Prvním z nich bylo zajištění ochrany náboženských menšin, neboť po americko-britské invazi do Iráku v roce 2003 klesl počet iráckých křesťanů z milionu a půl v saddámovské periodě na aktuální čtvrtmilion.

Hlavní perzekuční tlak Husajnovy diktatury se totiž koncentroval na většinové šíity, které Husajn, sám sunnita, vnímal jako největší bezpečnostní ohrožení pro své mocenské postavení. Po pádu Saddámova režimu se pak staly křesťanské komunity terčem útoků jak ze strany šíitských milicí, tak i sunitských ozbrojenců, kteří v roce 2014 vytvořili Islámský stát.

Papež však vedle zkušenosti násilí ze strany islamistů poukázal na pozitivní roli mladých muslimů, kteří pomáhali obnovovat kostely a kláštery, poničené během řádění členů Islámského státu.

A s tím souvisel i druhý akcent papežova pobytu v Iráku – hledání možností dialogu mezi náboženstvími. Asi nejdůležitější setkání, realizované během papežovy cesty, byla zhruba hodinová diskuse s hlavní autoritou iráckých šíitů, ajatolláhem Alím Sistáním.

Toho miliony šíitů po celém světě uznávají jako jednu ze svých vrcholných osobností a obracejí se na něho s nejrůznějšími otázkami, od každodenních problémů po složité teologické otázky.

Převzato z Plusu

Myšlenky všeobecného bratrství

Sistání odmítá ryze náboženskou vládu, jaká panuje například v Íránu, a vystupuje obecně umírněněji než zastánci muslimské teokracie. Současně však disponuje politickým vlivem, proto papež spoléhal na to, že by mohl zabránit dalším protikřesťanským atakům. 

V pozadí papežovy návštěvy jsou však i Františkovy plány, jež překračují pouze hranice Iráku. Tím je prohloubení dialogu mezi islámem a křesťanstvím. Již dříve navázal papež čilé kontakty s prominentní figurou sunitské větve islámu, Ahmedem Al-Tajíbem, působícím na univerzitě Al-Azhar v egyptské Káhiře.

Z jejich kontaktů pak vzešel podpis deklarace o bratrství při papežské cestě do Spojených arabských emirátů před dvěma lety. Myšlenky všeobecného bratrství pak papež vtělil do textu encykliky Fratelli tutti.

Pro oba hlavní duchovní reprezentanty rozhodujících směrů muslimského náboženství, jak Al-Tajíba, tak Sistáního, je charakteristický opatrný přístup k politizující dimenzi islámu, odkud často pramení radikální názory a inspirace k teroristickým útokům.

Sázkou na rozvíjení kontaktů s výraznými reprezentanty nepolitického směru následovníků proroka Mohammeda může papež dosáhnout toho, že se mohou otupit hroty islamistického fundamentalismu. 

Autor působí v Historickém ústavu AV ČR   

Jaroslav Šebek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít