V roce 2009 vyjížděl z pražského hlavního nádraží historický „Vlak svobody“ přes Sasko směrem do bavorského Hofu. Byl to projekt, který měl připomenout osudy východoněmeckých uprchlíků, kteří doufali v lepší budoucnost na západě a kteří se skrývali v areálu západoněmecké ambasády v Praze. Když nakonec komunisté v Berlíně souhlasili s jejich emigrací na západ, vypravila východoněmecká železnice speciální vlaky z Prahy. První vyrazil 1. října 1989 v 6.14.

O dvacet let později jsem tím vlakem jel, jako reportér. Viděl jsem mimo jiné průvodčí v historických oblecích, seděl v jednom z historických vagonů tažených historickou lokomotivou. A v duchu jsem si říkal, jestli soudruzi z NDR neudělali někde chybu, protože na vývěskách a samotném vlaku stálo, že jedeme Německou říšskou železnicí (Deutsche Reichsbahn). Fakt? V lidově demokratickém socialistickém státě, jakým NDR byla, jezdila říšská železnice? Ale pustil jsem to rychle z hlavy, protože práce a natáčení bylo dost.

Někdy se pak toto téma v rozhovorech s přáteli v Německu tak nějak samo vylouplo. Moje nadhozená otázka, proč se železniční dopravce v NDR jmenoval “Německé říšské dráhy”, probouzela jenom spekulativní pokusy. Ani železniční nadšenec a český spisovatel v Berlíně Jaroslav Rudiš to nevěděl na „zichr“. To už mě ta říšská dráha začala pěkně štvát.

Velmi důležitý dodatek

Tak a teď k tomu Norimberku. Je tam železniční muzeum, vůbec nejstarší tohoto druhu na světě. Historik Rainer Mertens toho ví hodně, pochopitelně i tu zapeklitost s „říšskými drahami“ v NDR. Na Postupimské konferenci v roce 1945 se prý rozhodlo, že Říšské dráhy se sídlem v Berlíně budou zodpovědné za provoz ve východní sovětské zóně včetně západního Berlína. To je velmi důležitý dodatek.

Ve spojeneckých zónách vznikla pak nová železniční společnost, pozdější Spolkové dráhy (Bundesbahn). Když pak v roce 1949 vznikla SRN a záhy na to NDR, lámali si východoněmečtí soudruzi hlavu s tím, jak se jejich železnice bude jmenovat. Název „Říšské dráhy“ byl - a to věděli všichni - trochu z jiné doby.

Ale zároveň měli obavu, že když dráhy přejmenují, nebude se na ně vztahovat usnesení Postupimské konference, které jim zajišťovalo kontrolu nad kolejišti a vlaky včetně S-Bahnu v západním Německu. Tuto kontrolu si chtělo východní Německo ze strategických důvodů udržet. Proto jezdila ve východním Německu až do začátku 90. let Říšská dráha, než se pak rozpustila ve svém západním protějšku.

Možná si říkáte, že na tohle by stačila rychlá rešerše nebo dva tři telefonáty. Ano, máte pravdu. Ale některé záhady potřebují čas, aby se staly nepříjemně nesnesitelné. V Norimberku jsem z muzea odcházel lehkým krokem a s úsměvem.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít