Ticho po Afrínu.
'Všichni tady umřeme,'
říká Češka z odříznutého města

Turecká armáda a její spojenci, milice FSA, vstoupili do kurdského města Afrín. Kurdské jednotky YPG jsou bezmocné, zejména proto, že Turci mají obrovskou převahu díky letectvu. Turecká letadla a drony Afrín nemilosrdně bombardují. A svět mlčky přihlíží.

„V nemocnici jsem byla několikrát. Nic tak strašného jsem ještě nezažila. Přivážejí sem lidi zraněné hlavně při bombardování. Viděla jsem matku s chlapečkem, kterému to urvalo obě nohy. Všichni tady umřeme,“ vypráví po telefonu Jana Andert, česká dokumentaristka, která je právě v Afrínu, kurdské oblasti na severu Sýrie (rozhovor s Janou Andert čtěte zde).

Stejně jako desetitisíce civilistů se odtud snaží zoufale dostat pryč. Jenže je pozdě. Afrín je obklíčen - tureckou armádou a jejich žoldáky, milicemi FSA. Už vybombardovali desítky měst a vesnic okolo a teď sevřeli do kleští hlavní město provincie, kde je nyní kolem 100 tisíc lidí.

„Jediná voda už je ze studní, protože Turci obsadili přehradu, která Afrín zásobovala pitnou vodou, dochází chleba i potraviny, lidi za chvíli budou bojovat už jen o život,“ popisuje situaci Mohamad.

On sám je Kurd, který před šesti lety utekl ze Sýrie do Česka, ale v Afrínu má příbuzné, s nimiž je stále v kontaktu. „Mají strach, strašný, hlavně o děti. Fakt jsou si jistí, že tam zemřou.“

Turecká armáda už dobyla přes 700 km² syrského Afrínu. Postupuje od severu – tedy od tureckých hranic. Z jihu ovšem k Afrínu směřují jednotky islamistických skupin, které kontrolují Idlíb a které mají podporu Turecka. Jediná úniková cesta vede do Aleppa, tedy na území pod kontrolou Bašára Asada.

„Ještě před týdnem tam bylo možno projet, byť s pašeráky, ale za osobu chtějí 700 EUR, na to má málokdo, takže lidi jsou v pasti,“ vysvětluje Mohamad. Jenže ani přes pašeráky to už nejde. „Silnici ostřelují turecké drony, které pálí po všem, co se tam pohne,“ říká Jana.

Turecko spustilo 20. ledna letošního roku operaci nazvanou Olivová ratolest. Jejím cílem je údajně zničení kurdských milic YPG a YPJ. Ty jsou totiž napojeny na Kurdskou stranu pracujících (PKK), kterou Turecko považuje za teroristickou organizaci. PKK je odpovědná za mnoho teroristických útoků v Turecku, ale YPG a YPJ nikoliv. Je to vlastně preventivní úder, Kurdové na Turecko neútočili. Erdogan se jen obával toho, že by mohli být s podporou USA příliš silní. A Američané zatím od svých spojenců dávají ruce pryč. Podle Turecka nemá mít operace dopad na civilisty.

Čísla ale hovoří jasnou řečí: od počátku operace bylo zabito (většinou při bombardování) 227 civilistů, z toho 32 dětí. Počet raněných je 651 včetně 87 dětí. Toto jsou oficiální čísla z nemocnice v Afrínu ze dne 7. března 2018. Konečné číslo je ale jistě vyšší, neboť mnoho obětí zůstalo pod troskami bombardovaných budov.

Až do této doby byla provincie Afrín nejbezpečnějším místem v Sýrii, kde se YPG/YPJ podařilo odrazit útoky an-Nusry a dalších milic v oblasti. I proto zde našlo útočiště přes 100 tisíc lidí z jiných částí Sýrie. Nyní v provincii žije 320 tisíc lidí.

Kraj, jemuž se dosud válka vyhýbala

Afrín je pod kurdskou autonomní správou (spolu s kantony Kobani a al-Džazíra v Rožavě). Všechny tyto kurdské enklávy jsou stále součástí Sýrie a oficiálně deklarovaly, že neusilují o nezávislost, nýbrž že i v budoucnu chtějí být součástí jednotné Sýrie. Teď je tato provincie známá olivovými háji proměňována v popel a prach.

Po zemi útočí islamisté ze Svobodné syrské armády (FSA), turecké speciální jednotky známé jako „Šedí vlci“, ze vzduchu bombardují letadla. Erdoganovo Turecko obsazuje území stále ještě suverénního státu. Ničí kraj, kterému se doposud válka vyhýbala. To vše za tichého přihlížení NATO, aliance, jejíž je Turecko členem.

Zatím turecká vojska a jejich žoldáci ničí Afrín. Vypálené a vybombardované vesnice, desetitisíce lidí prchajících s hrůzou před Tureckem a jeho žoldáky. Mimosoudní popravy civilistů, stovky mrtvých a zraněných. A zabraná země, odkud civilisté putují pryč na jiná, ještě bezpečná místa. Území ovládané Kurdy se každou hodinou zmenšuje.

V Afrínu pracuje i skupina německých novinářů, kteří sbírají důkazy o válečných zločinech. Zatím mají dle dostupných informací stovky důkazů o vraždách civilistů a mimosoudních popravách páchaných tureckou armádou a jejich spojenci, milicemi FSA.

Turecko oznamovalo NATO tuto intervenci s tím, že budou použity přiměřené prostředky. Je však bombardování civilistů, vraždění, vypalování vesnic a zabírání jejich území přiměřená cesta?

Turecko od počátku syrské války podporuje sunnitské skupiny bojující proti režimu Bašára Asada. Mnohé z těchto milic jsou milice džihádistické, včetně An-Nusry, odnože Al-Káidy. Afrín není prvním územím, které Turecko v Sýrii zabralo. Už přes rok vlají turecké vlajky v syrských městech Džarábulus, al-Báb a Azáz. Celkem už Turecko ovládá přes 1000 km² území Sýrie.

Jenže v západních médiích Afrín jako by nebyl a stovky tamních zabitých civilistů také ne. Nezaslouží si ani hlasité projevy při zasedání OSN. Celá operace je často označovaná za citlivé téma. Turecko je členem NATO a nikdo vlastně neví, jak to tedy s těmi Kurdy je. Sice porazili IS, ale přece jen to mohou být teroristé, když to Erdogan říká.

Přitom z Afrínu je zdrojů informací dost – fotek, videí, nebo zpráv z nemocnic. Ale je lepší mlčet, abychom se náhodou Turecka nedotkli. A to by pak mohlo případně pohrozit novým otevřením stavidel migračního toku. A tak západní média raději nepíší nejen o tom, jak desetitisíce civilistů prchají před tureckou invazí. Jak stovky lidí zemřely, nemocnice praskají ve švech a Afrín se propadl do zmatku a chaosu.

'Kde jsou Američani? Zůstali jsme v tom sami.' Poslechněte si svědectví Češky z bombardovaného Afrínu

Číst článek

Ti samí hrdinové z Kobani

Skoro nikdo raději nepíše ani o těch, kteří za Afrín proti Turecku bojují - tedy o kurdských jednotkách YPG a YPJ. Přitom byly tyto jednotky ještě nedávno oslavovány, když porazily IS ve městě Kobani, když vyhrály bitvu na Eufratu, když dobyly baštu IS Rakku. Ty samé ženy a muži, kteří porazili teroristy, nyní umírají pod tureckou palbou s tichým souhlasem NATO.

Kurdové jsou pro islamisty bezvěrci nebo špatní muslimové. Kurdové totiž, ač z většiny sunnitští muslimové, v Afrínu, ale i jiných kurdských regionech zavedli cosi jako demokracii a rovnost žen a mužů. V každé samosprávě musí být zastoupeny ženy, všude se uplatňuje dvojkolejné vedení - v čele každé rady či městského výboru musí být muž a současně také žena. V Afrínu vedou ženy dvě třetiny veřejných úřadů.

Doposud byl Afrín ostrůvkem míru a pokoje v Sýrii zmítané v krvi. Jeho zničení bude s trochou patosu řečeno další černou skvrnou na Severoatlantické smlouvě. Jedním z mála českých politiků, kteří se k Afrínu zatím vyjádřili, je europoslanec Jaromír Štětina za TOP 09.

„Členský stát NATO, náš vojenský spojenec, se dopouští násilí vůči Kurdům na cizím území, v Sýrii a Iráku. Vyřešit dilema, kdo je náš spojenec v Afrínu, vyžaduje mnoho diplomatické obratnosti. Vyžaduje však i schopnost odpovědět na otázku, zda je brutální porušování lidských práv ze strany Turecka akceptovatelné za cenu oslabení vojenského spojenectví,“ řekl Štetina.

Pamatujete se na Kobani? Ano, to kurdské město na severu Sýrie, které přepsalo dějiny války proti Islámskému státu. Kobani bylo totiž prvním městem, které se dobývání IS vzepřelo tak mohutně, že vyhrálo.

O město bojovalo sami jeho obyvatelé spolu s kurdskými bojovníky z jednotek YPG a YPJ. Teroristé z IS přijeli do města s tanky a děly. Čtyři tisícovky džihádistů a proti nim pár stovek Kurdů se starými kalašnikovy. Hrdinný boj sledoval celý svět a fandil – jak jinak – Kurdům.

Islamisty porazili za cenu obrovských ztrát (tisíce mrtvých žen a mužů) a za cenu totální destrukce města. Kurdům nakonec pomohly USA a pozice IS v Kobani bombardovali. Ano, jsou to ti samí hrdinové, kteří teď umírají pod tureckými tanky. Za tichého přihlížení světa, který je ještě nedávno plácal po zádech. Tedy, to bylo ještě v době, kdy je svět potřeboval.

Fotogalerie Afrín

Lenka Klicperová, Markéta Kutilová