Při pohledu na téměř zničený Mariupol se samozřejmě nabízí srovnání s půlmilionovou čečenskou metropolí Groznyj, která byla prakticky smazána z povrchu zemského a ve které zahynuly či beze stopy zmizely desetitisíce lidí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Libor Dvořák: Čečenská stopa ve válce na Ukrajině

Také tehdy prezident Boris Jelcin dospěl k chybnému rozhodnutí válku zahájit, protože zřejmě špatně vyhodnotil situaci v této malé autonomní republice. Akceptoval totiž vychloubačné povykování afghánského veterána a tehdejšího ruského ministra obrany Pavla Gračova, který prohlašoval, že s jedním výsadkářským plukem „vyřeší situaci během dvou hodin“.

Podobně své vyhlídky hodnotili současní ruští generálové, kteří byli přesvědčeni, že na kyjevském Chreščatyku do dvou dnů uspořádají slavnostní vojenskou přehlídku na počest svého vítězství. Jak známo, Rusům nevyšlo ani jedno, ani druhé.

Jakmile se nedaří vojensky...

Když o dnešní situaci na Ukrajině uvažuje vynikající britský znalec Kavkazu a autor několika knih o čečenské válce Thomas de Waal, dospívá k názoru, že v případě Ukrajiny jde o ještě daleko větší ruský přehmat než kdysi v Čečensku.

Podle něj více než čtyřicetimilionová země dlouhá léta žila zcela mírumilovně a pro Rusko nepředstavovala naprosto žádnou hrozbu. Přesto tam Rusové, tentokrát zřejmě z vůle jediného člověka, vtáhli a teď se musejí potýkat s následky tohoto chybného rozhodnutí.

Oba porovnávané konflikty jsou si podobné v tom, že Rusové podcenili jak vůli obou národů ke svobodě, tak i jejich schopnost se ve vlastních specifických podmínkách účinně bránit: v Čečensku si Rusové neuvědomili, že jejich těžkopádné armádní svazy se totálně nehodí pro boj v horách (přestože to měli vyzkoušené už z Afghánistánu), na Ukrajině zase nevzali v potaz specifické podmínky války ve městech, kde v drtivé většině případů zatím pohořeli.

Jedno je ovšem úplně stejné v obou případech: jakmile se nedaří vojensky, Rusové prostě začnou plošně ničit vyloženě mírové cíle a ve velkém beztrestně vraždit civilní obyvatelstvo. Což jim v obou případech přineslo a ještě přinese přinejmenším těžkou mezinárodní ostudu.

Převzato z Plusu

V jednom je ale velký rozdíl. Zatímco na Kavkazu se Moskvě podařilo najít ke všemu odhodlaného kolaboranta Ramzana Kadyrova, který nakonec konflikt velmi tvrdě vyřešil čečenskýma rukama, doufat v něco takového na Ukrajině by byla bláhovost, což ostatně ukázala hned úvodní ruská snaha o dobytí Kyjeva.

I kdyby Rusko tuto válku nakonec vojensky vyhrálo, což je dost pravděpodobné, ukrajinského Kadyrova by prostě nenašlo.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít