Roky držené pozice zmizely během dnů. Jak jeden krok ukrajinské armády ohrozil vývoj na frontě
Toreck, průmyslové město na východě Ukrajiny, se v posledních měsících stalo bolavým místem ukrajinské obrany. Kvůli kritizované červnové rotaci vojenských pluků zmizely dlouho budované obranné pozice Ukrajinců během několika dnů a ruská ofenziva vstoupila prakticky přímo do města. Vojáci se nyní z posledních sil upínají k víře, že Rusům snad brzy dojdou síly – jen pokud ještě vydrží.
Z východoukrajinského města Toreck toho příliš mnoho nezbylo. Trosky polorozpadlých zdí a odhalené konstrukce nabízí ukrajinským vojákům mizerný úkryt před slídivými ruskými drony, ulice lemují ohořelá auta, vykreslují reportéři The New York Times.
Rusko dobylo další vesnici. Ukrajinci evakuují z obcí v Doněcké oblasti děti a rodiče
Číst článek
Ukrajinští vojáci 32. mechanizovaného praporu se navzdory velké ruské přesile a na pohled bezvýchodné situaci snaží ubránit budovu, kde se dříve nacházela lékárna. „Pro nás je teď hlavní přežít. Pro Rusy je hlavní vyhladit tohle město,“ říká Artěm Osadčij, 28letý velitel dronového pluku.
A to se zatím Rusům daří. Od doby, co Rusové před několika měsíci přitvrdili v ofenzivě, čelili vojáci v Torecku dlouhým sériím ruských útoků a leteckých bombardování – a ukrajinská armáda ztrácí muže i zdroje.
Navzdory všemu ale experti i američtí představitelé tvrdí, že zásadní ruský posun neočekávají. Podle nich Rusko selhává v proměně malých územních zisků do klíčových výhod na frontě. Je také nejasné, jak dlouho mohou Rusové udržet tempo svojí ofenzivy vzhledem k obrovským ztrátám, se kterými se potýkají.
V květnu a červnu bylo podle informací britské rozvědky zabito nebo zraněno více než 70 tisíc ruských vojáků a v červenci prý Rusko dál přichází o zhruba tisíc mužů denně. I přes to však tlak ruských jednotek na východ Ukrajiny – včetně Torecku – neustává.
Důvodem, proč se invazní vojska snaží dobýt město duchů, je jeho strategická pozice. Hlavním cílem je totiž východní logistický uzel ukrajinské armády, město Kosťantynivka. Dobytí Torecku by jim do ní otevřelo cestu z jihovýchodu.
Riskantní rotace pluků
Kromě Torecku se Rusové ze stejného důvodu snaží dobýt i město Časiv Jar, severně od hlavního cíle, a zablokovat dálnici směrem na západ do Pokrovsku.
Obrana těchto míst je pro Ukrajince klíčová. Proto v květnu vyvolal mezi vojáky rozčarování povel k rotaci jednotek. Od začátku války se o obranu Torecku staral 24. prapor, jeden z nejstarších útvarů ukrajinské armády.
V květnu však dostali pokyn: přesunout se do Časiv Jaru, jehož obrana se tehdy jevila jako naléhavější.
„Tou dobou už jsme měli vykopané hluboké zákopy, vše bylo dobře organizované, kontrolní stanoviště byla spolehlivá a všechno fungovalo. Rozuměli jsme nepříteli a rozuměli jsme tomu, co máme dělat,“ popsal v rozhovoru seržant 24. praporu Petro Ljakovyč.
Vojáci upozornili na to, že kromě Časiv Jaru zřejmě hrozí i aktivní útok na Toreck, a varovali před takovým krokem. V Torecku je měli nahradit tehdejší obránci Časiv Jaru, vojáci z 41. praporu.
Podobné rotace jednotek mohou být extrémně nebezpečné – vojáci si musí zvyknout na nový terén a samotný přesun jednotky vystavuje velkému riziku. Přesto se v červnu výměna 24. a 41. praporu uskutečnila. Toreck nově hlídali vojáci 41. praporu.
O dva dny později Rusové na město zaútočili. „Odejít odtamtud byla velká chyba,“ říká dnes Ljakovyč.
Válečný axiom
Ihned bylo jasné, že vojáci 41. praporu na obranu nejsou připravení. Neměli čas seznámit se s prostředím, zmapovat terén, ani nestíhali rychle reagovat. Pevné pozice, které dokázal 24. prapor úspěšně několik let bránit, zmizely během pouhých pár dnů.
Za fatální selhání v oblasti se obecně viní jak velení 41. praporu, tak i přímo generální štáb ukrajinské armády. Podle kritiků vyslal štáb do Torecku málo vojáků bez dostatečné techniky.
„Stal se z toho takový válečný axiom – velitelé často nedokážou nebo odmítnou objektivně zhodnotit možnosti a kapacity svých jednotek,“ napsal na síti X zástupce velitele 206. pozemního obranného batalionu Roman Kulyk.
Generální štáb ukrajinské armády to popírá a zároveň tvrdí, že „velitelé, kteří nezvládnou správu jednotek a jejichž jednotky čelí ztrátám, musí přijmout odpovědnost po zhodnocení míry jejich provinění“.
Kdo skutečně za selháním stojí ale současní obránci Torecku neřeší – soustředí se výhradně na odrážení silných ruských útoků
Dnes Toreck brání vojáci z různých praporů, které přispěchaly na pomoc po prvotním selhání. Kdo za ním stojí, ale současní obránci dle svých slov neřeší – soustředí se výhradně na odrazy ruských útoků.
„Bojujeme tu už měsíc vkuse, bez přestání,“ říká jeden z nich, křestním jménem Bohdan. Podle něj nezbývá než vydržet a doufat, že Rusům brzy dojdou prostředky. „Dokud se nám daří Toreck bránit, civilisté v okolí můžou žít víceméně normální životy,“ uzavírá.
