Svědectví z Izjumu: svázané ruce, tlející těla a pronikavý zápach

Jste teď v Charkově, před několika dny jste ale navštívila nedávno osvobozené město Izjum, které leží dvě hodiny jízdy autem na jihovýchod od Charkova. Ukrajinští vojáci tam objevili masové pohřebiště. Ví se, jak je velké?
Objevili ho minulý týden a dva dny jim trvalo, než tu oblast odminovali. V pátek začali s exhumací těl. Zatím se domnívají, že tam je zhruba 440 hrobů civilistů, kteří jsou pohřbeni samostatně. Vedle toho tam je hromadný hrob, kde se našlo 17 těl, o nichž se předpokládá, že to jsou vojáci.

Nachází ukrajinská armáda na místě ještě další hroby? 
V tuto chvíli ne, ale bojí se, že by ve městě mohla být další pohřebiště. Místní lidé, se kterými jsem mluvila, abych se dozvěděla, co na nález pohřebiště říkají, se mi svěřili, že podobná místa tu jsou podle nich všude. Většina mrtvých totiž musela být pohřbena na zahradě, na pozemku před domem nebo někde na veřejném místě. Takže mi řekli, že podobných hrobů by tu mohlo být víc, i když v menším rozsahu.

Měla jste tedy příležitost mluvit s místními. Jak jsou na tom zdravotně? Jsou v pořádku?
Jsou v pořádku. Hodně lidí žilo celou tu dobu jen ze zásob, které měli doma, jedli také zeleninu a další věci, které si mohli vypěstovat na zahrádkách. Takže si dokážete představit, že mají velký hlad. Rusové sice přivezli humanitární pomoc, ve skutečnosti ji ale prodávali.

Lidé mi vyprávěli, že jim ji vojáci prodávali přímo z aut, hodně místních se pro ni ale bálo jít. Lidé se nicméně snažili si navzájem pomáhat, jak to jen šlo. Často mi ale říkali, že mnoho starších a nemocných nemohlo sehnat lékařskou pomoc nebo léky. Ti jsou teď mezi mrtvými.

Vy jste pohřebiště navštívila osobně? Byla jste přímo na místě?
Byla jsem tam v pátek, to byl první den, kdy začaly exhumace. Pustili nás dovnitř poté, co tam vstoupila policie a ujistila se, že je místo bezpečné. Odminovávání ale pořád pokračovalo, i když už jsme byli na místě, takže zpovzdálí jsme slyšeli jeden výbuch za druhým. První den vykopali, myslím, asi 22 těl civilistů a 17 těl z masového hrobu.

O prvním civilistovi, kterého exhumovali, nám řekli, že tělo pravděpodobně patřilo muži a že jsou na něm známky toho, že mu kolem krku někdo uvázal provaz. Měl také zlomené ruce. Říkali, že tohle nasvědčuje, že šlo o oběť mučení. Já sama jsem viděla jednoho vojáka, který měl pořád ještě svázané ruce, ačkoliv jeho tělo už bylo ve vysokém stupni rozkladu.

Mezi exhumovanými bylo také několik žen. Úřady už naznačily, že očekávají, že se na místě najdou i těla dětí. Vlastně už nám řekli, že našli i celou rodinu s prarodiči, rodiči a dětmi. Přes to všechno musíme mít pořád na paměti, že spoustu z těchto obětí nemuseli nutně zabít ruští vojáci napřímo. Zabila je válka. Hodně lidí zahynulo v důsledku ostřelování nebo výbuchů, a potom je tu lidé pohřbili. Místní mi říkali, že v srpnu za nimi přišli ruští vojáci a řekli jim, že všechna těla z těchto hrobů, která nemají potřebná povolení, musí vykopat a přenést na hřbitov. 

