Ministerstvo zdravotnictví, které se během pandemie pokoušelo tajit počty nakažených v obcích i čísla o ubývajících lůžkách intenzivní péče, nově pohrozilo zaměstnancům, že sleduje jejich online komunikaci na pracovní technice.

„V případě, že by se prokázalo podezření, že konkrétní státní zaměstnanec nedodržuje povinnost mlčenlivosti a informace nabyté při výkonu služby zprostředkovává dalším osobám vně úřadu a že toto není v souladu se služebními povinnostmi, bude z jeho jednání vyvozeno nejpřísnější možné opatření,“ napsal podle serveru Seznam Zprávy státní tajemník na ministerstvu zdravotnictví Stanislav Měšťan.

Mluvčí ministerstva Gabriela Štepanyová i právník poradní skupiny MeSES Jan Kysela následně potvrdili, že se tak úřad snaží zastavit úniky informací do médií.

České právo sledování pracovních prostředků, tedy i mobilů nebo počítačů, obecně připouští. Existuje pro to řada důvodů, od kybernetické bezpečnosti, přes ochranu osobních údajů, až po rámcovou kontrolu pracovního výkonu. Vynucování jednotné politické linky napříč úřadem k nim ale nepatří.

Že mají zaměstnanci právo na nepravosti, kterých jsou svědky, upozornit veřejnost, si myslí i Evropská unie. Česku proto uložila přijmout zákon o ochraně oznamovatelů, či anglicky whistleblowerů (toho, kdo „píská na píšťalku,“ aby oznámil problém, pozn. red.). Ministerstvo spravedlnosti pod vedením Marie Benešové (za ANO) takové myšlence příliš nakloněné není, proto do sněmovny nakonec odešla verze, která podle neziskových organizací oznamovatelům příliš nepomůže. Navíc reálně hrozí, že poslanci zákon do voleb neprojednají a ten tak spadne pod stůl.

Jako novinář musím zodpovědně dodat, že whistleblowerky a whistlebloweři to mají v Česku těžké: pokud se rozhodnou promluvit, často nesou následky. Jenže ve služebním slibu úředníci slibují řádný výkon povinností v zájmu České republiky, ne v zájmu ministra nebo jeho strany, která vyhlíží volební karambol. Není proto divu, že se někteří rozhodnou obrátit na média.

Jejich důležitost v mimořádných situacích, jako je pandemie, roste. Není v silách přetížené justice zavčasu vynutit už tak slabý zákon o právu na informace, a jedna mlčící mluvčí tak odřízne veřejnost od informací, jak si jejich volení představitelé v krizi vedou.

Proto je úkolem novinářů, aby whistleblowerům umožnili nahlásit přešlapy politiků bezpečně a anonymně a jejich totožnost v maximální míře chránili podle zákona.

Nezakopněte hned na začátku

Nejzranitelnější je zaměstnanec hned na začátku, když zvažuje, zda půjde s pravdou ven. Hledá médium, na které by se mohl obrátit, pročítá články jednotlivých novinářů a snaží se odhadnout, komu může věřit. Pokud všechno tohle dělá na počítači nebo mobilu, který dostal od zaměstnavatele, nechává za sebou stopu.

Až článek na základě jeho informací vyjde, může IT oddělení úřadu nebo firmy prověřit, kdo daný zpravodajský web v poslední době často navštěvoval, a podezření je na světě. Situace je horší u malých investigativních médií: jejich návštěva toho řekne více než časté prohlížení webu, který vydává všechno od sportu po bulvár a kam chodí polovina kolegů o polední pauze.

Z toho plyne první pravidlo: k soukromým věcem nepoužívat počítač nebo mobil zaměstnavatele, ani pokud vám to dovolil.

Pozor na elektronické stopy

Většina informací dnes proudí elektronicky a programy, které na úřadech obstarávají oběh dokumentů, často sledují, kdo k čemu přistupuje. Důvody jsou pochopitelné: jde o ochranu před zneužitím úředních informací a osobních údajů. Pokud se rozhodnete médiím poskytnout služební informace, rozmyslete si, které jsou k dokázání nepravosti opravdu nezbytné. A myslete na digitální stopy, které to může zanechat.

Elektronicky je ale pořád lepší, než na papíře: používání tiskáren se (pravda, hlavně kvůli hlídání nákladů) sleduje i v menších institucích a zjistit, kdy si kdo co vytiskl, je pro IT oddělení triviální úkol. Některé tiskárny navíc dokumenty opatřují značkami, které identifikují jejich autora.

Pomoci může soukromý mobil, pokud si ho smíte na pracoviště vzít: dokumenty můžete z papíru nebo obrazovky přefotit. Jen dejte pozor, zda se v odlesku monitoru neodráží třeba váš obličej. Takový telefon musí mít nastavené bezpečné heslo a nezapomínejte: nikdo vás nemůže přinutit k jeho odemknutí, ani policie.

Bez šifrování to nepůjde

S mobilními telefony souvisí praxe uchovávání provozních a lokalizačních údajů. Mobilní operátoři evidují, kdo si s kým (a odkud) volal a smskoval, a tyto informace uchovávají půl roku. Dostat se k nim může policie či tajné služby. I proto jsou mezi vrcholnými politiky oblíbené šifrované komunikační aplikace jako Signal. Ty totiž povinnost zaznamenávat komunikaci mezi lidmi nemají, navíc šifrují obsah zpráv, takže je nikdo po cestě nemůže přečíst (na rozdíl od SMS nebo e-mailu).

Ještě dál jde nástroj SecureDrop, který média, po zkušenostech z honu amerických tajných služeb na whistleblowery, používají jako kanál pro bezpečnou komunikaci. Jeho použití je o něco náročnější, ale zase identitu oznamovatele chrání opravdu robustně. Jednu takovou schránku provozuje i Český rozhlas.

A ač novináři obvykle musí prověřit, s kým mluví a jaké jsou jeho motivace, není třeba se představovat hned v první zprávě. I proto zkontrolujte, zda někde v dokumentech, které posíláte, nejsou informace, které vás identifikují.

V neposlední řadě: jako prostředníka pro kontaktování médií nebo policie můžete použít advokáta, který vám zároveň poradí, jak minimalizovat právní rizika. S ním se sejděte a všechny citlivé informace mu sdělte až osobně, nikoli do telefonu.

A o tom, že jste kontaktovali média, nikdy s nikým nemluvte. Tajemství, které je jen vaše, lépe uhlídáte.

Jan Cibulka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít