Dokonce se mluví o tom, že počínání šéfa horní komory vrací jeho stranu k polistopadové politice, v níž jedním z principů byla havlovská podpora lidských práv.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jiřího Leschtiny

V tomhle směru se ale nemá Občanská demokratická strana až kam vracet. Lidskoprávní duch v ní nikdy nebyl masově vzýván. A pokud se tam vůbec někdy zjevil, tak byl promptně zapuzen do nejzazšího kouta.

Jestli něco osudově poznamenalo ODS, tak právě střety Václava Klause s prvním českým prezidentem Václavem Havlem. Klaus ať už jako partajní šéf nebo prezident vytrvale zásobil svou stranu chimérami humanrightismu, postdemokracie, NGO-ismu nebo agresivního ekologismu. To všechno jsou podle něj zlořády, které u nás získaly živnou půdu působením havlismu – což je také Klausův termín.

Víc politické odvahy

Tažení proti lidskoprávním principům, které nemají co dělat v zahraniční politice, pak korunoval poslední premiér za ODS Petr Nečas. Ten nečekaně na sklonku své kariéry vyrukoval s ironickými výpady proti „dalajlámismu“ a „pussyriotismu,“ které škodí českému exportu.

Převzato z Plusu

Dnes je v ODS – stejně jako za časů Klause – tvůrcem zahraniční politiky europoslanec Jan Zahradil, který k Vystrčilově cestě na Tchaj-wan napsal: „Svůj názor jsem kolegovi Vystrčilovi sdělil na zasedání předsednictva ODS a rozhodně v tom nemíním pokračovat na sítích nebo přes média.“

Co asi tak pan europoslanec předsedovi Senátu pověděl? To lze odhadnout už jenom z toho, že loni se stal předsedou Skupiny přátel Číny na půdě Evropského parlamentu.

Na diskusi v institutu CEVRO v roce 2019 Zahradil doporučil, abychom se zbavili stereotypního vnímání, že „Čína je komunistická země, že je to autoritářský režim a že je tam vláda jedné strany.“ A abychom hleděli jen na byznys.

Co ale s tím, že matkou byznysu v Číně je komunistická strana, každý podnikatel jí musí být hluboce oddán a smysl čínské prosperity je jediný: vyhnout se demokracii? K tomu Zahradil už nic nedodává.

Cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan by neměla být chápána jen jako vyjádření české suverenity. Již ostatně vzývají i naši populisté zprava doleva, kteří teď proti čínskému nátlaku ani nepípnou.

Ale především jako důležité gesto podpory tchaj-wanské demokracii, jejíž životaschopnost usedavě leží Pekingu v žaludku. A vlastně i jako podporu svobodě v Hongkongu, kterou se čínští komunisté chystají zadávit.

A pokud by občanští demokraté přece jen chtěli zužitkovat nečekaně rostoucí věhlas Miloše Vystrčila? Mohli by poslat k šípku Jana Zahradila. Odmítnout Pekingem čím dál agresivněji vynucovanou věrnost politice a rétorice „jedné Číny“ a začít důrazně vystupovat proti sílícímu tlaku Číny na Hongkong i Tchaj-wan, proti pošlapávání lidských práv v samotné Říši středu.

Od ODS by to chtělo jen trochu víc politické odvahy a havlovského étosu. Což jí nebylo do vínku dáno Václavem Klausem ani jeho následovníky.

Autor je publicista

Jiří Leschtina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít