Když jsme před téměř šesti lety začínali s datovou žurnalistikou, těšili jsme se, že zároveň s námi poroste hnutí za otevřená data, podobně jako se to tehdy dělo ve Spojeném království nebo Spojených státech. Věřili jsme, že místo složitého dobývání dat z úřadů pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím si během pár let budeme data rovnou stahovat z vládního webu.

Hnutí za otevřená data skutečně vyrostlo. Zároveň se ale rozpouští v kompromisech se státní správou, takže jen malá část otevřených dat k něčemu je. Data stále získáváme postaru: ptáme se tiskových mluvčích, dobýváme data pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím, na odmítnutých žádostech čteme pořád stejné výmluvy a pravidelně se o data soudíme.

Chcete seznam všech neziskovek nebo mapu všech linek autobusů v Libereckém kraji? Není problém. Informace, ke kterým se před pár lety dostali jen vyvolení (nebo ti dostatečně neodbytní) jsou dnes k nalezení v Národním katalogu otevřených dat. Své datové portály má třeba i Praha, Ostrava nebo Český statistický úřad.

Ta skutečně podstatná data ale v přístupné podobě stále chybí. Kupříkladu čerstvě otevřený byznysový rejstřík ARES neobsahuje datum narození osob ve statutárních orgánech. Není tak možné spolehlivě určovat, které firmy mají stejné lidi ve vedení, a analyzovat tedy vztahy mezi propletenci firem.

Chybí také informace o živnostnících, samotný živnostenský rejstřík má zákonem omezený rozsah informací, které z něj občan může získat hromadně, a navíc získané informace „žadatel nesmí zveřejnit ani poskytnout třetí osobě“.

Přitom informace o podnikatelích jsou jedny z prvních, které se Česko zavázalo plně publikovat již v roce 2011.

Dostupná nejsou ani ucelená data o zemědělských dotacích. K dispozici jsou vždy jen poslední dva roky, navíc vůbec není veřejné, k jaké půdě konkrétně se vyplacené peníze vztahují. Informační díru o tuzemských i evropských miliardách se snaží zalepit web Dotační parazit, důkladný přehled o finančních tocích ale veřejnost pořád nemá.

Veřejné nejsou ani rozsudky nebo dostatečně podrobná policejní statistika. Ta je naopak v posledních letech stále obecnější a hůř dostupná.

Chybí zkrátka více dat, která by pomohla hlídat státní správu. Nahlížet politikům a úředníkům pod ruce. Sledovat nehospodárnost, ověřovat na datech smysluplnost politických rozhodnutí, odhalovat korupci.

Místo nich úředníci publikují hromadu banálních dat, aby se mohli pochlubit: jsme otevření! Vidíte?

Méně informací, méně veřejné kontroly

Proč je otevřená státní správa důležitá, ukazuje nedávný objev MF Dnes: Novináři díky nedávno prosazenému registru smluv zmapovali, jakým způsobem prezidentský kancléř Vratislav Mynář vyvádí státní peníze do spřátelených firem.

A koneckonců to smutně potvrzuje i vražda slovenského novináře Jána Kuciaka, který čerpal převážně z otevřených zdrojů.

Že je veřejná kontrola mezi úřady neoblíbená, je nasnadě. Právě registr smluv, jeden z mála podařených pokusů o otevření státní správy, už v minulosti čelil několika pokusům o ořezání.

Jenže nově přicházíme i o možnost získávat data pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti veřejné kontrole se začíná stavět i justice. Ústavní soud nedávno osvobodil ČEZ od povinnosti odpovídat občanům, nejvyšší správní soud pak tuto výjimku rozšířil na všechny obecní firmy. Z dílny ústavního soudu pak pocházel i další judikát, který pro změnu skrývá před veřejnosti i úřednické platy.

Stále více úřadů dnes zveřejňuje otevřená data – a stále těžší je dostat se k těm podstatným.  

Jan Cibulka, Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít