Budova léčebny v Lounech, kterou si ministerstvo zdravotnictví jako zřizovatel pronajímá v tamní soukromé nemocnici, by měla být podle Válka opravená a děti mít přístup třeba i na zahradu.
Národní ústav duševního zdraví zkoumá účinek psychedelik na pacienty s depresí nebo úzkostí. Podle neurobiologa Jiřího Horáčka by však měly pomoci i s posttraumatickou stresovou poruchou.
„Byly doby, kdy značná část populace na dárky neměla, a přesto si s tím dovedla poradit. Stačí nakreslit dítěti obrázek nebo si s ním chvíli hrát,“ navrhuje psychiatr Cyril Höschl.
V pondělí soud projednal dlouho očekávaný zdravotní posudek Andreje Babiše mladšího v oborech psychiatrie – psychologie. Zpracování nařídil soudce Šott, aby věděl, zda může brát v úvahu jeho výpověď.
„Ekonomicky, když bych k tomu přistupovala čistě racionálně, tak bych zarazila veškeré propustky, protože by se nám to nerentovalo," tvrdí ředitelka dětského zařízení Nikol Přibilová.
Dětem s duševními obtížemi se v Česku nedostává potřebné péče včas. Psychiatrická pracoviště jsou přeplněná a dětští psychiatři navíc upozorňují na podfinancování odvětví.
„Pokud dítě vůbec nezahrneme do rozhodování, děláme z něj pouhý objekt péče,“ upozorňuje nová zpráva veřejného ochránce zpráv na nedostatky dětské psychiatrické péče v Česku.
„Deník jsem doplnila o svoje fotky a kresby a také třeba o dárky od ostatních pacientů. Odborné části knihy jsem konzultovala s psycholožkou,“ popisuje Kateřina Puncmannová.
„Stigmatizující i riziková,“ popisuje vyhlášku pro práci ve zdravotnictví Lenka Krbcová-Mašínová. Podle vyhlášky nemůže člověk s duševní nemocí pracovat jako lékař ani jako zdravotní sestra.
„Psychiatrické poruchy způsobují asi patnáct procent společenských nákladů souvisejících s medicínou. A do péče se dávají jen čtyři procenta. Je to strašný nepoměr,“ říká psychiatr Hollý.
Server iROZHLAS.cz přináší příběhy čtyř lidí, kteří se rozhodli o své duševní nemoci promluvit. Říká se jim Peeři a skrz své příběhy pomáhají ostatním.
„Zaráží mě, proč se stále bojíme rozmanitosti. Bojíme se toho, že někdo nebude mít konformní účes, délku a barvu vlasů podle toho, jestli je to muž,“ upozorňuje Michal Pitoňák.
Stávající systém připomíná podle psychiatra Jana Pfeiffera spíše scény z Přeletu nad kukaččím hnízdem než moderní zdravotní péči. „Tam, kde to dělají dobře, neříkají ‚máme hotovo‘,“ uvádí Pfeiffer.
Systém zdravotní a sociální péče má problémy s podchycováním lidí, kteří po náhlém onemocnění či úrazu potřebují podporu a pomoc. Změnu by v příštích letech měly přinést novely zákonů.
Zatím v Česku funguje zhruba 30 center. Dalších devět týmů podporuje speciálně děti, seniory nebo závislé. Do roku 2030 by mělo podle plánu reformy péče o duševní zdraví vzniknout dalších 70 center.
„Považujeme se za službu, která má spíše klienty než pacienty. Označení pacient zní tak, že člověk je v roli někoho, kdo je závislý na zdravotníkovi,“ říká psychiatrička Vrbová.
„Setkali jsme se s tím, že docházelo k omezení na ložnici před ostatními pacienty,“ říká o kontrolách na psychiatrii právník od ombudsmana pro server iROZHLAS.cz.
Omezení jako forma trestu, hrubé chování ze strany personálu, nepřiměřeně dlouhé doby v izolaci. I tak popisují poměry v české psychiatrii zprávy ministerstva zdravotnictví z roku 2018.
Psychiatrická onemocnění představují 15 procent zdravotní zátěže v Česku, jenže z rozpočtu zdravotnictví jdou na duševní zdraví jen 4 procenta, tvrdí šéf Národního ústavu duševního zdraví Winkler.
Pacientka psychiatrie byla 12 let připoutána k lůžku, ministerstvo zdravotnictví takové zacházení popsalo jako mučení. Podle odborníka by omezovací prostředky měly být použity jen preventivně.
Server iROZHLAS.cz se exkluzivně dostal ke zprávám ministerstva zdravotnictví. V jedné z nich se píše o 12 let kurtované pacientce v opavské psychiatrické nemocnici.
Dětská psychiatrická nemocnice v Opařanech zavádí novou terapii pro léčbu sebepoškozování. Reaguje tím na nárůst počtu dětí, u nichž se začalo objevovat sebepoškozování a sebevražedné chování.
Pro někoho je sebevražda tabuizovaná. Ale sebevražedné myšlenky se mohou objevit i u zdravého člověka, upozorňuje Anna Jelínková: „Když člověk přemýšlí nad sebevraždou, nevidí jiná možná řešení.”
„Celý život jsem měla problém, že jsem trochu jiná. Neměla jsem pro to vysvětlení,“ přibližuje. Dlouho nedokázala správně vyslovovat, i když dění okolo sebe rozuměla a vystudovala vysokou školu.