Ostatně, velké části naší veřejnosti to ani příliš nevadí, protože už dlouhá desetiletí poslouchá hlasy společenských autorit, které říkají: nic se neděje, k řádné klimatické změně nedochází, k oteplování už vůbec ne, a pokud k němu přece dochází, jedná se o přirozený cyklus, který člověk neovlivnil, a pokud ano, stejně nemá cenu proti tomu nic dělat. Ať to dopadne, jak chce, my už se tomu nějak přizpůsobíme. Konec konců, i věda se může mýlit, a klimatologie zvláště.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: Konference OSN o klimatu

Opravdu, i věda se může mýlit a často se také mýlí, zejména když se pokouší dělat předpovědi počasí na delší dobu. Jenže nemáme-li nic lepšího než vědecké předpovědi, nezbývá nám než brát je vážněji než hospodské řeči.

A ty poslední prognózy nám říkají, že ke globálnímu oteplování dochází, že je s vysokým stupněm pravděpodobnosti způsobuje člověk produkcí skleníkových plynů, že teplota narůstá rychlejším tempem, než se předpokládalo, a že stojí za to pokusit se s tím něco udělat.

Patřím k lidem, kteří jsou vůči apokalyptickým předpovědím opatrní. Na počátku 70. let, tedy bezmála před 50 lety, poděsil světovou veřejnost Římský klub zprávou o mezích růstu, jejíž děsivé a ne zcela korektní vědecké hrozby se naštěstí nenaplnily.

Postačí změna návyků

Pozitivním výsledkem bylo upoutání pozornosti politiků k problematice životního prostředí, negativním důsledkem vyšší nedůvěra laické veřejnosti k vědě, která se zabývá budoucností.

Dnes je však situace jiná. Máme o globálním oteplování skutečně vědecké argumenty a ty lze zpochybnit opět jenom vědeckými argumenty. Sotva můžeme jako takové akceptovat skeptické názory, které formulují ekonomové, postrádající v klimatologii jakoukoli kompetenci.

Převzato z Plusu

Poprvé v historii je zde problém, který ohrožuje celé lidstvo, který si lidstvo samo způsobilo a nyní má možnost ukázat, zda je schopno jej společným jednáním vyřešit. Vyžaduje to překonat rozdílné zájmy, předsudky, nenávisti, neshody a domluvit se na společném postupu.

Víme konkrétně, co musíme udělat a víme, že to může být účinné jedině, pokud to učiní všichni, zejména státy, které jsou největšími znečišťovateli. Víme také, že vykonáme-li to, co je třeba k zastavení globálního oteplování, bude to znamenat omezení některých příjemných věcí, na které jsme si v rozvinuté průmyslové civilizaci zvykli.

S dnešním světem to je jako s nemocnými lidmi, kterým k vyléčení postačí změna stravovacích návyků a více pohybu: mnozí z nich si raději ponechají starý životní styl i přesto, že je to bude stát život. Nemohu mít proto za zlé mladým lidem, když se je snaží vyburcovat. I tu jejich naivitu jim odpustím.

Autor je publicista

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít