Připomeňme si nejprve původ slova matrix: to pochází z filmové sci-fi trilogie amerických sester Wachowských, ve které stroje zotročí lidi a nechají je nevědomky žít v iluzorním světě počítačové simulace.

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Hvížďala: Proč ani masové demonstrace neporazí matrix AB

Slovo matrix ale v současnosti slouží i jako metafora a sociologové ho používají k tomu, aby upozornili, že každý z nás žije v nějakém morálním matrixu, umělé hierarchii hodnot, kterou uznává a které věří.

Jde sice o halucinace, tedy simulovanou víru, ale je-li takových lidí víc, vytvářejí sociální skupinu, která může i v politice sehrát důležitou roli.

A jak vidíme nejen u nás, pocity těchto lidí, kteří se navázali na nějaký přitažlivý, srozumitelný matrix, který vytváří snadno loajalitu a z kterého materiálně profitují, a to buď přímo, nebo pomocí úplatků, které jim jako voličské cílové skupině soustavně poskytuje stát, zrodí se nepřehlédnutelný sociální kapitál.

Stmelující emoce většiny

Těží totiž z toho, že ve veřejném prostoru došlo k zásadní změně: jako kdysi slovo bylo marginalizováno obrazem, dnes jsou slova i obrazy marginalizovány emocemi, které popírají jakýkoliv mravní apel. Statut vědecké informace se ocitl na okraji.

Převzato z Plusu

A ti z politiků, kteří tuto změnu pochopili, podle toho jednají. Vědí, že jejich matrix nepotřebuje žádný program, že je jedno, co říkají, že nejdůležitější je porážka soupeře, z kterého učinili nepřítele. Mohou lhát, vymýšlet si, a když přitom využívají výrazná gesta nebo jsou hendikepovaní, jsou ve výhodě. Proto Shakespeare udělal z původně sličného Richarda III. hrbáče.

Této nové situaci napomohla i změna v komunikaci, kterou přinesl internet a sociální sítě, jejichž majitelé i autoři jsou často anonymní a neplatí žádná pravidla. Důsledek je zřejmý: jakmile je zamořeno jedno médium či jedna platforma nesmysly, nepravdami a vulgaritami, stávají se během krátkého času taková sdělení přijatelnou normou i pro další média a politiky.

To vedlo v důsledku k tomu, že základním tmelem všech silnějších matrixů jsou emoce, a kdo je neumí své potenciální skupině nabídnout, prohrává. Fakticita bez emocí už dnes nefunguje. A pakliže to nevíme, nebo to ignorujeme, uvolňujeme prostor těm, kteří s emocemi pracují.

Protestující studenti a jejich příznivci sice rovněž dokážou pracovat s emocemi, ale zatím oslovují jen ty, kteří chápou pojmy, jako je právní stát a dělba moci. Ke změně je ale třeba oslovit větší skupinu obyvatel, tedy i ty, co žijí na malých městech a pracují v továrnách. Jenže těm by bylo potřeba nabídnout nějaké materiální výhody, a to bez pomoci parlamentních stran nejde.

Uvidíme, jestli se jim to podaří. Staré pravidlo, že stačí, aby protestovala v ulicích 3 % obyvatel a padne vláda, v době převládající síly emocí už neplatí. Změnu zvnějšku by mohlo snad přinést až zastavení dotací z EU a doma ta okolnost, že již proplacené dotace by museli zaplatit EU občané, tím by se otevřel prostor pro stmelující emoce většiny.

Autor je publicista

Karel Hvížďala Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít