„Byl jsem šťastný, že jsme se setkali osobně,“ prohlásil po setkání. „Je to významná podpora. V okamžiku, kdy je náš Kyjev terčem vetřelců, je obzvlášť důležité a obzvlášť statečné být zde, mezi přáteli.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Karel Barták: Premiér Fiala na Ukrajině – symbol okamžiku i vklad do budoucnosti

Samotná tato slova jsou dostatečným výsledkem nečekané akce tří premiérů.

Její význam však jde ještě dál – předznamenává, doufejme, další etapu v reakci Evropské unie na ruskou invazi, kterou by mohly daleko více ovlivňovat právě postkomunistické členské země, což jsou vesměs také ty, které čelí nejsilnějšímu náporu statisíců ukrajinských válečných uprchlíků. Jejich postoje a požadavky budou o to legitimnější.

Jak Rusko na Ukrajině přitvrzuje, musí přitvrzovat také Evropská unie. Pokud si mnozí její západní členové myslí, že v reakci na ruskou agresi už udělali víc než dost, ocitají se mimo realitu.

I v západní Evropě dnes mnoha politikům a politologům dochází, že vlažné odsouzení ruské anexe Krymu v roce 2014 či trapné mlčení při kobercových náletech Vladimira Putina na syrská města ruského diktátora vlastně povzbudily, aby se nebál pokračovat. Pokaždé o kousek dál.

Z očí do očí

Nyní nastal okamžik mu zatnout tipec. Říct rozhodné dost a přerušit s ním veškeré styky, také obchodní a ekonomické. Oprostit se od zbytků starého pragmatismu a „reálpolitiky“. Petr Fiala svou kyjevskou anabází jako by oznamoval, co bude Česká republika v čele Evropské unie prosazovat od 1. července.

Nejde jen o vztah k Rusku, ale vůbec o silové postavení evropského bloku v globálním kontextu. O jeho společnou zahraniční a obrannou politiku, která se potácí v embryonálním stavu už tři desetiletí. O jeho stále nedodělanou migrační a azylovou politiku.

Ukrajinské drama může zafungovat jako katalyzátor, jako urychlovač, který umožní překonat stereotypy a často žabomyší výhrady, upnout se k tomu životně důležitému a dosáhnout historických průlomů.

K tomu je ovšem zapotřebí jednoty všech 27 zemí a také silné podpory jejich veřejného mínění, protože toto vše nebude zadarmo. Ukrajinská válka bude pro členy Unie drahá, a to i tehdy, pokud se válečné operace, jak všichni doufáme, nedotknou jejího území.

Ačkoli složení premiérské „trojky“ v Kyjevě vyvolává určité rozpaky, je třeba se v tuto chvíli povznést nad výhrady evropských institucí vůči vládě polského premiéra Mateusze Morawieckého či nad pošramocenou pověst slovinského premiéra Janeze Janši.

Převzato z Plusu

Polská podpora Ukrajině byla vždy jednoznačná, což ostatně dokazuje mimořádné vzepětí celého Polska, aby se vypořádalo s největší vlnou běženců v dějinách. A i kdyby si premiér Janša dělal nějaké PR, na dosahu společného gesta se tím nic nemění.

Zatím není úplně jasné, jak se tato trojice zformovala, zda byli osloveni předsedové vlád dalších zemí, ani to, nakolik byly nejvyšší instance EU s touto spanilou jízdou srozuměny. V Bruselu se množí dohady, zda vůbec měli nějaký mandát a pokud ano, tak jaký.

Jako by to bylo důležité. Hlavní je to, že Evropská unie díky těmto třem ukázala, že vedení Ukrajiny jednoznačně podporuje, že s ním mluví, a pokud je to zapotřebí, pak také fyzicky, z očí do očí. Rusové to vidí a vidí to celý svět.

Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu

Karel Barták Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít