V Polsku stále zůstává přes milion ukrajinských uprchlíků. ‚Báli jsme se o děti,‘ říká jedna z nich
Od začátku ruské invaze na Ukrajinu přešlo hranice do Polska 10 milionů lidí. Více než milion z nich v Polsku zůstává dodnes. Většina z nich se zapojila do společnosti. Učí se jazyk, posílají děti do škol, pracují a platí daně. Velká část taky sní o tom, že se po válce domů na Ukrajinu vrátí. Podle výzkumu organizace Konsorcjum migracyjne se 70 procent uprchlíků ujaly soukromé osoby a nabídly jim ubytování.
Mezi takto ubytované patří Ukrajinka Iryna, která s dcerou našla zázemí u polské rodiny.„Nedaleko nás bylo vojenské letiště a bylo to hrozné, protože tam létalo hodně raket,“ popisuje v prostorách Polského centra mezinárodní pomoci Ukrajinka Iryna na klíně má přitom několikaměsíční dítě a po boku malou dcerkou.
„Rakety nám létaly nad domem. Jedna zasáhla domy v sousedství. Bývalo tam pět rodinných domů, nic z nich nezůstalo. Taky přicházely zprávy o hrůzách v Buči, v Irpini. Tehdy můj muž řekl, že odejdeme do Polska, protože jsme se báli o děti.“
Iryna pochází z Hevakhy – města nedaleko Kyjeva. Do Polska přijela evakuačním vlakem 8. března. Bez manžela, těhotná a s pětiletou dcerou. Jmenuje se Polina. Ta na klíně je Sofia. Iryny, která byla ve třetím měsíci, a Poliny se ujala rodina Anny. Nabídla jim bezplatné ubytování a pomáhala jim i s úřady a běžným životem.
„Když jsme přijely, bydlely jsme u Anniny rodiny. Moc nám pomohli, opravdu. Anna se mnou dokonce šla k porodu. To ona přestřihla pupeční šňůru. Jsme jako sestry,“ vzpomíná. V očích má přitom slzy a třese se jí hlas. Irynin muž u porodu být nemohl. Zůstal na Ukrajině, kde má práci. Rodina je rozdělená už rok.
„Sofii ještě neviděl, nemohl si ji pochovat. Je to pro něj těžké. Chtěly jsme jet na Ukrajinu. Ale asi před dvěma týdny přiletěla nedaleko raketa. Vybouchla asi půl kilometrů daleko. Ti lidi tam přišli o všechno, už nemají domov,“ dodává Iryna.
Dnes žije s dcerami a matkou na předměstí Varšavy v bytě, který jim zapůjčila další polská rodina. Dál se stýká s Annou a její rodinou. Jejich dcery Polina a Róża u sebe občas tráví víkendy.
Taky dál dojíždí do Polského centra mezinárodní pomoci ve Varšavě - i kvůli starší dceři. Prostory totiž fungují jako herna i jako školka nebo družina. Dochází do nich i další ukrajinské děti, takže se spolu můžou bavit svoji mateřštinou.
„Polina polsky všechno rozumí, ale nechce polsky mluvit,“ vysvětluje. Když popisuje, co se za uplynulý rok v jejím životě dělo, po boku na zelené sedačce má ještě dvě další holčičky. Jednou z nich je dcera právě Anny.
Uprchla z Ukrajiny, teď pracuje v ústecké nemocnici. Lékařka se rozhodla v Česku zůstat natrvalo
Číst článek
„Anina rodina nám hodně pomohla. Válka je hrozná, ale nebýt jí, s Annou bychom se nepotkaly,“ dodává Iryna, která tak prý v Polsku našla druhou rodinu.
Jako Iryna a Polina odešlo do Polska od 24. února minulého roku 1,5 milionu Ukrajinců. Vypovídají o tom data polského systému národních identifikačních čísel PESEL. To znamená, že během pár měsíců vzrostl počet obyvatel Polska o pět procent. V prosinci jejich počet klesl k milionu.
Velká část nově příchozích našla střechu nad hlavou u soukromých osob. Ze studie organizace Konsorcjum Migracyjne vyplývá, že na konci minulého roku bydlelo 49 procent uprchlíků u příbuzných nebo známých z řad krajanů, kteří v Polsku žili ještě před invazí na Ukrajinu. Dalších 21 procent uprchlíků žilo v ubytování poskytnutém Poláky a polskými firmami.
