Tunelování demokracie ve střední Evropě pod rouškou nouzových opatření
Kdyby Česko bylo Maďarsko, hrozilo by většině zdejších komentátorů, ať v nezávislých nebo ve veřejnoprávních médiích, od začátku tohoto týdne až pět let vězení.
Kriminál by například riskoval každý, kdo by konstatoval, že konstrukce finančních podpor, které vláda hodlá nalít do zmražené ekonomiky, je šitá na míru spíš velkým konglomerátům typu Agrofertu, zatímco živnostníky s pár zaměstnanci nebo lidi, kteří si na sebe vydělávají samostatně, těch pár tisíc většinou nevytrhne.
Obdobně by pět let vězení hrozilo i kritikům vlády za to, že místo aby vycházela vstříc soukromým iniciativám firem i jednotlivců, snažících se zmírnit akutní nedostatek zdravotnického materiálu, přestává jim házet klacky pod nohy teprve pod nátlakem veřejnosti.
Kdyby Česko bylo Maďarsko, měl by premiér České republiky od začátku tohoto týdne pravomoc vládnout bez parlamentu a na neurčito pomocí dekretů. A mohl by zcela podle vlastního uvážení nařknout kohokoli, že šíří o vládě a pandemii „fake news“, a tudíž patří za mříže.
Kdyby Česko bylo Maďarsko, nejspíš byste tento příspěvek neslyšeli. Ne snad proto, že by jeho autorka byla ve vězení, ale proto, že by ho Český rozhlas nevysílal, protože by už dávno nebyl veřejnoprávní, nýbrž vládní.
Co na to vlády Slovenska a České republiky?
Jménem 13 členských zemí EU zveřejnilo holandské ministerstvo zahraničí ve čtvrtek prohlášení vyjadřující obavy, že se pod rouškou nouzových opatření proti koronaviru porušují principy právního státu, demokracie i základních hodnot Unie.
Konkrétně se v prohlášení píše, že sáhnout kvůli ochraně obyvatelstva k mimořádným opatřením je v této době sice legitimní, ale musí to být opatření úměrná situaci, dočasná a pravidelně podrobovaná přezkumu. Taková, která respektují mezinárodní závazky a neomezují svobodu slova.
V prohlášení sice není žádný členský stát Unie konkrétně jmenován, ale je jasné, koho mají jeho signatáři na mysli. Na šikmé ploše směrem k autoritativnímu vládnutí je kromě Maďarska, které po ní tento týden sklouzlo až dolů, také Polsko. Evropská komise se poměry v obou zemích zabývá už řadu měsíců.
Nechme teď stranou, že mezi signatářskými státy není z bývalého sovětského bloku jeden jediný. Podstatnější je, že se proti tomu, co se v Maďarsku stalo, neozvala ani žádná ze zemí V4. Přitom by to měla udělat ve svém vlastním zájmu, protože být v jednom svazku se státem, v němž jedna politická strana vyšachovala ze hry parlamentní opozici a nastolila podmínky k neomezené diktatuře, vrhá samozřejmě stín i na jeho nejbližší partnery.
Od polské vlády se nejspíš protesty proti vývoji v Maďarsku momentálně čekat nedají. Tím spíš by ale své obavy o demokracii ve visegrádském uskupení měly formulovat vlády Slovenska a České republiky. Jinak upevní dojem, že paktovat se s diktátory je ve střední Evropě normální.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Česko hospodaří nejlépe ve střední Evropě. Dokonce lépe než Rakousko
Luboš Palata
Kanada chystá velké přepřahání, Trudeau si dal mat
Jan Fingerland
Ruské politické špičky zhmotňují vidiny jurodivých
Alexandr Mitrofanov
Stačilo! přepočet nestačí
Ondřej Konrád