Británie se brexitem brání nám Východoevropanům
Velká Británie, pokud bude schválena současná dohoda o brexitu, vlastně na konci března z Evropské unie moc nevystoupí. Bude se totiž podobat manželce, která i po oficiálně stvrzeném rozvodu zůstane bydlet ve stejném domě. A bude s vámi chodit na společné nákupy, společně budete vodit děti do školy a dokonce bude přispívat do společného rozpočtu.
Něco takového bude totiž Británie nadále dělat ve vztahu k Evropské unii, minimálně v dalších dvou letech takzvaného přechodného období po březnovém brexitu. A je možné, že i dlouho potom, možná navždy.
Britští konzervativci nebudou hlasovat o odvolání premiérky. Odpůrců Mayové není dost
Číst článek
Není to žádné postavení „kolonie“ či vazalství, jak vykřikují tvrdí brexitáři z řad konzervativců a někteří jejich čeští přizvukovači. Pokud se to něčemu podobá, tak postavení Norska nebo Švýcarska. A ty se rozhodně za evropské kolonie nepovažují.
Co ale Británie brexitem oproti současnému stavu získá? Vedle o něco menších finančních nákladů, Londýn totiž patří k velkým přispěvatelům do unijního rozpočtu, vlastně jen jedinou věc. Možnost zastavit přistěhovalectví ze zemí Evropské unie, hlavně z její východní části.
Varovný prst pro celou EU
Jak řekla premiérka Theresa Mayová, brexit dává Londýnu možnost nastavit přistěhovalectví tak, aby Východoevropané už napříště „nepředbíhali indické programátory“.
Ano, je to prostě tak. Až bude v budoucnu někdo psát o brexitu, jako hlavní důvod odchodu Velké Británie z unie bude muset uvést, že se tam během deseti let po rozšíření EU na východ přistěhovalo příliš mnoho Poláků, Maďarů či Litevců. A také desítky tisíc Čechů.
Tito lidé velké části Britů vadili víc než Indové, Pákistánci nebo lidé z bývalých britských kolonií v Africe. Může se nám to zdát divné, ale koloniální exmocnost bere tyto lidi jako sobě bližší než třeba Poláky nebo Litevce - země, s nimiž měla v historii Británie máloco společného.
Odchod Británie z EU kvůli zastavení přistěhovalectví z východní Evropy je ale vztyčeným varovným prstem pro celou Evropskou unii. Právo žít a pracovat kdekoli v unii bylo v minulých deseti letech výrazně nadužíváno právě v naší části unie.
Británii to vyhnalo z EU, ale problémy to vytváří i mnohde jinde. Jak na straně zemí, které imigranty z naší části Evropy přijímají, tak v zemích, odkud odcházejí. V Litvě či Bulharsku takto zmizely už desítky procent obyvatel.
A není to dáno rozdílnou výkonností ekonomik, ale platy, které jsou v Polsku, Maďarsku či Česku třetinové, než by vzhledem k výkonnosti hospodářství být měly. Pokud se to poměrně rychle nezmění, může to být problém, na který Evropská unie dojede podobně, jako na něj dojelo unijní členství Británie.
Autor je redaktorem Deníku
Bylo to rychlé. Syrští povstalci získávají mezinárodní legitimitu
Jan Fingerland
Šedivé myši stranám voliče nepřitáhnou, a tak se bude šíbovat s lídry
Lukáš Jelínek
Nezávislý bitcoin závisí na politicích
Julie Hrstková
Hnutí ANO a ODS se v jedné věci shodnou – i když tím ohrožují státní rozpočty
Petr Šabata