Šičky v dílně připravují pro armádu maskovací sítě a plachty. Pomáhá i stroj, na látku dochází peníze
Ve válce nehrajou roli pouze tanky, letadla či automatické zbraně. Důležité jsou i další prvky, například maskování, které často zprostředkovávají i lidé mimo armádu. To je i případ dílny, ve které se maskovací sítě a plachty vyrábějí jak ručně, tak i na stroji. Ukrajinskou dílnu zpravodaj Českého rozhlasu navštívil.
S Halinou, která mě právě představuje svým kolegyním v dílně, se známe už od dob demonstrací na kyjevském Majdanu před devíti lety, na které neúnavně každý den docházela. Se stejnou vervou teď pomáhá organizovat výrobu maskovacích sítí.
Poslechněte si celou reportáž válečného zpravodaje Českého rozhlasu na Ukrajině Martina Dorazína o výrobě maskovacích sítí a plachet
Je tu sedm dalších žen, které sítě pletou. V zimě bílo-černé či šedé, teď už jsou ve výrobě jarní a letní varianty – zelené, světle zelené, tmavě zelené.
Jak mi Halina vysvětluje, tohle je 9 na 12 metrů, trvá to asi tři dny. Její pracovní místo dostalo také spoustu čestných uznání a poděkování od armády, ta teď maskovací látky vedle zbraní potřebuje ze všeho nejvíc. Nejen tyto ručně pletené, které jsou sice taky užitečné, ne vždy se ale hodí na vojenskou techniku.
Na to je třeba trochu jiného materiálu, který se nezamotá, nezaplete a vojákům nepřekáží. A s tím je problém.
Na sítě, které ručně pletou tyto ženy, peníze mají. Potíž je v tom, že je třeba kupovat profesionální maskovací materiál, ze kterého se ty sítě vyrábí, a na to už ty peníze došly.
Největší maskovací plachta měřila 20x20 metrů. Ony tomu říkají vystřihovánky, protože i ten proces je takový, že se vykrajuje přímo z té látky.
Mají osm či devět šicích strojů. Těch sedm, osm šiček může dohromady na strojích i ručně vyrobit 50 až 60 těch maskovacích sítí a plachet.
Ochrana před drony
Vešli jsme do druhé dílny. Tam už je stroj, který vyrábí maskovací plachty profesionálně. Ovládá ho Oleksandr, poslanec městského parlamentu.
„Tyhle sítě poskytují velmi dobrou ochranu před ruskými výzvědnými drony Orlan. Ideální maskování neexistuje, ale někdy dokonce není zapotřebí. Orlan sice naši síť uvidí, ale neuvidí, co se skrývá pod ní. Používáme je proto i k maskování klamných cílů. Nepřítel vypálí na místo, kam jsme síť narafičili, a tím odhalí své pozice, aniž by nám udělal sebemenší škodu. K vytváření falešných pozic proto musíme mít mnohem víc maskovacích sítí,“ popisuje Oleksandr.
Zpočátku je podomácku po celé Ukrajině ve svém volnu pletly dobrovolnice, to ale nestačilo.
„Ruční výroba sítí je hrozně zdlouhavá a neefektivní. Dlouho jsem na internetu hledal rady, jak spustit výrobu, která rychle uspokojí potřeby armády. Zkoušel jsem různé děrovačky, ale nebylo to ono. Pak jsem narazil na starý strojírenský lis ze 60. let, a nechal si k němu vyrobit výsekovou raznici z oceli. A to byla trefa. Jednoho dne mě zkrátka navštívila múza,“ vypráví Radiožurnálu poslanec.
Obcování s múzou je sice příjemné, není ale zadarmo. To zjistil i pan Oleksandr.
„Problémem zůstává financování výroby. Na začátku ruské invaze nám pomohly americké církve. Chtěly něčím přispět, z etických důvodu ale nechtěly dát peníze přímo na zbraně. A tak je poslaly nám, oficiálně na maskovací sítě pro sanitky. ‚My stejně víme, na co ty sítě použijete, tohle je ale pro nás přijatelné východisko. Víme, že Rusové vás přišli zabíjet a jde o životy vašich lidí. Jen o nás nikde moc nemluvte,‘ prosily organizace. Neřeknu vám proto, které církve nám ty peníze daly,“ vysvětluje Oleksandr.
Za minulý rok dílna pana Oleksandra vyrobila 200 tisíc metrů čtverečných sítí a plachet. Pokryly by plochu asi 40 fotbalových hřišť. Jedna role materiálu stačí na zamaskování tří až čtyř tanků a stojí od 3500 do 6000 korun.
Teď ale americké peníze docházejí a dílna, která dokáže vyrobit až 5000 metrů čtverečních maskovacích sítí denně, bude muset výrobu zastavit.
