V boji za Ukrajinu přišel o ‚půl hlavy‘, přesto má Rus Andrej problém získat ukrajinské občanství
V řadách pravidelné ukrajinské armády ZSU bojují také Rusové, někteří s ruským občanstvím. A to přináší minimálně velké byrokratické potíže, někdy téměř nerozlousknutelné. Absurdní příběh vojáka Andreje je jedním z těchto případů.
Ukrajinský voják středního věku, bývalý velitel bojové jednotky Andrej žije na Ukrajině už dlouho, má tady trvalý pobyt a zároveň ruské občanství. To ale samo o sobě není ten největší problém.
„Pokusil jsem se podat žádost o ukrajinské občanství. Ústně mě odmítli, protože platnost ruského dokladu mi vypršela. Navrhli mi tedy, abych si nejprve nechal vystavit nový ruský pas. Obrátil jsem na své velitele a tajnou službu SBU. Ta mi odpověděla, že pokud si příslušník ozbrojených sil Ukrajiny požádá o doklady země-agresora, půjde o trestný čin,“ říká Andrej.
To má logiku a Andrej se ostatně na ruský konzulát nechystá ani omylem, protože by z budovy už nemusel odejít.
A navíc by kvůli tomu musel odjet na ruský zastupitelský úřad do jiné země, což nemůže, protože za prvé nemá platný pas, ba ani ten propadlý, protože o něj za války přišel, a za druhé: jako voják ZSU ani nesmí opustit Ukrajinu.
Nechybí jim noha, ale frontová linie. Ukrajinka vrací život vojákům, kteří se odmítají vzdát
Číst článek
„Dokonce jako občan TÉ země si nechci vyřizovat její doklady. V žádném případě. Chci dostat ukrajinské občanství, protože jsem si je zasloužil vlastní krví. Chybí mi půl hlavy - mám tam kovové destičky, půl čelisti a sanice jsou kovové, a na jedno oko jsem slepý. Kdyby mi nepomohli kamarádi a dobrovolnice z Česka, zůstal bych už navždy upoutaný na lůžku,“ vypráví.
Snahy v Česku
Těmi dobrovolnicemi jsou Ludmila a Dáša, které Andreje našly zraněného v Kramatorsku a tímto nerozlousknutelným ořechem se zabývají už dva roky. Za vlastní peníze najaly právníky a zkoušely to i na ukrajinském konzulátu v Česku:
„Tam jsme se teda bohužel nemohli dostat a jenom jsme zastihly venku vojenského atašé a říkaly jsme mu o tomto případu a odpovídal, že to není možné. Tak jsem mu ukázala dokumenty a říkal, že se máme objednat ke konzulovi, ale to se nám nepodařilo. Je to opravdu absurdní situace, protože to si má jako dojet pro ruský pas do Moskvy, kde by ho zavřeli?“
Zašmodrchaný problém se ale ještě víc zamotal. Andreje s druhým stupněm invalidity totiž mezitím na Ukrajině mobilizovali.
‚Dětský život nelze měřit cenou protivzdušné obrany.‘ Kyjev si připomněl 550 dětských obětí války
Číst článek
„Do armády povolali občana Ruska, dva Uzbeky dva Čechy a dva Kanaďany, kteří přijeli bojovat dobrovolně. Do května jsme všichni byli dobrovolníky, ale museli nás formálně mobilizovat, abychom mohli podepsat kontrakt a dostávat plat. Cizinci totiž mohou velitelské funkce zastávat, jen pokud mají podepsanou smlouvu s vojskem. Řekli mi: Kdybys byl Gruzín, Armén, nebo koneckonců i Čečenec, ukrajinské občanství bys už dávno získal. Jenom nesmíš být Rusem,“ popisuje Andrej.
Andrej se chce stát normálním občanem v zemi, kterou má rád a za kterou bojuje.
„Chci prostě jen žít. Můj bratr, který žije v Rusku, mi řekl: My vás osvobozujeme! Ptám se: od čeho nás „osvobozujete“? Už jste mě „osvobodili“ od milované práce – byl jsem automechanikem v Lugansku. „Osvobodili“ jste mě od mého domu a rodiny. Chtěli jsme mě „osvobodit“ od života, ale nepovedlo se vám to,“ říká.
„Asi na to nemůžeme mít v Česku moc velký vliv, ale snažíme se pomoci alespoň jednomu člověku,“ říkají dobrovolnice, které se Andrejovi snaží pomoct.
Andrej se se svým případem obrátil i na vojenskou prokuraturu a kancelář ukrajinského prezidenta, srozumitelná odpověď ale doteď nepřišla.
