Řecká a turecká diplomacie zintenzivní jednání o sjednocení Kypru
Prezidenti obou částí rozděleného Kypru se rozhodli zintenzivnit jednání o případném znovuspojení ostrova. Prezident turecké části Kypru Derviş Eroğlu a jeho řecký protějšek Dimitris Christofias se budou setkávat každý týden. Jejich zvláštní vyjednavači pak dokonce dvakrát týdně.
Politici k tomu byli dotlačeni generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem, který na proces spojování Kypru dohlíží. Když se sešel s prezidenty obou částí Kypru v listopadu minulého roku, dal jasně najevo, že takovým tempem další jednání nemohou fungovat, a že obě strany musejí vyvinout větší aktivitu.
Pan Ki-mun tehdy řekl, že OSN možná přehodnotí svou spolupráci s Kyprem, pokud se obě země nezačnou více snažit docílit nějaké shody. Zdá se, že jeho slova si obě strany vzaly k srdci a už koncem ledna při poslední schůzce v Ženevě vyjádřil Pan Ki-mun spokojenost a uznal, že obě země pokročily v jednotlivých bodech jednání, která by mohla vést ke sjednocení ostrova.
Řecká a turecká část Kypru totiž vedly společné rozhovory intenzivně za bývalého prezidenta Severního Kypru Mehmeta Ali Talata a nová jednání tak mají navázat na to, co už bylo dohodnuto právě za jeho prezidentování.
Současný prezident Severního tureckého Kypru Derviş Eroğlu ale od začátku prosazuje jinou politiku, není tolik nakloněn spojení ostrova, vždy prosazoval spíše federativní uspořádání.
Turci jsou spíše pro sjednocení, Řekové proti
Vyjednavač OSN, který dohlíží na tato jednání, teď tedy vyzval tureckou stranu, aby dala jasně najevo, zda souhlasí s už dohodnutými body případného sjednocení, které se týkají pozice a členství v Evropské unii, ale také majetkového vyrovnání obyvatel obou částí rozděleného Kypru.
Na turecké i řecké straně převažuje jistá hrdost a nechuť k ústupkům. Když se posledně konalo referendum o spojení ostrova, turecká strana byla pro a řecká proti.
Severní Kypr, který je pod politickým a ekonomickým vlivem Ankary, je ale stále spíše na straně spojení ostrova. Jeho obyvatelé se často cítí být v izolaci před okolním světem, ve srovnání s řeckou částí na něm není rozvinutý turismus a lidé také stále častěji nesouhlasí s tím, že jsou fakticky jejich životy řízené Tureckem.
Z řecké strany zase zaznívají spíše obavy, že spojením ostrova by byla ovlivněna jejich ekonomická situace, lidé se bojí toho, že by na úkor zaostalejší turecké části klesla i jejich životní úroveň.