Těla byla v rakvích, nebo ležela v zemi jen tak?
Nebyla v rakvích. Jeden muž, jehož manželka zemřela v květnu a na nové místo ji přenesli v srpnu, mi řekl, že je na ruské vojáky pořádně naštvaný, protože on svou ženu pochoval se všemi kulturními a církevními náležitostmi. Oni pak přišli s dobrovolníky a prostě ji vykopali. Požadoval, aby jí dali rakev a různé další věci. Nebyli na to ale vybavení.

Kde přesně se pohřebiště nachází a jak vypadá? Jak byste ho popsala?
Leží na severovýchodním okraji Izjumu v takovém vysokém borovém lese. Před válkou to bylo oblíbené místo, kam místní chodili grilovat nebo jen tak na procházku. V lese byl už dřív stálý hřbitov, tento provizorní zřídili hned vedle. V oblasti se navíc nacházely ruské jednotky, takže sem lidé nemohli chodit.

Jsou tam hromady písku a zákopy. Samotné hroby jsou poměrně mělké. Je to tam samý písek, hroby jsou hned u sebe a označují je jen dřevěné kříže. Místní mi říkali, že je vyrobili sami, protože ruští vojáci jim nedovolili na hroby umístit kamenné náhrobky. Na většině z nich je napsáno jen číslo, ne jméno. Ti, kdo tam těla uložili, sice mají seznam, kde je kdo, ale lidé zpravidla nevědí, které číslo patří jejich příbuznému.

Pokud se vás můžu zeptat – jaké jste měla pocity, když jste byla svědkem exhumace těl a zároveň o tom informovala do médií?
Bylo to strašně těžké, protože těla jsou už ve vysokém stupni rozkladu. Vyšetřovatelé měli v některých případech co dělat, aby je z hrobu vůbec vytáhli, nebo aby je vytáhli v celku. Bylo vidět, že i na ně tíha té práce doléhá. Zápach velkého množství vykopaných těl je nesmírně pronikavý a lidé to těžko snášejí.

Zvlášť jsem si zapamatovala jeden okamžik, když vyšetřovatel našel na krku mrtvého, podle všeho vojáka, přívěsek. Sundal ho a opláchl ho ve vodě. Ukázalo se, že je to kovový křížek s vyrytým Ježíšem. Bylo znát, že ve chvíli, kdy uviděl tak osobní předmět, přemohly ho emoce. Kromě vyšetřovatelů z prokuratury se na průzkumu pohřebiště podílejí příslušníci složek civilní obrany, například hasiči a tak dále, kteří byli povoláni, aby pomáhali. Ti podobné scény snášejí jen těžko, nejsou na takové věci zvyklí. Mnozí z nich jsou navíc přímo odsud. Takže hodně lidí to, myslím, velice silně prožívá.

Už jste řekla, že některá těla měla svázané ruce. Podle ukrajinských úřadů nesou některé oběti známky mučení. Můžete to potvrdit i vy?
Na vlastní oči jsem viděla tělo jednoho vojáka, který měl ruce svázané provazem. Vzhledem k tomu, že těla, která jsme viděli, byla už v rozkladu, bylo na nich velice obtížné rozeznat něco jiného, například zlomenou ruku, modřiny nebo další věci. Vyšetřování zatím pořád probíhá, ale ukrajinští představitelé tvrdí, že už nalezli známky mučení, například popáleniny, zlomené končetiny, rozdrcené genitálie a řadu dalších podobných náznaků.

Vyšetřování ale ještě pokračuje. Ukrajinci oznámili, že to zřejmě potrvá ještě další dva týdny, během nichž se nejdřív pokusí dát dohromady těla. Pak je budou vyšetřovat, prohlížet a zaznamenávat, co se s nimi nejspíš dělo. Odeberou jim také vzorky DNA, aby se pokusili mrtvé identifikovat a informovali jejich rodiny. Dále pak chtějí vymyslet, jak je znovu a důstojněji pochovat. Půjde tedy asi o nějaký památník, hřbitov nebo něco podobného. 

Když mluvíme o vyšetřování, Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva se rozhodl vyslat na místo monitorovací tým. Můžeme očekávat nějaké výsledky vyšetřování už za dva týdny?
Dva týdny jsou doba, kterou chtějí vyšetřovatelé strávit přímo na místě shromažďováním důkazního materiálu. To znamená, že na definitivní výsledky si počkáme déle. Každý den vyšetřovatelé shromažďují nové důkazy.

Jsem si jistá, že v nejbližších dnech a týdnech jich bude dál přibývat. Nějakou dobu ale ještě potrvá, než bude vyšetřování úplně dokončeno, než bude kompletní. OSN zatím neuvedla, kdy přesně jejich tým místo navštíví, víme jen tolik, že to bude někdy brzy. Pořád je to ale velice čerstvé, tím chci říct, že vyšetřování začalo teprve v pátek.

Český ministr zahraničí Jan Lipavský z Pirátské strany vyzval k ustanovení zvláštního mezinárodního tribunálu, který by se zabýval stíháním těchto zločinů. Víte, jestli jeho záměr podpořila i nějaká další země?
Americký ministr zahraničí Anthony Blinken naznačil, že pokud vyšetřování odhalí další válečné zločiny, měla by na to navázat i nějaká mezinárodní akce. Také prezident Joe Biden naznačil, že to může vést k určitým následkům, blíže je ale neupřesnil. Pokud se ukáže, že jde o další situaci podobnou té v Buči, dovedu si představit, že mezinárodní společenství pocítí potřebu něco udělat.

Četl jsem na internetu prohlášení Vitalije Gančeva, šéfa vyhnané okupační správy Charkovské oblasti, který v ruské televizi řekl, že o žádných pohřbech na zmíněném místě neví. Podle agentury Reuters obvinil ze zinscenování zvěrstev v Izjumu Ukrajince. Dává vám něco takového smysl, nebo je to naprostá hloupost?
Přijde mi to jako úplný nesmysl. Nevím, kde by sehnali tolik těl v rozkladu. Ani to místo nevypadá, že by ho vykopali teprve během posledního týdne nebo nedávno. Hroby rozhodně nesou známky toho, že tam jsou déle. Potvrzují to dokonce i dřevěné kříže na hrobech, na dřevu totiž časem přibývá skvrn, je na něm vidět, jak na vzduchu stárne. Takže podle mého osobního názoru to je nepravděpodobné.

Už jste řekla, že jste mluvila s lidmi ve městě. Věděli o tom, co se děje, nebo se celou dobu jen skrývali?
Lidé mi řekli, že se v podstatě pořád skrývali. Město je velmi těžce poničené, stěží tam najdete budovu, která by nebyla nějak poškozená. Mnoho míst je skoro úplně zničených. Například budova městské správy je vypálená, ve spoustě domů zejí velké černé díry. Místní se shodují, že vycházet bylo nebezpečné. Pokud už vyšli ven, ruští vojáci se jich mohli vyptávat na věci jako “Kam jdete?”, a vůbec jim ztěžovali život.

Lidé proto raději zůstávali uvnitř. Vždycky se ale šíří nějaké zvěsti, lidé spolu mluví. Dozvídali se, že občas někdo zmizel a nikdo už ho od té doby neviděl. Mluvilo se také o mučení. Lidé také věděli, že například soused zemřel v důsledku ostřelování nebo raketového útoku a je pohřbený někde venku. I když ale něco věděli, bez internetu, telefonů a spojení s vnějším světem neměli moc ponětí o tom, co se děje ve zbytku Ukrajiny ani v jejich městě.

Co po sobě prchající ruské jednotky zanechaly? Nějakou munici, zbraně?
V Izjumu jsem na místech, kde se opevnili ruští vojáci, nebyla. Viděla jsem ale jejich pozice v Balakliji, což je dost blízko. Navštívila jsem první ruské ležení, které Ukrajinci při útoku dobyli. Ukrajinci zaútočili v noci, ruští důstojníci uprchli a nechali vojáky bojovat samotné. Ukrajinské jednotky se města zmocnily velice rychle.

Zbytek Rusů během několika hodin utekl, pár jich padlo do zajetí. Byla to situace, při níž bylo v sázce hodně. Kdyby tu Ukrajinci neuspěli, jejich protiofenzíva by se nejspíš zadrhla. Ve skutečnosti se ale ukázalo, že to byla předzvěst úspěchu, protože ve zbytku regionu se události vyvíjely stejně. Ruské pozice v Balakliji jsou zaminované, někteří lidé dokonce říkají, že mina tam zabila dítě, i když oblast už ukrajinské jednotky odminovávají. To ale bude nějakou dobu trvat.

Jde to pomalu.
Ano. A přímo v ruských zákopech zůstaly konzervy a sklenice s nedojedeným kompotem. Rusové tam na odchodu nechali hudební nástroje, knihy. Mezi nejpodivnějšími věcmi, které jsme tam našli, byla podprsenka a kožich, o kterých lidé tvrdili, že si je asi chtěli vzít vojáci s sebou pro manželky a přítelkyně. Hodně lidí, s nimiž jsme mluvili, vyprávělo, jak Rusové vyrabovali jejich domy. Takže většina z toho, co tam nechali, byly věci, které někde nakradli.

Vraťme se zase do Izjumu. Město před několika dny navštívil prezident Zelenskyj. Řekl: “Buča, Mariupol, a teď bohužel i Izjum. Rusko po sobě zanechává smrt všude.” Jsou nějaké podobnosti mezi zločiny spáchanými na Ukrajincích v těchto třech městech?
Podobností je určitě hodně. Největší strach budí Mariupol, protože je pořád ještě odříznutý od světa a lidé se bojí, co všechno se tam stalo. V Mariupolu se zatím Rusové pravděpodobně dopustili nejstrašnějších násilností. Všichni mají velké obavy z toho, co vyjde najevo o zabíjení, ke kterému tam došlo, až, nebo pokud vůbec, Ukrajina dobyje Mariupol zpět.

Izjum a Buču často srovnávají. Šéf charkovské vojenské administrativy mi v pátek řekl, že s ohledem na rozsah škod ve městě to může být jako Irpiň a Buča dohromady krát tři. Očekává se také, že další místa s pohřbenými lidmi se najdou i v širším okolí. Buča v Ukrajincích psychologicky zanechala hlubokou jizvu a oni teď mají velké obavy z toho, co ještě objeví.

Prezident Zelenskyj také o víkendu informoval, že armáda v osvobozené části Charkovské oblasti nalezla několik mučíren. Byla jste v některé z nich?
Dohromady jich, myslím, našli deset. O víkendu Ukrajinci oznámili, že dvě další objevili v Kupjansku, který ovládli teprve v posledních dnech. V Balakliji byla mučírna dokonce přímo pod policejní stanicí. Další našli rozeseté v okolí. Vím, že někteří novináři se do nich dokázali dostat, ukrajinská policie tam ale teď provádí forenzní vyšetřování, aby získala co nejvíc důkazů o tom, co se tam dělo. Takže je dost těžké se tam dostat.

Na východě Ukrajiny pořád zbývá osvobodit mnoho měst a vesnic. Když si vezmete zvěrstva v Buči, a teď v Izjumu i na jiných místech, myslíte si, že to může být ještě horší? 
Samozřejmě, že může. V každém městě to je navíc jinak. Balaklija je dost velké město, a přestože se povídá, že tu byly mučírny, že občas někdo zmizel a nikdo už o něm od té doby neslyšel, město jako takové není moc poškozené. Zatímco Izjum byl skoro zničený. Z toho vyplývá, že se to moc nedá předvídat. Zatímco jedno město nevyšlo z okupace tak špatně, v druhém to mohla být naprostá hrůza. Takže si myslím, že v nejbližších měsících vyjde najevo spousta ošklivých věcí.

V podcastu byly dále využity zvuky z agentury Reuters.