Když mlčeti není zlato
Ještě to nevaří, ale po stěně hrnce už se nahoru derou bublinky oznamující, že bodu varu bude brzy dosaženo. A když rychle neztišíte plamen, polévka přeteče. V podobném stavu se nyní nachází česká společnost. Lidé jsou unaveni třetím covidovým rokem. Virus ovládá jejich životy, ať je u vlády Andrej Babiš (ANO), nebo Petr Fiala (ODS). Neuralgickým bodem jsou školy, kde se koncentrují všechny nástrahy nákazy.
Chybějí učitelé, ale také družinářky, uklízečky, kuchařky. Buď je zasáhl omikron, nebo musejí být doma se svými dětmi odeslanými do izolace.
Ředitelé se tuží v roli krizových manažerů a vyhlížejí s úlevou zákon o mimořádném desetidenním volnu či přechodu na distanční výuku v případě, že by se za katedru mohli postavit už jen vysloužilí vojáci. S tím se pojí stoupající výdaje státu na ošetřovné, avšak také nervozita rodin kvůli energetické a potravinové drahotě či zatím nespuštěným covidovým kompenzacím.
V nervní atmosféře přišla vláda s návrhem nepříliš povedené úpravy pandemického zákona, jež jako by obloukem obešla všechny schopné právní mozky, natož ministra pro legislativu. Je zvláštní, že Michal Šalomoun (za Piráty) posvětil předpis, který vskutku vzbuzuje mnoho otázek. Týkají se neautorizovaného pokynu k odchodu do karantény cestou SMS nebo širokého výčtu omezení, jež by mohli nařídit vybraní členové vlády.
Není to žádná katastrofa, norma se dá opravit. Je ovšem na to málo času, neboť 28. února vyprší platnost té současné.
Kdo se směje naposled
Na to sázejí poslanci SPD, kteří na projednávání zákona uplatnili veto. Pětikoalice ho může zvrátit svoláním mimořádné schůze a protlačením novely hlasy své většiny. Jenže přesně to by se u tak citlivé záležitosti stát nemělo. O ní by se slušelo dlouze debatovat s opozicí i veřejností. Vysvětlovat, pilovat, upřesňovat.
K ničemu takovému nedošlo. Kabinet má plnou hlavu starostí s rozpočtem. Jednotliví ministři možná nechodí za šéfem financí Zbyňkem Stanjurou (ODS) s čepicí v ruce, ale pravděpodobně mu dennodenně vysvětlují, že se nelze hojit na učitelích, provozovatelích kulturních zařízení, sociálně slabých, důchodcích či početných rodinách. Nejen proto, že by jim to opravdu uškodilo, ale i z politických důvodů.
Andrej Babiš drtí Fialovu vládu kritikou, že šetří na lidech, sebrala studentům a seniorům půlku slevy na jízdném, filmařům pobídky, peníze na obnovu památek, pedagogům část slíbených peněz a energetickou výpomoc tak zkomplikovala, že si na ni skoro nikdo nesáhne. Ve své obnovené agitce Čau lidi také uvedl, že díky rostoucí inflaci stát vybere navíc 60 miliard korun, přičemž občanům z toho nechce „pětislepenec dát ani korunu“. Naopak hodlá zdražovat dálniční známky i televizní a rozhlasové poplatky. A hlavně vybrat národního ptáka a zvýšit rychlost na dálnici na 150 kilometrů.
Koaliční ministři na kritiku nereagují. Nemají čas, protože pracují. A zřejmě věří, že za ně budou mluvit výsledky. Tak to však nefunguje. Oni mlčí, zatímco na Malostranském náměstí burácí dav třímající šibenici s oprátkou a mediálně je válcuje nejen šéf ANO, ale také Jan Farský (STAN) a jeho cestovní absurdity či absentující poslanci, kvůli nimž ve sněmovně neprošly důležité vládní návrhy.
K úspěchu se promlčet nedá. Kdo získá náskok díky své obratnosti, penězům nebo drzosti, bude se smát naposled. Zvláště když mu v tom zdatně budou sekundovat prezidentští kandidáti typu Karla Janečka, Aleny Vitáskové či nedej bože Jany Peterkové.
Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku
Špatné příklady na Slovensku táhnou?
Kamila Pešeková
Seriál o platech politiků má zaděláno na další pokračování
Petr Hartman
Asi 15 tisíc bohatších Ukrajinců může požádat o dlouhodobý pobyt. A ti chudší?
Martin Fendrych
Za kauzami typu Motol je i lehkomyslnost a nezodpovědnost vlád
Lukáš Jelínek