Oběti z Donbasu: ti, na jejichž práva se zapomíná na obou stranách války
Humanitární situace na východě Ukrajiny se zhoršuje. Může za to klesající mezinárodní pozornost, cynický postoj samozvaných lidových republik a také politický nezájem v Kyjevě, píše britský novinář Thomas de Waal ve své analýze na stránkách think-tanku Carnegieho nadace pro mezinárodní mír.
Loňský rok skončil na Ukrajině trochou naděje. Mezi ukrajinskou vládou a samozvanými separatistickými republikami, za nimiž stojí Rusko, proběhla velká výměna zajatců. Za 237 zadržených, propuštěných Kyjevem, se z tzv. Doněcké a Luhanské lidové republiky domů vrátilo 74 zajatců.
Výměna zajatců na východě Ukrajiny? Přinejmenším kontroverzní
Číst článek
Celková situace ale dobrá není, navíc se stále zhoršuje. V roce 2017 zaznamenal vysoký komisař OSN pro lidská práva v souvislosti s konfliktem 552 obětí z řad civilistů, z toho skoro sto zabitých a více než 450 zraněných. Oficiální počet obětí přesáhl v minulém roce 10 tisíc, z toho kolem 2800 civilistů.
#UkraineNotForgotten
Aby o věc vzbudily větší zájem, začaly Spojené národy v prosinci tweetovat s hashtagem #UkraineNotForgotten. Organizace odhaduje, že konflikt zasáhl zhruba čtyři a půl milionu lidí. Skoro tři a půl milionu z nich prý potřebuje humanitární pomoc a ochranu.
Plán, který měl těm válkou nejhůře zasaženým oblastem pomoci překonat zimní měsíce, ale do konce minulého roku získal jen třetinu potřebného financování. „To není nejlepší svědectví o naší schopnosti reagovat na probíhající evropský konflikt,“ myslí si novinář de Waal.
Vůdcové dvou samozvaných republik se podle něj věnují kriminálnímu podnikání a většinu mezinárodních humanitárních organizací na své území vůbec nepouštějí. Místní lidi rozděluje 487 kilometrů dlouhá demarkační linie, přes kterou vede jen pět přechodů. Zdejší obyvatelé jsou zajatci nejen Moskvou syceného konfliktu, ale také politické debaty v Kyjevě. „Stručně řečeno,“ píše de Waal, „ne všichni členové ukrajinské vlády v těchto lidech vidí plnohodnotné občany.“
Někteří ukrajinští ministři a poslanci prosazují politiku, která má vést k postupnému znovuzískání důvěry obyvatel východu Ukrajiny. Soustřeďují se kolem ministerstva dočasně okupovaných území, které vede ministr Vadym Černyš. Podporuje ho část poslanců zvolených na východě země. Tato skupina usilovala o to, aby ukrajinská Nejvyšší rada přijala návrhy několika důležitých zákonů – o důchodech, volebním právu a o zjednodušení procedury obdržení dokladů. Všechny jsou ale momentálně zablokovány.
Kdo chce 'odříznout gangrénu'?
Silnější je nicméně strana, podle které jde čistě o konflikt s Ruskem. Někteří z přívrženců tohoto názoru hájí stanovisko, že Ukrajina by měla území na východě nějakým blíže nespecifikovaným způsobem „odříznout“. Dva poslanci, Viktor Baloga a Serhij Vysockyj, Donbas dokonce veřejně označili za „gangrénu“, kterou je třeba od zbytku Ukrajiny oddělit. Taková metafora ale nenabízí žádnou naději těm, kteří v této oblasti žijí, upozorňuje britský novinář.
Přišel o paži a obě nohy, ale přežil. 'Teď už jsem vážně kyborg,' směje se veterán od Doněcku a Debalceva
Číst článek
Téma se dočkalo široké politizace na jaře minulého roku, když ultrapravicové dobrovolnické jednotky začaly provádět ekonomickou blokádu separatistických území. Po jistém váhání jejich iniciativu podpořila i ukrajinská vláda.
Takovéto zamezení přístupu ale poškozuje místní, kteří se věnují každodennímu přeshraničnímu obchodu. Pro převoz zboží platí váhový limit 75 kilogramů a existuje také seznam „povolených“ věcí. Zdánlivě obyčejné zboží, které se na seznam nedostalo, je teď vlastně nelegální. Třeba jehňata.
Začíná to už narozením
Oběti konfliktu můžeme podle de Waala rozdělit do dvou kategorií. Do jedné patří přibližně 1,7 milionu lidí, registrovaných jako vnitřní přesídlenci, kteří můžou pobírat důchody a další ukrajinské sociální dávky. Předpokládá se, že zhruba třetina z nich ve skutečnosti žije na druhé straně linie dotyku a aby si mohli vyzvednout své podpory, musí ji pravidelně překračovat. To pokaždé znamená minimálně vystát dlouhou frontu na přechodu. Navíc ani ti, kteří žijí na vládou ovládaném území, nemají volební právo, přestože jsou ukrajinskými občany.
Druhou skupinu tvoří lidé, kteří se rozhodli zůstat doma, na územích, nepodléhajících ukrajinské vládě, ale přesto chtějí zůstat ve spojení s Ukrajinou. Právě jejich postoj bude rozhodující v případě, že Kyjev tato území znovu ovládne – vláda ale prý nedělá nic, aby si jejich loajalitu udržela.
Problém začíná už narozením. Mezinárodní úředníci, kteří kontrolovali soudní záznamy, došli k závěru, že jen 38 % dětí narozených na území mimo kontrolu ukrajinské vlády získalo ukrajinský rodný list.
Thomas de Waal píše, že podle toho, co osobně slyšel od vládních úředníků v Kyjevě, jsou tato čísla za minulý rok ještě mnohem nižší. Stává se třeba, že rodiče musí s malým dítětem a rodným listem, který byl vydán na území samozvaných republik, podstoupit náročnou cestu přes frontovou linii, jen aby je na místě odmítli. Pak už rodičům zbývá jen zdlouhavý soudní proces. To je v rozporu s mezinárodním právem, tvrdí britský žurnalista.
Čistý cynismus
Podobné obstrukce jsou samozřejmě také signálem pro tisíce rodičů, že se jejich děti nestanou ukrajinskými občany. „Co je ale důvodem takového přehlížení obyčejných občanů?“ ptá se novinář. Podotýká, že zaznívají obvinění na adresu netečné byrokracie nebo tvrzení, že jde o čistý cynismus – politici v Kyjevě jsou prý přesvědčeni, že lidé z východu Ukrajiny nevolí a jakékoliv ústupky v jejich prospěch je budou naopak „stát hlasy“ v jiných, nacionalističtějších částech Ukrajiny.
Vyjádření ukrajinského prezidenta Petra Porošenka z května 2017 naznačuje, že to pro něj není priorita. Když Ukrajinci získali právo cestovat do Evropy bez víz, novináři se hlavy státu zeptali, jestli to bude platit i pro obyvatele Krymu a Donbasu.
Prezident nejprve odpověděl, že k tomu dojde až ve chvíli, kdy Ukrajina obnoví na těchto územích svou svrchovanost, a poté řekl, že obyvatelé oblasti by mohli mít nárok na ukrajinské pasy starého typu, které neumožňují využívat výhod bezvízového režimu. Představitel Evropské unie v Kyjevě ale zareagoval prohlášením, že na nové ukrajinské biometrické pasy mají nárok všichni ukrajinští občané.
Všechny země, které mají separatistická území, čelí stejnému dilematu: mají se snažit ztracené občany získat na svou stranu, nebo je potrestat jako zrádce? Ve skutečnosti to ale žádné dilema není. „Všude tam, kde se vláda rozhodla své občany trestat, od Kypru až po Gruzii, to nejenom mělo katastrofální humanitární následky, ale vedlo to i k posílení separatistického smýšlení. Ukrajina se s tímto problémem musí v letošním roce bezpodmínečně vypořádat,“ uzavírá svou analýzu na stránkách think-tanku Carnegieho nadace pro mezinárodní mír britský novinář Thomas de Waal.
Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.
