Význam odhalení evropských vyšetřovatelů je nepopiratelný, i když vlastně jen potvrzují zjištění české policie. Zejména pokud je v nich namočen nejmocnější politik v zemi a instituce na něj napojené dělají vše, aby se to nedostalo ven.

Dění kolem zprávy OLAFu u nás ale prakticky úplně zastínilo ostatní události v unii a asi ještě chvíli zastiňovat bude. Dovolím si proto tady letmý přehled toho, co se na unijní scéně v poslední době odehrálo a co by nemělo zapadnout. Na Česko to totiž může mít mnohem zásadnější finanční dopad než fakt, že čeští daňoví poplatníci zřejmě ze svého uhradí miliony na podporu pro kratochvilný stánek, který předseda vlády v jednom dokumentu označil za svůj nejlepší nápad v životě.

Tou zásadní událostí nejen pro Českou republiku byl začátek debat o podobě víceletého finančního rámce EU po roce 2020. Česko bude v příštím desetiletí možná naposledy čistým příjemcem evropských peněz, tedy že jich z unijní pokladny dostane víc, než do ní odvede. Jen v roce 2016 si takto podle ministerstva financí přišlo na skoro 80 miliard korun a za první tucet let svého členství na víc než půl bilionu. Je proto v jeho nejvlastnějším zájmu zasadit se o udržení všech výhod vyplývajících z evropského rozpočtu. Další šance už přijít nemusí.

Úvod těchto diskuzí vyslal z českého pohledu několik důležitých signálů. Mezi ty pozitivní pro příjemce určitě patří, že Evropská komise neplánuje dramatické škrty v kohezní nebo společné zemědělské politice, ze kterých přitéká velká část evropských peněz. Na oplátku ale bude chtít, aby státy dávaly do rozpočtu o něco víc, a částečně tak zalepily díru po Britech. Evropské fondy se také mají využívat moderněji na projekty, které přinesou nějakou přidanou hodnotu, a země je mají skutečně řádně čerpat. A to není zrovna disciplína, ve které by Česko excelovalo.

A pak tu ještě stále visí ve vzduchu touha některých čistých plátců, evropských komisařů a poslanců spojit budoucí vyplácení dotací s dodržováním vlády práva a dalších unijních pravidel, např. s přijímáním migrantů. Kvůli porušení práva v této oblasti podala Evropská komise hned z kraje roku na Česko, Polsko a Maďarsko žalobu k unijnímu soudu. Za ni může Praha dostat také pořádnou finanční „pálku“. Ale asi ne dřív než za tři roky, pokud se do té doby s komisí nějak nedomluví. První pokus bude mít Babiš na konci ledna při večeři s Jeanem-Claudem Junckerem.

Nesmíme samozřejmě zapomínat na brexit. Letošek má být podle EU rokem dohody. Obě strany se teď připravují na jednání o přechodném období a podobě obchodních vztahů. V mezidobí se aspoň stihly poškorpit možnou nedohodou. Britové jí hrozí už od počátku, a tento týden si pro „no-deal“ dokonce zřídili post ve vládě. Současně si ale ministr pro brexit David Davis podle Financial Times stěžoval na Evropskou komisi za to, že doporučila britským firmám připravit se na možnost, že Spojené království vystoupí z unie bez dohody. No comment.

I na ten OLAF nakonec možná dojde. Zatím se jeho zprávě a bezprecedentním podezřením vůči premiérovi věnovala některá významná evropská média, dnes by mohl i výbor Evropského parlamentu pro rozpočtovou kontrolu. Evropská komise, která závěry vyšetřování také zkoumá, se zavřela za bariéru mlčení, což ostatně platí pro všechny, kteří s nimi mají v Bruselu přímo i nepřímo co do činění. Samotným OLAFem dokonce podle znalce poměrů dvakrát koloval interní e-mail s upozorněním, že k Čapímu hnízdu je zakázáno cokoli říct, natož ukázat. O zájem o tuto kauzu je tak i nadále postaráno.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít