Případy, kdy kdosi mocný zneužil svého postavení k sexuálnímu nátlaku na ženu, zrodily ve Spojených státech hnutí, kdy pod značkou #MeToo na sociálních sítích řada žen popsala podobné zkušenosti. Komunistický režim v Číně něco takového nepřipouští, protože by to narušovalo oficiální ideu „harmonické společnosti“.

Přehrát

00:00 / 00:00

Adam Černý: Aféra MeToo po čínsku

V podhoubí je silnější motiv, protože čínská společnost je tradičně velice patriarchální. Nejužší vedení státu a vládnoucí strany sestává z postarších mužů, jejichž postavení je tak výjimečné, že si kdokoli rozmyslí označit někoho z nich jako sexuálního násilníka.

Právě to udělala čínská tenistka Pcheng Šuaj, když na masově sledované sociální síti Weibo v obsáhlém příspěvku popsala vztah s vysoce postaveným aparátčíkem Čao Kang-lim, který si při opětovném setkání po několikaletém mimomanželském poměru na ní měl vynutit sexuální styk.

Tehdejší vicepremiér jako člen stálého výboru politbyra ústředního výboru, tedy nejužšího vedení strany, patřil do kategorie „nedotknutelných“. Jinde by byl mimomanželský poměr mocipána se slavnou sportovkyní soustem pro bulvární média, v Číně však soukromí papalášstva pro lid neexistuje.

Čínská princezna

Toto tabu tenistka Pcheng Šuaj porušila a cenzura její příspěvek na Weibo vymazala v řádu minut, stejně jako cokoli, co by aféru třebas jen náznakem připomínalo. Jenže někdejší světová deblová jednička není anonymní osobou, kterou jde jen tak z veřejného prostoru vytěsnit. Její výsadní postavení pramení nejen z čistě sportovních úspěchů, po léta ho pečlivě budovala i státní propaganda, která velebila „naši čínskou princeznu“ a líčila „zlatý květ našeho sportu“.

Nyní ji režim vymazal z veřejného prostoru a reakce mluvčího ministerstva zahraničí na dotaz po osudu Pcheng Šuaj zněla: „Nevím, o čem mluvíte.“

Dlouholeté kolegyně a spoluhráčky se však nahlas zastala řada slavných tenistek a jejich organizace WTA důrazně požaduje, aby Pcheng Šuaj mohla svobodně veřejně promluvit.

Převzato z Plusu

Nyní zveřejněný e-mail podepsaný jejím jménem, ve kterém tvrdí, že je v pořádku, nepůsobí důvěryhodně, protože je psán nepřirozeným jazykem a v Číně je nedostupný.

Komunistický režim se drží stalinského pravidla „zmizí člověk, zmizí problém“. Případ Pcheng Šuaj se těmto zvykům vymyká nejen kvůli jejímu výjimečnému postavení v tenisovém světě a silné podpoře kolegyň, ale také proto, že propukl v době, kdy Peking by za několik týdnů rád posílil svou prestiž ve světě coby organizátor zimních olympijských her.

Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít