Nejnárodnější z českých národních buditelů Karel Havlíček Borovský po sobě zanechal dceru. Té se chopili pozůstalí obrozenci, chtěli ji podle svého obrazu přetvořit v symbol pro české ženy. Narazili.
České stýkání a potýkání s Ruskem má skutečně dlouhou historii. Již od 19. století se v ní střídají etapy idealistických představ, naděje a vděku s obdobími vystřízlivění a deziluzí.
Stromořadí lemuje starou Podstráneckou cestu dlouhou asi 400 metrů. Podle starosty obce Tonara (nestraník) bylo smyslem akce připomenout významnou osobnost i vytvořit nový krajinný prvek.
Lidé, ochotní vzít na sebe finanční i společenský závazek a postarat se o opuštěný hrob, se díky projektu Adopce hrobů už přes rok mohou hlásit Správě pražských hřbitovů. Místo posledního odpočinku totiž paradoxně nemusí mít člověk navždy.
Brixen, převážně německy mluvící městečko v italském Jižním Tyrolsku, znají ti z nás, kteří jezdí do této oblasti lyžovat. Téměř všichni ho ale máme spojené ze školních lavic s vyhnanstvím českého novináře a spisovatele Karla Havlíčka Borovského. A dnes je tomu právě 160 let, co tam jeho 3,5 roku dlouhé vyhnanství začalo.
Dnešní uzavření Muzea Karla Havlíčka Borovského v jeho rodné obci Havlíčkova Borová na Vysočině vzbuzuje odpor veřejnosti. Paradoxně na dnešek připadá výročí Havlíčkova narození. Starosta nedokáže vysvětlit, co vedlo vedení obce k tak razantnímu kroku, který kritizuje i odborná veřejnost.