Český horolezec Radek Jaroš se může stát čtrnáctým člověkem na světě, který zdolal všechny nejvyšší vrcholy světa bez použití kyslíkových přístrojů. Stačí, aby v červenci na pátý pokus vylezl na obávanou osmitisícovku K2 v asijském pohoří Karákóram.
Před pár týdny oslavil horolezec Radek Jaroš svoje padesátiny. A vlastně už v tu chvíli měl jasno o tom, že sám sobě dodatečně nadělí dárek, na který už se dlouho těší. Bude to jeho další pokus o výstup na druhou nejvyšší horu světa K 2.
Nejedno dítko školou povinné má doma nad postelí přilepený plakát svého sportovního idolu, kterému by se jednou chtělo podobat. A platí to také o dětech obdivujících známé horolezce. Jsou ovšem výjimky potvrzující pravidlo.
Horolezci nemívají to štěstí nebo tu smůlu, aby byli sportovním fanouškům neustále na očích. Jejich výkony laici navíc často hodnotí podle zdolané nadmořské výšky. Adam Ondra je ale živým důkazem toho, že horolezecké kvality lze hodnotit i jinak.
Radek Jaroš už vyšplhal na třináct ze 14 osmitisícových vrcholů a k tomu, aby zkompletoval takzvanou Korunu Himálaje, mu zbývá zdolat už jen obávanou horu K2. Pokořit ji chce bez ohledu na to, že dnes slaví padesáté narozeniny.
Necháváte si někdy zdát o tom, že vystoupíte na Everest? Pokud budete mít dost odvahy, lezeckých zkušeností a peněz, určitě se vám při vašem pokusu naskytne jiný obrázek, než jaký viděli v květnu 1953 první dobyvatelé tohoto vrcholu Edmund Hillary a šerpa Tenzing Norgej.
Jste rádi, když vás při sportování někdo pozoruje? Znervózňuje vás to, nebo naopak povzbuzuje? - Ostýchavý začátečník odpoví určitě jinak než ten, kdo má ambice zavděčit se svým fanouškům. Ale co třeba horolezci? Závidí dalším sportovcům atmosféru vytvářenou plnými tribunami?
Před šedesáti lety, 29. května roku 1953, přivítal vrchol nejvyšší hory světa - Everestu první dva odvážlivce. Novozélanďana Edmunda Hillaryho a šerpu Tenzinga Norgaye. Další docela kulaté výročí spojené s úspěšným výstupem na tento kopec si před několika dny mohl připomenout český horolezec Radek Jaroš.
Radek Jaroš se může pochlubit tím, že dokázal vyšplhat na třináct ze čtrnácti osmitisícových vrcholů. Tím posledním v řadě byla před rokem Annapúrna, která si však vyžádala tvrdou daň v podobě omrzlin, několika operací a dlouhotrvající rehabilitace. A tak horolezecké plány pro další měsíce zmizely v nedohlednu.
Na nejvyšší hoře světa se poprali šerpové s horolezci. Incident se stal ve výšce 7500 metrů. Nepálští šerpové údajně upevňovali lana a požádali horolezce, aby chvilku počkali. Ti ale pokračovali ve výstupu a utrhli kusy ledu, které se na šerpy zřítily. Později skupina šerpů zaútočila na stany horolezců. Obě strany se navzájem obviňují, kdo spor začal.
Jeden z nejlepších českých horolezců Radek Jaroš se zatím musí vzdát snu pokořit letos poslední ze 14 osmitisových vrcholů světa, obávanou horu K2. V pátek totiž absolvoval operaci tří prstů, které ho trápí od výpravy na Annapurnu.
V kalendáři OSN najdeme aktuálně sedmatřicet kolonek, které začínají slovy ‚mezinárodní den‘. Jedna taková kolonka je přiřazena k dnešnímu datu - na 11. prosince totiž připadá Mezinárodní den hor. Najdou se ale i horolezci, kteří jej ‚neslaví‘. Překvapivě mezi ně patří třeba i nejslavnější český pokořitel pohoří Radek Jaroš.
Dokázal to, co se povedlo jen málokterému ze špičkových horolezců. Stanul na vrcholu 13. osmitisícovek, přičemž tou poslední v řadě byla letos Annapúrna. 8 091 metrůvysoká hora si ovšem vybrala od Radka Jaroše hodně nepříjemnou daň v podobě těžkých omrzlin na nohou.
Každý, kdo ví něco málo o vysokohorském lezení, tuší, kde asi čeká na horolezce šplhající po strmých stěnách osmitisícových vrcholů takzvaná "zóna smrti". Ne náhodou tedy velká většina z těch, kteří se vydávají vstříc nejvyšším bodům naší planety, sází na použití umělého kyslíku.
Jednu z nejvyšších hor světa Annapurnu zná česká veřejnost hlavně díky filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. Její zdolání je pro horolezce Radka Jaroše podobně náročné. Z takzvané Koruny Himaláje, tedy zdolání všech 14 nejvyšších vrcholů světa, mu zbývají už jen dva. Kromě Annapurny také K2, přičemž obě patří k tomu nejtěžšímu, s čím se může horolezec setkat.
Jsou mezi špičkovými sportovci takoví, jejichž výkony můžeme co chvíli obdivovat a sledovat pěkně z tribuny nebo od televizoru. To se ovšem netýká horolezců pokoušejících se překročit svůj stín kdesi daleko od nás a v nadmořských výškách, které jsou obyčejného smrtelníka tabu.