‚Porušení všech zásad.‘ Markíza odmítá ultimáta kolem Kovačiče, zaměstnanci hrozí stávkou

Bratislava 31. května 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Televize Markíza zrušila nejsledovanější politickou diskuzi na Slovensku jménem Na tělo, pak taky Na tělo plus, což je jiný formát té samé diskuze. Učinila tak poté, co moderátor obou dvou diskuzí, Michal Kovačič, v nedělním živém vysílání mluvil o tlaku ze strany mimo jiné vedení televize.

Taky varoval před orbánizací médií na Slovensku. 

Markíza cenzuru odmítá. Je to soukromé médium, ale i přesto – jak zdůvodňuje to, že takto sledovaný pořad, jehož moderátor mimochodem taky před pár dny dostal novinářskou cenu, končí? 
Pořad možná trochu víc představím. Na tělo je klasická nedělní politická debata postavená na moderátorovi a významných politických hostech. Michal Kovačič ji moderuje od roku 2018 a ve sledovanosti soupeří s ostatními, ale jeho pořad je považován za nejsledovanější na Slovensku. K obrazovkám dokáže přilákat i vysoko přes půl milionu diváků. A právě v tomto pořadu moderátor obvinil vedení televize z cenzury. Kovačič si místo běžného, stručného rozloučení vzal slovo, asi na minutu a půl, a řekl, že boj o podobu zpravodajství v Markíze probíhá už celé měsíce, že čelí tlakům nejen od politiků, ale od vlastního vedení. Pokusy o cenzuru začaly prý hned začátkem roku. Televize Markíza to ve stanovisku odmítla. Obvinění označila za neodůvodněná a nekorektní. Zdůraznila, že Markíza přináší vždy objektivní a nezávislé zpravodajství, redakce prý funguje ve standardním režimu, hlásí se k běžným editorským procesům, profesionalitě a etickým normám. Televize Kovačičovi oznámila, že jeho pořady se tedy dál vysílat nebudou. Vystavila mu stopku a poslala ho domů, protože prý zneužil vysílací čas pro prezentování vlastních názorů, čímž měl porušit zákon i novinářský kodex a hrubě prý poškodil pověst stanice. Tím vznikl veřejný spor mezi soukromou televizí a jejím moderátorem, spor o údajné zásahy do nezávislosti nejsledovanější zpravodajské televize na Slovensku. 

Postoje vedení

Slovenskou Markízu vlastní přes společnost CME česká skupina PPF. Slovenští novináři si už delší dobu stěžovali na zasahování do své práce. Současně se někteří zaměstnanci Markízy postavili za Michala Kovačiče ve společném prohlášení, které obletělo sociální sítě. Jak se k tomu staví PPF? Protože na jedné straně je nutné vnímat to, že to je soukromá televize, ale na stranu druhou má zpravodajství prostě svá pravidla. 
Investiční skupina PPF do situace příliš nezasahuje, ale Českému rozhlasu poskytla stanovisko, ve kterém píše, že „součástí akvizice mediální společnosti CME skupinou PPF byl a stále je závazek zachovat nezávislost zpravodajství jednotlivých stanic na majiteli“. PPF komunikaci přenechává přímo Markíze, takže se k tomu příliš vyjadřovat nechce, ale čelí výzvám, aby zaujala postoj. Na majitelku Renátu Kellnerovou se obrátil například Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu, což je globální novinářská instituce, která monitoruje nezávislost médií. Tento institut požádal PPF, aby v tom mimořádně důležitém střetu o principy kritické novinařiny zachovala prostor pro svobodnou žurnalistiku. Je pravda, že Markíza je soukromá televize a je to tedy něco jiného než třeba veřejná média, ale i pro soukromá média samozřejmě platí pravidla. Na Slovensku to ošetřuje mediální zákon, podle kterého musí být zpravodajství i publicistika nestranné, objektivní a představovat různé názory, a tedy i soukromý vysílatel musí dodržovat základní žurnalistické principy. Je to samozřejmě majitel, kdo nese za vysílání konečnou odpovědnost, ale veřejnost obvykle očekává a doufá, že si majitelé budou uvědomovat základní společenskou odpovědnost. A právě o hodnoty, jako je nezávislost a objektivita, teď bojují zaměstnanci Markízy.

Informace, že se v Markíze něco děje, se totiž objevily už v únoru, takže prohlášení Michala Kovačiče nebylo – kromě formy, kterou zvolil – úplně šokující. Redakce už v únoru napsala vedení kritický dopis, kde upozorňovala na osm konkrétních zásahů do vysílání ve prospěch vlády Roberta Fica. Nový šéf zpravodajství, Michal Kratochvíl, tehdy údajně zastavil reportáž o autonehodě Andreje Danka, předsedy vládní Slovenské národní strany. Chtěl prý cíleně poskytovat víc vysílacího prostoru koaličnímu kandidátovi na prezidenta Petru Pellegrinimu. Moderátor Kovačič také popisuje asi hodinový rozhovor se šéfem zpravodajství, který prý odmítal účast tehdejšího speciálního prokurátora Daniela Lipšice, protože je prý v Praze vnímaný jako problematický, doslova prý jako červený hadr. Společnost CME, pod kterou Markíza patří, v návaznosti na dopis zaměstnanců podnikla šetření, vedla rozhovory s redaktory a došla k závěru, že vedení zpravodajství dbá na novinářské standardy, žurnalistickou etiku, objektivitu i nestrannost.

Jak mohla ale Markíza zaručit to, že dá prostor všem, když třeba do pořadu Na tělo už delší dobu nechodili vládní politici? Premiér Robert Fico (Směr) Markízu jako takovou spolu s dalšími médii označil za médium nepřátelské. Denník N mimochodem na sociálních sítích zveřejnil asi 26 let staré video Roberta Fica, kde mu Markíza vůbec nevadila. Jak se to vnímání proměnilo? 

Slova Roberta Fica z roku 1998 je podle mě třeba chápat v kontextu tehdejší předvolební kampaně. Televize Markíza byla v době mečiarismu protiváhou veřejnoprávních médií, které ovládal Vladimír Mečiar, nevysílala na objednávku vládní moci. A v tu chvíli, pár dní před volbami, se ji pokusil ovládnout podnikatel Marian Kočner. Markíza volala o pomoc, protesty na její podporu se konaly po celém Slovensku. Před budovou televize svobodnou novinařinu hájil nejen Fico, ale třeba i Mikuláš Dzurinda. Myslím, že v té době hrál velkou roli dobový politický kontext. Robert Fico se ale jako politik značně proměnil a kritika médií se stala jedním z jeho nástrojů. Zejména přitvrdil v období po roce 2018, po vraždě novináře Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové, kdy byl tlakem ulice a zprostředkovaně i médií donucen se vzdát postu premiéra. On to pravděpodobně vnímá jako velkou křivdu, takže už je to jiný Robert Fico než před budovou Markízy v roce 1998. 

Teď to udělám trochu složitější. Změny se totiž v posledních měsících odehrály, v rámci politických diskuzních pořadů, i na TA3 nebo na televizi JOJ. Šlo o podobné případy?
Případ Markízy je podle mě specifický, protože díky odporu zaměstnanců o něm víme víc. Do dění v ostatních soukromých televizí příliš nevidíme. I oni se ale museli vypořádávat s vládním bojkotem. Například televize JOJ zrušila svou politickou debatu Na hraně. Moderátorka Jana Krescanko-Dibáková mluvila o tom, že bylo velmi těžké získat hosty. 

Vytvářelo to na její relaci velký tlak a ona sama následně v televizi asi po dvaceti letech úplně skončila. A právě odchody hlavních tváří politických diskuzí naznačují změnu i v dalších televizích. Z TA3 odešli Rastislav Iliev a Richard Dírer, ale nevíme, jaké byly konkrétní důvody. Co ty novináře spojuje, je to, že dělali klasickou kritickou žurnalistiku. Na TA3 dokonce své relace otevírali kritickým shrnutím politického dění. Čelili za to kritice vládních politiků, že prý nedělají novinařinu, ale spíš politický aktivismus. 

V těch monolozích byli vždy velmi osobní, až komentátorští. 
Ano, byla to – na české poměry bych řekl – poměrně odvážná vystoupení, která ale reagovala na slovenský kontext a na to, co se dělo a děje. 

Osud slovenských médií

Jak dění v soukromých televizích zapadá do širšího obrázku poměrně krušné mediální situace na Slovensku? 
Obecně bych řekl, že teď panují obavy, že trojkoalice Směru, Hlasu a SNS vytváří tlak na televize. Těmi nástroji je právě bojkot relací, neúčast předních politiků. To je samozřejmě pro zpravodajské televize problém z hlediska atraktivity vysílání i pro vyvažování názorů v pořadech. Dalším nástrojem má údajně být ekonomický tlak. Třeba právě skupina PPF má na Slovensku velké ekonomické zájmy. Často získává veřejné zakázky od státu, například co se týče dálničního mýta. A kritici tak poukazují, a objevilo se to například v otevřeném dopise kulturních osobností, že vláda může toto využít a tlačit na majitele televizí s tím, že o tyto byznysové příležitosti přijdou, pokud zpravodajství nenajde smířlivější tón vůči vládě. Takže v tomto kontextu bych asi vnímal i to dění na televizi Markíza. 

Premiér Robert Fico označil několik slovenských médií za nepřátelská, včetně Markízy, serveru Aktuality.sk, byly tam i deníky Sme a Denník N. Vztahy mezi novináři, vlastníky a politiky jsou velmi napjaté a slovní výměna probíhá i mezi nimi. Jak to vnímat, když to z českého kontextu sice třeba známe, ale ne tak vyhrocené jako na Slovensku? 
Vztahy k vlastníkům komentovat nemohu. To není něco, co by bylo veřejně vidět. Ale co se týče politiků a novinářů, tak atmosféra je značně napjatá už od útoku na premiéra Roberta Fica 15. května. Vládní politici pokračují v osočování médií, snaží se vykreslit narativ, podle kterého novináři dlouhodobě štvali proti Ficovi, šířili nenávist, čímž nesou minimálně část viny. Zaznamenal jsem mnohé novináře, kteří se třeba vrátili ke svým starším článkům a skutečně hledali, jestli nevolili příliš ostrý jazyk a příliš expresivní výrazy. Podle vicepremiéra Roberta Kaliňáka se novináři odmítají podívat do zrcadla a dál vystupují jako političtí aktivisté. Vnímám to jako souboj dvou vizí toho, jak má žurnalistika vypadat. Slovenští novináři chtějí hájit standardní roli médií, že kontrolují výkon moci, upozorňují na selhání a vedou veřejnou diskuzi. Skrz svou práci se tak snaží dobrat objektivní pravdy. Vládní politici ale zdá se dávají přednost novinářům, kteří budou přenášet k občanům jejich prohlášení, kteří budou zesilovat to, co oni sami říkají. Chtějí vyváženost, kde každá ze stran dostane čas mluvit, ale už tolik nestojí o konfrontaci s fakty. Nepochybně tady probíhá souboj o to, jak bude novinařina na Slovensku v příštích letech vypadat. 

O zesilování tweetů a videí mluvil taky Václav Moravec v rozhovoru pro Denník N.
Já si v těchto otázkách úplně nedovolím zobecňovat. Předpokládám, že mnozí politici a mnozí novináři procházejí nějakou sebereflexí a určitě jsou na obou stranách sporu mnozí jednotlivci, kteří jsou přesvědčení o své pravdě a pokračují v tom, jakým způsobem fungovali před atentátem. Zaznamenal jsem ale snahu jak novinářů, tak možná i některých politiků, trošku reflektovat to, jakým jazykem třeba mluvili na veřejnosti a jestli to nepřispívalo ke vzájemnému burcování, nenávisti a prohlubování příkopu. 

To je pro nás skutečně asi velmi složité a nepředstavitelné, žít v prostředí, kde je politický nátlak na denní bázi. A to jsme se ještě nebavili o boji o veřejnoprávní RTVS. Ta v minulosti přišla o poplatky, takže je financovaná ze státního rozpočtu, do toho parlamentem před několika dny prošel v prvním čtení nový zákon, který slovenská opozice označuje za snahu o ovládnutí. Jaké změny teď RTVS čekají, kromě toho, že změní název? 
Pokud koalice dosáhne svého a v parlamentu změny schválí, tak RTVS zanikne, a tím skončí její vedení včetně generálního ředitele. Na současném půdorysu telerozhlasu vznikne nová instituce s názvem STVR, která si – minimálně ze začátku – ponechá své zaměstnance, od moderátorů po kameramany. Ministerstvo kultury to celé vysvětluje tím, že RTVS nenaplňovala svou roli – neposkytovala objektivní, vyvážené a nestranné zpravodajství a byla ekonomicky neudržitelná. Cílem je teď vybudovat rozhlas a televizi veřejné služby, která nebude upřednostňovat jeden politický proud. 

Opozice, novináři, odborníci, mezinárodní instituce i zaměstnavatelé RTVS jsou ale hlasitě kritičtí. Mají obavu o politické ovládnutí média veřejné služby, a to právě skrz výměnu manažerských špiček. Ostatně Andrej Danko (SNS) prohlásil, že on o veřejnoprávní televizi a rozhlas nestojí a chce média státní. Právě jeho strana řídí ministerstvo kultury. Zaměstnanci v RTVS vytvořili stávkový výbor a jsou ve stávkové pohotovosti, takže čekají, co se bude se zákonem, který teď čeká na druhé čtení v parlamentu a mělo by na něj dojít v červnu, dít dál. 

Stávková pohotovost

Andrej Danko byl po atentátu na Roberta Fica v té své rétorice velmi ostrý. Samozřejmě vinil nejen opozici, ale i média za to, co se stalo, a říkal, že přijdou větší, razantnější změny. Už to tedy nabírá konkrétnější obrysy?
Andrej Danko dokonce sliboval velmi tvrdé zákony. SNS zatím představila novelu infozákona, což je zákon o svobodném přístupu k informacím, který v Česku známe pod označením 106. Podle SNS má novela snížit vytížení úřadů, které jsou prý často šikanované žádostmi o informace, a za některé žádosti se tedy bude nově platit. Kritici ale varují, že menší redakce, neziskové organizace, anebo i aktivní občané si to nebudou moct dovolit nebo si žádost kvůli financím jednoduše rozmyslí. Odhalování různých kauz tak bude složitější.

Pak je tu další myšlenka SNS, která už je také předložená do Slovenské národní rady, a to je takzvané právo na ochranu. Politici i všichni ostatní by měli mít větší ochranu, pokud o nich média napíší něco nepravdivého nebo jim poškodí pověst. Ochrana sice funguje už teď, ale médiím by nově mělo po případném rozhodnutí soudu hrozit i vysoká pokuta, pokud zveřejněný text odmítnou opravit. SNS je přesvědčená, že média politiky zesměšňují. Andrej Danko kvůli tomu útočil i na satirickou stránku Zomri. Prý ve svém humoru na sociálních sítích není vyvážená a nestrefuje se do všech stejně. SNS to nese velmi ztěžka, a proto chce, aby média nemohla o nikom lhát. Chce to pojistit právě tímto novým zákonem a také připravuje další zásahy. Časem by měl vzniknout nový mediální regulační úřad, to ale přijde nejspíš až na podzim. Podrobnosti ještě neznáme. 

K satirické stránce Zomri jenom připomeňme, že její název nemá žádnou souvislost s atentátem na Roberta Fica, vznikla už dávno předtím. Na Slovensku se v minulých měsících demonstrovalo proti změnám v RTVS. Budou demonstrace pokračovat? 
Protesty po atentátu utichly. Opoziční Progresivní Slovensko odmítlo pořádat další v rámci usmiřování, ale také kvůli bezpečnosti. Do budoucna to lídr strany Michal Šimečka nevyloučil. Progresivci chtějí využívat všechny nástroje opoziční politiky, ale proti nové legislativě budou nejspíš upřednostňovat například podání na ústavní soud. Osobně si neumím představit, že by se vrátily masové protesty, kterých jsme byli svědky posledního půl roku. Možná se budou znovu organizovat menší symbolické akce. Myslím, že společenská atmosféra teď úplně nenahrává dalším, větším shromážděním. 

Říkal jsi, že v RTVS jsou ve stávkové pohotovosti, teď už jsou ve stávkové pohotovosti i v Markíze. 
Přesně tak. Redaktoři v Markíze jsou očividně odhodlaní v souboji pokračovat. Na stranu moderátora Michala Kovačiče se totiž přidalo víc než 120 zaměstnanců a spolupracovníků. To je pro představu téměř celá bratislavská redakce Markízy a celkově to odpovídá zhruba jedné čtvrtině všech zaměstnanců a externistů. Původně žádali, aby relace Na tělo zůstala, aby se po letní pauze vrátila v dosavadním formátu a aby v ní Kovačič mohl dál svobodně pracovat. Markíza ale odmítla ultimátu ustoupit. Podle informací deníků SME a Denníku N teď vstupy do studií údajně hlídají zaměstnanci bezpečnostní agentury, aby zabránili dalšímu neplánovanému vysílání ze strany zaměstnanců. Zaměstnanci, kteří jsou v odborech, vstupují do stávkové pohotovosti a přišli s dalším ultimátem. Chtějí, aby se vedení do pěti dnů písemně zavázalo, že zaprvé bude politickému dění ve zpravodajství věnovaná dostatečná pozornost, že politika nebude úmyslně upozaďovaná. Za druhé chtějí závazek, že budou moct nadále klást i kritické otázky. A třetím požadavkem je, že ve zpravodajství nebude docházet k nestandardním zásahům do obsahu reportáží, které už jsou připravené do vysílání. Zaměstnanci také přišli do televize v černém oblečení, čímž zopakovali protest, který se nedávno odehrál ve veřejnoprávní RTVS, která, jak už jsme říkali, je také ve stávkové pohotovosti.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: TA3, RTVS, tyzden.sk, youtubový kanál Televízia TA3 a instagramové profily Michala Kovačiče a Denníku N.