Chod buňky se obvykle porovnává k živému velkoměstu. Nachází se v něm mnoho budov, v případě buněk jde o tzv. organely, které plní řadu rolí. Potřebují si proto posílat mezi sebou různé molekuly.
Nástroj, který umožnil hlubokou orbu, a tím zásadně zjednodušil práci zemědělců, vynalezli bratranci Veverkovi v roce 1827. První brázdu s ním vyorali za kovárnou v obci Rybitví u Pardubic.
V delším střevě se lépe zpracovávají živiny ze stravy. „Nejde jen o jejich rozložení a natrávení, ale i o vstřebání do krevního oběhu,“ vysvětluje fyziolog Petr Zouhar.