Zlepšení bez hanby a ztráty motivace. I k tomu ve školách pomůže formativní hodnocení
Samostatný, zodpovědný a s vlastním zájmem o vzdělávání, takový by mohl být prototyp ideálního žáka v českých školách. Jednou z metod, která by trendu mohla napomoct, je formativní hodnocení. Ve školách se prosazuje čím dál víc.
„Hodnocení by mělo sloužit k tomu, aby opravdu posoudilo individuální posun dítěte, ne ho srovnávat s Pepíčkem ve druhé lavici,“ říká Jan Korda, ředitel základní školy na Lyčkově náměstí.
Děti dostávají klasické vysvědčení se známkami, formativní hodnocení je ve formě nadstavby. Zpětnou vazbu ale dostává i rodič.
Zájem o formativní hodnocení na českých školách roste, vyplývá to z údajů české školní inspekce
„Rodiče by mělo zajímat opravdu, co v tom předmětu žák udělal, kam se posunul, jak to zvládá a co může ještě zlepšit. To samozřejmě pouhá známka nezabezpečí. Znamená to, že dítě většinou dostává ke známkám ještě slovní hodnocení,“ vysvětluje Korda.
Takhle vedené děti si podle zkušeností Petra Albrechta z gymnázia Nový PORG berou učení víc za své. Dobře to funguje už třeba při výuce psaní.
„Je to taková technika, necháte žáka psát třeba písmenko ‚M‘, pak se ho zeptáte, které je podle něj nejlepší, a pak se zeptáte jeho kamaráda, které je podle něj nejlepší. A když se neshodnou, mají výbornou debatu, kdy, aniž by to věděli, se budou přirozeně bavit o tom, jak písmenko vypadá,“ popisuje.
Díky podobnému jednání se žák může zlepšit, aniž by se přitom cítil zahanbený a demotivovaný, že něco nezvládl na jedničku.
Děti nezvládají přechod mezi stupni vzdělání, každý stý prvňáček propadne
Číst článek
Podle ministerstva školství zájem o takový typ hodnocení roste. Vychází to z údajů české školní inspekce, která ve školním roce 2014/15 zaznamenala formativní hodnocení v necelých 70 procentech hospitovaných hodin, letos je to už 88 procent.
Podle psychologa Václava Mertina navíc mnozí z nás, aniž by o tom věděli, používají formativní hodnocení i v běžném životě.