‚Žil ve sklepě a bál se každého výstřelu.‘ Ukrajinka z Chersonu se po měsíci setkala s pětiletým synem
Ukrajinka Anna z Chersonu ještě nedávno zažívala nejhorší momenty svého života. Její pětiletý syn zůstal kvůli válce na Ukrajině, zatímco ona byla v Česku. Ve spojení byli pouze přes internet. Po měsíci se ale konečně setkali. Příběh Anny a jejího syna, který jste ve vysílání Radiožurnálu mohli slyšet na začátku ruské invaze na Ukrajinu, má tak šťastný konec.
„Můj pětiletý syn zůstal na Ukrajině, celý měsíc žil s příbuznými ve sklepě a bál se každého výstřelu a výbuchu. Chyběli mu kamarádi, slunce a jídlo. Po měsíci už ale neměli sílu takhle žít dál. Lidi začali hromadně z okupovaného Chersonu vyjíždět. Riskovali svoje životy i ty svých dětí.“
Tak popisuje pro Radiožurnál nedávnou dobu Ukrajinka Anna, kdy byla ještě od syna válkou oddělená. Teď už je to ale jinak. Se synem se totiž díky příbuzným zase setkala.
„Moji příbuzní se snažili odjet se synem celkem třikrát. Pokaždé se ale museli vrátit, protože cesty byly neprůjezdné,“ vysvětluje.
„Čtvrtý den se jim ale povedlo z města dostat. Po cestě narazili na několik ruských hlídek. U nich se vždy museli svléct a ukázat jim telefony. V některých případech si telefony ruští vojáci nechali. Já jsem na ně čekala na hranicích s Moldavskem, kde jsem si syna přebrala,“ říká s úlevou Anna.
Se synem teď žije v Českých Budějovicích. Hledá si práci a syn chodí do školky, kde má nové kamarády.
Místo angličtiny učí na univerzitě ukrajinštinu. Pedagožka ze Záporoží našla své místo v Olomouci
Číst článek
„Sice jsem plná radosti, protože je můj syn v pořádku, ale na Ukrajině zůstali moji přátelé a rodina. V Chersonu je teď složitá situace. Město je zavřené a nikoho ven nepouští,“ přibližuje.
Příbuzným je moc vděčná. Čeká je podle ní teď ale těžká zkouška. Ruští vojáci totiž podle Anny plánují v referendu vyhlásit Chersonskou lidovou republiku.
„Vozí tam už ruské vlajky, prodávají krymské klobásy a potraviny. Lidé se tam každý den scházeli na demonstrace. Vojáci po nich ale začali střílet gumovými náboji a hází po nich dýmovnice. Teď chodí demonstrovat jen jednou týdně, ale ničemu to nepomáhá. Rusko si dělá, co chce. Co bude dál, nevíme. Všem přeji hlavně mír.“
Anna ještě dodává, že se těší, až se budou moct na Ukrajinu za rodinou vrátit. Situace je podle ní složitá, věří ale, že všechno nakonec dobře dopadne.
