Euro chtěné i nechtěné
Aktuální inflace a ekonomická krize by možná mohly dávat smysluplnou odpověď na otázku, zdali by Česká republika měla přijmout společnou evropskou měnu. Politikové i experti ale paradoxně krizi považují za důkaz svých tvrzení, někteří dokládají, že by za současné situace právě přijata být neměla, jiní, že je nejvyšší čas. Jak mohou na základě stejných skutečností docházet k tak rozdílným závěrům?
Naposledy se v debatě vzácně shodli předseda Senátu za vládní ODS Miloš Vystrčil a místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček za opoziční ANO, že přistoupení k euru je prý nereálné a nevýhodné. Země by přišla o samostatnou měnovou politiku a možnost využívat kurs koruny.
Staronově zvolený předseda vládního hnutí STAN Vít Rakušan naopak vyzval na mimořádném sněmu k zavedení eura a připomněl, že to byl místopředseda hnutí, nedávno zesnulý Věslav Michalík, který vnesl téma rovnou do koaliční smlouvy. A senátor Smoljak z téhož hnutí se ptal ministra financí Stanjury, co vláda pro zavedení dělá. On odpověděl, že podmínkou zahájení debaty je snížení schodku veřejných financí pod třemi procenty HDP.
„Tak jo... Po osmnácti letech přešlapování konečně jasná odpověď,“ glosoval to senátor na svém facebookovém profilu. Pro zavedení eura se výrazně vyslovuje i vládní TOP 09.
A Stanjura je často v tomto bodě ve schizofrenní situaci, jako ministr financí předsedající země Evropské unie byl u ceremoniálu aktuálního přijímání Chorvatska do eurozóny. Jeho ODS ale v minulosti organizovala petici za českou korunu. A předseda strany, nyní premiér Petr Fiala míní, že se Česká republika v tomto volebním období euru nepřiblíží.
Výkřiky místo debaty
Stejně tak rozdělení jako politikové, zcela mimo linii vláda a opozice, jsou i experti. Někteří poukazují také na ztrátu finanční nástrojů a možné další zdražování. Druzí připomínají, že je to možná dobře nechat tyto nástroje raději centrální bance ve Frankfurtu nad Mohanem, která je užívá střídmě. A také inflace i úrokové sazby jsou ve státech s eurem průměrně nižší.
Už jen výčet zemí, které si ponechávají vlastní měnu, dává něco tušit, menší a postkomunistické. Zřejmě nejde jen o ekonomický pohled, proces vzdání se vlastní měny může působit jako zříkání se části vlastní identity. Češi platí svou korunou už přes sto let. Ale vyspělé země se též musely zbavit svých měn s velmi dobrým zvukem, marky, franku, liry, šilinku.
Jde asi o to, že každá strana si vybírá z aktuální nabídky krizí způsobené jen ty skutečnosti, které podporují její argumenty. Proto je zvláštní, že o tématu neprobíhá nějaká širší veřejná diskuse. Často jde jen o jednostranné výkřiky.
Faktem ale zůstává, že právě Česká republika je už kromě Polska obklopena zeměmi s eurem. A to si budou muset vzít za chvíli Češi dobrovolně a zanedlouho povinně do své nejoblíbenější dovolenkové destinace. A za zavedení se přimlouvají i průmyslníci, podnikatelé a všichni, kdo jsou ohroženi kurzovými změnami.
Je tedy asi jen otázkou času, kdy některá vláda téma přirozeně zvedne a postaví se k němu velmi vážně. Všechno ale zároveň nasvědčuje tomu, že tato to ještě nebude.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Katolická tradice jubilejních roků
Martin Horálek
Vánoce vnímáme jako svátky míru. Válka nás unavuje, ale můžeme se octnout tam, co Ukrajinci
Martin Fendrych
Digitalizace je jako svatý grál. Všichni po ni touží, ale nikdo ji nenašel
Julie Hrstková
Rusové zvedají kotvy
Jan Fingerland