Poláci rozhodují, komu pošlou jedno procento z daní na dobročinné účely
V Polsku vrcholí ostrý boj o daňového poplatníka. Poláci mají dnes poslední možnost rozhodnout, komu pošlou jedno procento ze svých daní. Tyto peníze jdou na dobročinné účely, pro nejrůznější nevládní organizace. Nebude je rozdělovat státní úředník, ale běžní občané.
Poslat jedno procento ze svých daní nevládním organizacím nebo nadacím není v Polsku povinné. Loni ale této výsady využilo přes 40 procent daňových poplatníků.
Také letos se už několik týdnů nedá v médiích vyhnout masivní reklamní kampani vyzývající Poláky k charitě. Její heslo se nese v duchu, že nejrůznější nadace využijí darované peníze mnohem lépe, než kdyby je přerozdělovali státní úředníci.
Fungování daňových asignací v Polsku přiblížil zpravodaj ČRo Petr Vavruška. O podpoře neziskového sektoru v ČR mluvila Klára Šplíchalová, výkonná ředitelka Fóra dárců.
O jedno procento daní každého poplatníka bojuje letos více než osm tisíc polských organizací. Úplný seznam všech nadací nebo konkrétních osob, jimž je možné peníze poslat, najdou zájemci na speciálních internetových stránkách.
Většinou jde o nejrůznější hospice, domovy, kde se starají o těžce nemocné děti, o sirotky či o bezdomovce. Často o procento z daní prosí i různé zvířecí útulky.
Vloni byly mezi nejrůznější dobročinné organizace rozděleny v přepočtu dvě a půl miliardy korun. Polovinu z těchto peněz však dostalo pouze 50 nadací a organizací, které poplatníky nejvíce zaujaly.
V ČR existují jiné možnosti
Podle Kláry Šplíchalové, výkonné ředitelky Fóra dárců, se o zavedení podobného systému, kdy daňový poplatník rozhodoval o využití části odvedených daní, před několika lety diskutovalo také v České republice.
„Bylo to zhruba v období, kdy se sytém zaváděl v Polsku nebo i na Slovensku. Na druhou stranu tento koncept už v České republice není úplně živý a není po něm ani poptávka ze strany neziskových organizací,“ uvedla.
V Česku podle ní existují jiné možnosti podpory nevládních organizací. „Jako například různé daňové odpisy a podobně. Záleží na tom, jak je nastaven daňový systém konkrétního státu,“ doplnila.
Podle ní se ale rozhodně Česko může v Polsku inspirovat v komunikaci s dárci. „Jde o to umění oslovovat dárce, ať už individuální nebo firemní. A samozřejmě dát jim informaci o tom, jak transparentně nezisková organizace se svými prostředky pracuje, jaké dodržuje dobrovolné standardy transparentnosti a jaká je kvalita jejího fungování,“ přiblížila Šplíchalová.
