Ruský prezident je znám tím, že je schopen k čekání na svou maličkost odsoudit kupříkladu i britskou královnou. Něco takového se ale ve Vladivostoku nestalo a byl to naopak Putin, který na severokorejského diktátora čekal celou půlhodinu. Už z toho vyplývá, za jak důležité Putin dálněvýchodní rozhovory považoval.

Podle světových agentur byly debaty nejvyšších představitelů Ruska a Severní Koreje ve Vladivostoku „důkladné a obsažné“, zabývaly se perspektivou zlepšení vztahů obou korejských států, strategickou stabilitou a rozvojem dvoustranných styků. Podle Putina se diskuse týkala mezinárodních sankcí, vztahů Severní Koreje s USA a denuklearizace Korejského poloostrova.

O váze jednání vypovídá i skutečnost, že místo plánovaných 50 minut spolu oba lídři mezi čtyřma očima rozmlouvali plné dvě hodiny – teprve pak se k nim na další hodinu připojili i ostatní členové obou delegací.

Kvadratura kruhu

Mimochodem, Putin severokorejského hosta podle ruských médií oslovoval „vážený soudruhu předsedo“, zatímco Kim označil Rusko za „velkého spřízněného souseda“ a tlumočil „drahým ruským přátelům“ pozdravy severokorejského vedení.

Leč zdvořilostní floskule stranou – oběma debatujícím šlo jistě především o zlepšení bezpečnostní situace na Korejském poloostrově, přičemž bychom se skoro mohli vsadit, že té ruské o ně šlo víc: hranice mezi oběma státy měří pouhých 19 km, ale Severní Korea je bezprostředním sousedem Ruska a případný jaderný konflikt by ruský Dálný východ přinejmenším zprostředkovaně zasáhl. 

Na druhé straně ovšem Putin, ač se od něj očekávalo něco jiného, řekl, že obnova šestistranných rozhovorů o severokorejském jaderném programu, které se před deseti lety zhroutily, by byla předčasná. Severní Korea prý před obnovením takovýchto jednání potřebuje „mezinárodní bezpečnostní záruky“.

Putin setkáním zároveň znovu demonstroval, že Rusko se snaží držet prst na tepu hlavních světových událostí a že ve východní Asii je třeba s ním počítat stejně jako dejme tomu na Blízkém východě.

Převzato z Plusu

A oč jde Kimovi? Jeho mimořádná diplomatická aktivita z poslední doby svědčí o tom, že ekonomika usilovným zbrojením zbídačené země je v koncích a mladému diktátorovi tak nezbývá nic jiného, než jednat a dokonce kvůli tomu cestovat, což nedělával.

Je to ovšem kvadratura kruhu, protože Kim by se chtěl zbavit mezinárodních sankcí, ale nehodlá se zbavit jaderných zbraní. Ty jsou totiž jedinou nezpochybnitelnou zárukou existence jeho bizarní brutálně komunistické říše.

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít