Festivalový deník: ani Uma, ani Affleck. Hvězdami jsou ve Varech třeba advokát nebo porodník
Aby měl filmový festival dobrou atmosféru a hladký průběh, často nezáleží na tom, jestli na něj přijede hvězda kalibru Umy Thurmanové. Po dobu festivalu se o chod událostí starají často celé dny početné týmy promítačů, uvaděčů či hostesek. V rámci mého pozorování Varů ze křoví jsem si s několika z nich popovídala. A teď doufám, že to nebylo poslední takové setkání.
Režisér Vít Klusák za bouřlivého potlesku opouští pódium Velkého sálu Thermalu. Je neděle večer a schyluje se ke světové premiéře jeho dokumentu Svět podle Daliborka. Hluk polevuje, načež na scénu vstupuje starý muž v béžové vestě, aby uložil stojany s mikrofony. Hlediště znovu propuká v zuřivý aplaus. Muž jim věnuje úsměv a rychle prchá z pódia.
Petr Folprecht je dnes už skoro legendární postavou filmového festivalu v Karlových Varech. Povoláním advokát je podle některých dokonce „největší osobností Velkého sálu během festivalu".
Festivalový deník: Pokud jste z Prahy, ve Varech potkáte i přátele z dětství
Číst článek
„Poprvé jsem na festivalu byl v roce 1974. To byl ještě v Puppu. A teprve když postavili Thermal, jsem začal působit tady – nejdřív jako promítač. Pak jsem se chopil této odpovědné funkce, to jest ukládání mikrofonů, technického dozoru v sále a uvádění delegací na pódium," říká věčně usměvavý doktor práv.
Přes rok normálně praktikuje, ale jak říká, obě práce ho baví asi stejně. „Obě mají svá kouzla, nedostatky a záludnosti. Stalo se mi ale už hodněkrát, že za mnou (do praxe) přišli lidé, kteří říkali, že mě znají z festivalu," dodává Folprecht.
Těhotenské poradny v Thermalu
I když zrovna v sále nejsou žádní diváci, není tu prázdno. Mezi dlouhými řadami červených sedaček kmitá mladík s odpadkovým pytlem, v úzké kabině diskutují promítači a u klavíru při pravém vchodu do sálu se rozcvičuje 15letý Samuel Navara.
„Nebaví nás tady celý festival poslouchat klasickou výtahovou hudbu, a tak nám tu vždy 15 minut před představením zpívá a hraje klavírista," popisuje vedoucí Velkého sálu Radim Hanousek.
I Hanousek spadá do tradice festivalových pracovníků, kteří se v normálním životě věnují zcela odlišné profesi. „Jsem lékař na ostrovské porodnici a gynekologii. Je to úplně jiná práce. Tady na Velkém sále bych ty práce skloubit nechtěl, takže si beru dovolenou a týden žiju jiným životem," popisuje. Další vedoucí sálů jsou podle něj v denním zaměstnání například novináři, ředitelé castingových společností nebo třeba studenti medicíny.
Jak říká, sál v Thermalu vede už druhým rokem. Celkem 12 let pak pro festival pracuje a 14 let ho navštěvuje. Podle něj jsou každý rok ve štábu i mezi divačkami těhotné, takže si na festivalu neoficiálně otvírá i těhotenskou poradnu.
Hodina na přípravu
Podle Hanouska je Velký sál Thermalu největším prostorem ve Varech, kam se vejde až 1300 lidí. „Je to specifické, náročné a nejvíc viditelné místo, takže se tady nesmí nic pokazit," říká. K ruce má přitom pouze zhruba 15členný tým pracovníků.
„Včera jsme zažili, že jsme od konce jednoho filmu do začátku dalšího měli 35 minut. Ale to bylo s propoceným sakem. To opravdu není běžné, ideální je zhruba hodinu nebo dvě," dodává Hanousek.
Tak mě napadá, že i kdyby zdi Velkého sálu v Thermalu dokázaly vyprávět, stejně by za těch 40 let své existence nevydaly tolik příběhů, kolik se jich nachází v kolektivní paměti pracovníků, kteří v převážné většině na festival roky po sobě jezdí jednoduše proto, že mají rádi filmy a filmovou atmosféru.
Tento text měl vzdát čest jejich nasazení. Snad se to alespoň z části povedlo.
Návrat nadstandardu jako předvolební záchranné stéblo koalice?
Julie Hrstková
Týden před německými volbami zůstává stále hodně otazníků
Robert Schuster
Zlehčování rizik umělé inteligence z úst amerického viceprezidenta je varující
Petr Šabata
Alpy pod tlakem klimatické změny
Klára Notaro