Nejdříve přišla ministryně financí Alena Schillerová (za ANO), že její lidé sestavili rozpočet se schodkem 116 miliard. Je pravda, že takovou informaci jsme od ministrů financí zvyklí slýchat někdy koncem května, koronavirem však jde omluvit leccos.

Za údajem 116 miliard se skrývá ekonomický rozum. Podle aktuálních předpovědí se rozpočtové příjmy v příštím roce vrátí na loňskou úroveň, tedy jeden a půl bilionu. Když se pak od letošních výdajů odečtou jednorázové náklady na zmírnění dopadů koronaviru a započítají vyšší náklady na důchody, pak se dostaneme ke schodku 100 až 150 miliard.

Převzato z Plusu

Každý však musí znejistět, když od ministryně zároveň uslyší, že se navržený schodek ještě může změnit. To se tedy ještě nestalo, protože jednou navržený schodek se už nemění, jako kdyby byl vytesán do kamene. Lze však pochopit ministryni, že se předem brání proti očekávaným útokům těch, kdo chtějí na státních výdajích vydělávat.

Pak ovšem zasáhl prezident Miloš Zeman, který měl dříve pochybnosti o tom, že se deficit zvýší o 90 miliard operací zvanou zrušení superhrubé mzdy, která lidem sníží daň z příjmu.

Věcný rozměr debaty

Plán Aleny Schillerové se teoreticky mohl dočkat podpory, ovšem prezident ve své reakci nezapřel kromě ekonoma ani bývalého premiéra. Za své vlády vždy našel cestu, jak zvýšit výdaje a nejinak tomu bylo i tentokrát. Snížení daně z příjmu by dlouhodobě rozvrátilo stabilitu rozpočtu, to je jistě pravda. Ovšem za použití pravidla, že se daně zmírní jen na dva roky, bude mít vláda volební trhák, a státní finance se přitom nerozvrátí, ani strážci stability z Bruselu nebudou mít námitky.

Se zábavným příspěvkem pak přišel prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček, který se v návrhu dočetl, že se výdaje na investice proti letošku sníží o 30 miliard. Takovým opatřením přece nejde stimulovat budoucí rozvoj.

Mluvčí by si ale jistě nechal vysvětlit, že po započtení evropských dotací, které se začnou podle plánu napřesrok mohutně čerpat, se mohou investice zvýšit třeba historickým tempem, přesto se schodek nemusí nafukovat. Ovšem dá se čekat, že se ozvou státní zaměstnanci, kteří budou chtít zvýšit platy, a také další zájmové skupiny zvyklé, že stát měl během konjunktury na všechno.

Podstatné je, že se do debaty o rozpočtu vrací věcný rozměr. Návrh schodku se 116 miliardami je vstřícný k příštím generacím, které za naše rozhazování nebudou splácet tak velké účty.

Pokud se přece jen najde politik či lobbista, který bude chtít schodek zvyšovat, bude muset svůj požadavek důkladně a přesvědčivě zdůvodnit, případně jako prezident s jistou mírou cynismu vysvětlit, že zase o tolik nejde a že nový závazek tu nebude navěky. To si jen chtějí politici pomoci před volbami a, kdo ví, třeba to pomůže i ostatním.

O vítězství rozumu tedy nemůže být ani tentokrát řeč, v každém případě se vracíme do světa, kde všechno má svou cenu a kde každou cenu musí někdo zaplatit. To je prozatím slušný výsledek.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít