Přestože se drží a své nelibé pocity z nového amerického prezidenta bravurně skrývá, jak se na státníka sluší, měla by jít ještě o krok dál. Až se s ním koncem tohoto týdne setká v Hamburku na summitu G20 a podají si ruku na pozdrav, měla by kancléřka opravdově a bez předstírání říct: „Donalde, jsem ti opravdu vděčná, ani nevíš jak!"

Samozřejmě, rozdíly jsou veliké. Kancléřka deklaruje ochranu klimatu za jeden z nejdůležitějších úkolů lidstva následujících desetiletí. Trump škrtnutím pera vyvázal Spojené státy z pařížské klimatické dohody, po jejímž odhlasování na konci roku 2015 slzel nejeden diplomat (patrně proto, že to byla opravdová fuška dohodnout se mezi 195 zeměmi).

Kancléřka, která vládne exportní velmoci, pochopitelně touží obchodovat ve světě co nejjednodušeji, a proto velmi stojí o dohodu se Spojenými státy o volném obchodu. Trump jde opačnou cestou a americký trh chce chránit před cizím zbožím pomocí zvyšování cel.

Kancléřku dosud Trump neokouzlil

Po více než 25 letech v politice Merkelová ví, že předvídatelnost je pro případnou spolupráci výhodou. Jenže Trump předvídatelný rozhodně není. Co si asi musela kancléřka pomyslet, když se letos na jaře zrovna vracela z Washingtonu z oficiální návštěvy Bílého domu a na mobilu si cestou domů mohla přečíst prezidentův tweet: Německo dluží NATO ohromné sumy za obranu.

Donald Trump, to se mu musí nechat, umí překvapit, ale kancléřku tím dosud rozhodně neokouzlil. Navíc si Merkelová dobře pamatuje, jak se do ní Trump ještě během prezidentské kampaně rád a často obouval kvůli její uprchlické politice.

Angela Merkelová není sentimentální, jinak by nemohla vydržet dvanáct let v kancléřském úřadu a chtít tam zůstat ještě další čtyři roky. S Donaldem to po vzoru nešťastných hrdinek románů 19. století určitě vydrží. Ostatně si to už dobře natrénovala s Vladimirem Putinem a v nedávné době to piluje i s Erdoganem.

Trump pomůže Merkelové vyhrát volby

Proč by ale měla být ausgerechnet Trumpovi vděčná? Protože jí velmi pravděpodobně pomůže vyhrát zářijové parlamentní volby.

Vzpomínáte si na divoké spekulace před dvěma lety, v době vrcholící uprchlické krize, že Angela Merkelová brzy padne, že ji uprchlická vlna smete a že to má spočítané? Pro kancléřku to jistě nebyla lehká doba, ale jak všichni dobře víme, Angela Merkelová nepadla a nic ji nesmetlo.

Uprchlická krize byla pro ni mnohem bezpečnější než běžkování ve Švýcarsku, kde jí v lednu roku 2014 ujely lyže a kde padla k zemi tak nešťastně, že si nalomila pánev. Její popularita mezi Němci dnes roste, je na té úrovni, na které byla před migrační krizí. A to samé platí i o preferencích křesťansko-demokratické CDU, které předsedá. Za to by měla Donaldovi poděkovat.

Merkelová jako bod v rozbouřeném světě

Je třeba znát jednu věc o německé společnosti: Němci nemají rádi změny, notabene když jsou rychlé. Poválečné generace Němců vyrostly v evropské myšlence, ve sjednocující se a mírové Evropě, která je odpovědí na jejich národní trauma a ostudu v podobě dvou světových válek. Pro ně není tento evropský projekt otázkou pragmatické volby, ale přímo osudového spříznění.

První znejistění pocítili Němci jednoho červnového rána roku 2016, kdy se dozvěděli, že Britové dávají Evropě sbohem. Vnitřní eroze Evropské unie je od té doby reálná hrozba.

Další takové nepříjemné ráno zažila většina německé společnosti na konci téhož roku, kdy se dozvěděli, že novým americkým prezidentem se stane Donald Trump. Soudě podle Trumpových výroků byl osud poválečné bezpečnostní architektury světa rázem v ohrožení. Nutno dodat, že Donald Trump v následujících měsících německou veřejnost svým politickým stylem „horské dráha" příliš neuklidnil.

V dobách nejistoty a latentního nebezpečí bývá přirozenou reakcí přimknout se k osvědčeným jistotám, zachumlat se do nich a doufat, že vše zůstane při starém.

I německá veřejnost má tento reflex, možná ho má ve větší míře, než jakákoli jiná společnost. Němci se opět přitulili ke své kancléřce, které dlouhá léta říkali Mutti – mamka. Přitulili se k ní jako k pevnému bodu v rozbouřeném a nepřehledném světě. Že se o takový svět také trochu zasloužil i Trump, by pro kancléřku mělo být dostatečným důvodem, aby mu alespoň řekla: „Donalde, díky."

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít