Fiala věrohodný, neokázalý, civilní i důstojný
Když se v těchto krajích řekne „novoroční projev“, skoro nikomu už v hlavě nenaskočí pitoreskní čechoslovenština a studený výraz tváře JUDr. Gustáva Husáka. Zato od střední generace dál si lidé zaručeně ihned vybaví památné vystoupení Václava Havla z 1. ledna 1990. Ostře kontrastující právě s proslovy jeho předchůdce, lakujícího setrvačně realitu na růžovo.
Prezidentská vystoupení v prvý den roku nějaký čas nemáme, Miloš Zeman se uchýlil k „vánočnímu poselství“ (v posledním ovšem Vánoce zcela pominul, stejně jako přání spoluobčanům do nového roku).
Za to k nám hovořívají premiéři. Letos poprvé Petr Fiala (ODS), leckomu otevřeností a střízlivým tónem trochu připomínajícího Havla před více než třiceti lety.
Což zavání srovnáváním nesrovnatelného. A to už proto, že Havel tehdy hovořil v okamžiku ještě nedokonaného zásadního společenského zlomu. Zatímco Fiala prostě stojí v čele vlády vzniklé z dalších demokratických voleb.
Co komu a proč vadí
A ovšem nic nelakuje na růžovo (dokonce v projevu termín užil). K tomu, pravda, má sklony jeho předchůdce, který se ovšem vloni při obrovském návratu epidemie vlastně jen dokola omlouval. To samozřejmě Fiala nemusí, řízení exekutivy si teprve osahává.
A konstatovat, že jsme po mnoha stránkách v komplikované situaci a nebude to legrace, ho vlastně nic nestojí. Zvlášť když je to tak zjevný fakt. Někdo čekal, z kruhů politických komentátorů, ale také třeba předseda SPD Okamura, že Fiala už nastíní nějaká řešení tří hlavních problémů, o nichž hovořil: cen energií, inflace a covidu.
‚Omezená ekonomická aktivita i snížení zdanění práce.‘ Schodek rozpočtu přesáhl 401 miliard korun
Číst článek
To se ale očekávat více méně nedalo, zavánělo by to sliby a Fiala se zatím vždy jevil jako realista, osoba příslovečně nejprve dvakrát měřící, než uchopí pilu. Zklamal také – jaké překvapení – Andreje Babiše, kterému zjevně vadila zmínka o „zděděném rozpočtu s dalším obrovským schodkem“, čili po jeho vládě. To expremiér považuje za „pokračování v nepravdách předvolebního boje“. Jenže deficitní stovky miliard jsou, marná sláva, také evidentním faktem.
A jistě by se mohla vést věcná debata o schodkové efektivitě. Patrně k prezidentské kandidatuře mířící Babiš prostě takové věci nerad slyší. Respektive nechce, aby je slyšeli voliči. A tak aspoň namítá, že jeho nástupce „dopředu straší“.
Přece jistá podobnost?
Ale vnímají to tak i občané? Cítí se skutečně strašeni? Anebo prostě jen přijímají, že jim premiér bez obalu říká, jaký je stav věcí, jež napravit bude chvíli trvat, ale jinak to nepůjde? Tak jako se kdysi, aspoň většinově, necítili postrašeni oním Havlovým „naše země nevzkvétá“. To přece věděli dávno také, akorát to za ně najednou někdo pěkně nahlas vyslovil.
A v tom se Fiala přece jen částečně Havlovi podobá: vyhýbá se růžovému laku, mnohými politiky tak oblíbenému. Aniž by přitom ztratil odhodlaný vzhled člověka přesvědčeného, že se s problémy lze vypořádat, a rozhodnutého dělat pro to vše, co bude moci. Když to říká, působí věrohodně, neokázale, civilně ale i důstojně. Terminologií krasobruslařských rozhodčích: vysoká známka za umělecký dojem. Na hodnocení technického provedení nutno počkat. Trpělivě a bez přehnaných očekávání.
Ani reforma sociálních dávek se ministru Jurečkovi moc nepovedla
Lukáš Jelínek
Peněz je dost, jen ty levné byty chybí
Julie Hrstková
Demonstrace na Slovensku pokračují, vláda ale nikam neodchází
Petr Šabata
Rusko a Sýrie
Ondřej Soukup