že v té chvíli bych v titul určitě nevěřil, když jsme byli s pěti body asi dvanáctí. Udělali jsme 20 bodů na týmy, které byly nahoře. To je skvělá vizitka tohohle týmu," nezastíral trenér, který jako vždy nemluvil o sobě, ale o mužstvu.

Všimněte si, že právě tohle je jedna ze zásad bývalého výborného hráče a snad ještě lepšího trenéra. Dělal to Šilhavý vždycky a vždycky to dělat bude. Vychází to totiž z jeho osobnosti a životního přístupu.

Měl jsem možnost s ním rok pracovat při jeho trenérské ligové premiéře. Tehdy trénoval Kladno, jednoho z outsiderů ligy. Zachránil ho v lize, což byl podobně husarský kousek, jaký předvedl teď se Slavií. A byla to pro mě i pro ostatní v klubu úžasná zkušenost.

Byl to rok, kdy jsem se do práce těšil. Atmosféra byla totiž úžasná, a samozřejmě se jenom nevyhrávalo, spíš naopak. Největší podíl na tom měl právě Jaroslav Šilhavý. Hlavní trenér, boss, který má v klubu většinou také velké slovo. Tenhle trenér se ale ke každému choval jako kamarád, ať to byli údržbáři, uklízečky, nebo největší hvězdy.

Jeho postavení přitom každý respektoval. Nepochybuji o tom, že podobné to bylo teď ve Slavii. A právě tohle byl jeden z důvodů, proč slavný klub pod jeho vedením v lize ani jednou neprohrál a nakonec došel až pro titul.

Třeba případ nehrajícího kapitána Bílka. Není to jen tak posadit jednoho z lídrů mužstva na lavičku a nedat mu ani jednou v jarní části soutěže šanci. Tedy vyřadit takového borce ze sestavy samo o sobě složité pro trenéra není, ale udržet přitom pohromadě kabinu a samotného kapitána na svojí straně jako prodlouženou ruku trenéra, to je kumšt.

Samozřejmě, musejí ho mít oba, tedy především samotný hráč, ale i přístup a osobnost trenéra jsou důležité. Ne pokaždé takovéto rozhodnutí dopadne dobře, většinou má na mužstvo spíš negativní vliv. A takových drobností je v sezoně daleko víc. Šilhavý je zvládl ve Slavii s přehledem.

Slavii samozřejmě pomohla i nečekaně častá zakopnutí hlavních rivalů Plzně a Sparty, to jistě. Ale titul je ve správných rukou. Slavia dala nejvíc gólů ze všech, o osmnáct víc než jejich hlavní protivníci, jen v jediném utkání vyšla střelecky naprázdno. A pod trenérem Šilhavým neprohrála ani v jednom zápase. Pod trenérem, který v případě úspěchů nikdy nemluví o sobě, ale o týmu. A naopak, případnou kritiku týmu nebo jednotlivců bere na sebe.

"Být v něčem první, nejlepší v republice, to se nikdy neomrzí. Není to nějaká moje výhra, ale je to týmová výhra. Určitě ji řadím hodně vysoko, stejně jako titul v Liberci. Tady možná o to víc, že fanouškovská obec je obrovská," řekl Šilhavý v sobotu večer v Praze na Strahově, kdy i jeho jméno vyvolávali slávističtí fanoušci.

Nepochybujte o tom, že čtyřiapadesátiletý trenér zůstává i po dalším úspěchu nohama na zemi. Dobře ví, že na výhry se ve fotbale rychle zapomíná. A před jeho týmem teď stojí další výzva – postoupit do Ligy mistrů.

„Jak říkal trenér Škorpil, každým úspěchem si zaděláváš na další neúspěch," připomněl spíš v žertu Šilhavý. Ano, i jeho Slavia zažije horší časy, přijdou porážky. Bylo by příjemné pro všechny české fanoušky, nejen ty červenobílé, aby to nebylo v kvalifikaci o nejprestižnější klubovou soutěž Evropy.

To se ale díváme už do konce července a začátku srpna. Daleko bližší je jiné důležité fotbalové datum. Už tento pátek by mohl mít český fotbal nové vedení. Klidně se ale vsadím, že na volební valné hromadě to takové drama jako na konci ligy nebude. Řekl bych, že o výsledku už je jasno teď. A že nejméně jeden člověk už ví, jak fotbalové volby dopadnou. Roman Berbr se v tomhle nemýlí.

Miroslav Bureš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít