Fotbalisté Basileje se v Lize mistrů budou snažit, aby se neztratili v Bláznivém lese
Po velkých zápasech s Realem Madrid a Liverpoolem čeká dnes české fotbalisty Tomáše Vaclíka s Markem Suchým méně pompézní zážitek. Ale při bližším zkoumání neméně zajímavý. Jejich Basilej nastoupí v Bulharsku proti Ludogorci Razgrad, nováčkovi a svým způsobem i senzaci letošního ročníku Ligy mistrů.
Ještě předloni by jméno Ludogorec Razgrad vyvolalo mezi fotbalovými fanoušky v Evropě spíš nechápavé pohledy než uznalé přikyvování.
Ale loni se tento bulharský zázrak zapsal do jejich povědomí úspěchem v Evropské lize a letos kuriózním postupem do Ligy mistrů, který v odvetě se Steauou Bukurešť musel po vyloučení brankáře vychytat obránce Cosmin Moti .
Ludogorec Razgrad, balkánský fotbalový zázrak, představuje ve své reportáži Jan Kaliba
Jen těsnými porážkami ve skupině s Liverpoolem a Realem Madrid si pak Ludogorec vydobyl všeobecné uznání. Je to až bláznivě rychlý vzestup, který ale vlastně odpovídá klubovému názvu.
„Ludogorec znamená bláznivý les. Geograficky to je oblast v severovýchodním Bulharsku,“ vysvětluje v Praze žijící Bulharka Marina úsměvné jméno klubu z malého třicetitisícového městečka nedaleko rumunské hranice, o kterém se díky fotbalu najednou mluví po celé Evropě.
Ale není to pochopitelně samo sebou, do té doby mezi bulharskou fotbalovou elitou neznámý Ludogorec Razgrad je pátým rokem hračkou a teď i chloubou pětačtyřicetiletého podnikatele Kirila Domuščeva, jednoho z nejbohatších Bulharů.
„Říká se o něm, že je hýčkaným dítětem všech vlád, protože za jakékoliv vlády dostal vždycky, co chtěl. Vlastní hodně zprivatizovaných fabrik ve farmaceutickém průmyslu a taky bulharskou námořnickou flotilu,“ představuje Marina svého krajana.
Ludogorec berou Bulhaři jednotně za svůj
I kdyby peníze bulharského oligarchy a teď i majitele a mecenáše fotbalového mistra země Kirila Domuščeva vydělávané od divokých 90. let nebyly vždy úplně čisté, což je mezi Bulhary rozšířená verze jeho příběhu, teď mu to mnozí odpouštějí.
Svými penězi totiž poprvé od účasti Bulharska v semifinále mistrovství světa před dvaceti lety probudil v zemi nadšení fotbalem a tým z maloměsta na severovýchodě teď berou za svůj lidé napříč zemí.
„Lidi Ludugorci strašně moc fandí, jsou moc rádi, že se bulharský tým dostal na takovou úroveň,“ potvrzuje Marina.
A že to s fotbalem v Razgradu myslí dlouhodobě vážně, o tom svědčí investice do stadionu, který by měl v budoucnu splňovat kritéria pro evropské poháry. Zatím to tak není a velké zápasy tím pádem mají přímo u nosu Bulhaři z hlavního města, kde klub našel azyl pro Ligu mistrů.
