Pomník československých legionářů rozbíjí lživé mýty stalinské historiografie
Přesně týden před oslavami výročí založení samostatné Československé republiky se dočkali připomínky ti, kteří se o její vznik velkou měrou zasloužili – byť tisíce kilometrů od domova. V ruském Čeljabinsku stojí nový památník upomínající osud československých legionářů.
Působení legionářské armády vnímá dosud mnoho Rusů rozporuplně. Včerejšímu odhalení pomníku v Čeljabinsku předcházela poměrně vyhrocená debata na internetu i v místním tisku.
68letá Valerie Charitonovová stojí před naleštěným památníkem se jmény 262 legionářů, kteří před devadesáti lety zemřeli v Čeljabinsku a jeho okolí. Ke kamenným deskám – symbolicky připomínajícím vlak a železnici, s níž bylo angažmá legionářů v Rusku úzce spjato – ji přivedly její české kořeny.
K odhalení památníku Československých legionářů se ve své reportáži z Čeljabinska vrátila zpravodajka Lenka Kabrhelová
„Můj dědeček byl Čech, jmenoval se Václav Schumann. Dodnes nevíme, co se s ním stalo – jestli zemřel ve Vladivostoku nebo se dostal do Československa. V roce 1918 musel odjet a nechat tu ženu, těhotnou s druhým dítětem – mojí maminkou. Ztratili jsme všechny stopy, celá rodina se tím léta trápíme,“ říká Valerie Charitonovová, pro niž památník představuje vzpomínku na všechny, kdo legionářskou anabází prošli a zanechali v Rusku svůj otisk.
Čestné salvy i nesouhlas
Ne všichni ale vidí situaci stejně. Odhalení památníku provázela – vedle čestných salv a salutů nastoupených nadšenců v legionářských uniformách – i nebývale ostrá debata v místním tisku.
VŠE O ODHALENÍ POMNÍKU: Působení čs. legionářů dodnes mnozí Rusové vnímají rozporuplně
Na samotnou akci nakonec přišel jediný odpůrce: jak řekl, Rusko by mělo budovat památníky především vlastním hrdinům. Na internetu se ale objevila i ostřejší prohlášení, obviňující legionáře z vražd, násilí na civilistech a rozpoutání občanské války.
Historikové – akademičtí i ti amatérští – jako je například Alexandr Kručinin - připisují rozporuplný pohled části veřejnosti na dramatické období ruských dějin především desetiletím sovětské propagandy a neznalosti reálií.
„Samozřejmě, že když začaly boje, bylo třeba zabít nepřítele, aby člověk neskončil zabitý sám. Tak se pochopitelně museli chovat i Čechoslováci. Legionáři ale nikdy nerabovali a nevystupovali proti civilnímu obyvatelstvu, na rozdíl od bolševiků,“ vrtí hlavou vedoucí vojenského klubu z Jekatěrinburku Alexandr Kručinin, který se svými dobově oblečenými kolegy držel během odhalení památníku čestnou stráž.
'Všichni v sobě máme obě strany'
Také historik Jevgenij Volkov z Jihouralské univerzity má za to, že za ostrými prohlášeními, která podle něj spolehlivě vyvrací řada argumentů, stojí především léta sovětské propagandy.
„Dodnes v učebnicích dějepisu najdete mýty stalinské historiografie, třeba včetně toho o ukradení zlatého carského pokladu Čechoslováky nebo rozpoutání občanské války cizinci. Roli podle mne hraje i vysoká míra xenofobie v ruské společnosti. Vše má společného jmenovatele: nedostatek vzdělání – společenského i kulturního,“ soudí Jevgenij Volkov, který připomíná, že situaci obratně využívají pro své účely politické strany – v případě čeljabinské debaty nacionalisté či komunisté.
Příliš nápomocný podle něj ale není ani postup vlády Vladimira Putina, která vysílá ohledně historie nejednoznačné signály.
„Na jednu stranu vláda povoluje odhalování památníků bílé armádě, na druhou se nikdy nezřekla sovětské minulosti. Ve městech dodnes máme ulice pojmenované po bolševicích, ale ne naopak. Hra na bílé a rudé dál pokračuje – v podvědomí lidí jako by občanská válka nikdy neskončila, právě protože znají jen sovětskou propagandu,“ myslí si historik Volkov.
U památníku nablýskaného podzimním sluncem jeho teorii nevědomky potvrzuje i viditelně pohnutá Valerie Charitonovová.
„Legionáři tady v Rusku nechali život nebo jeho důležitou část, nechali tady nás, svoje potomky. Dělení na bílé a rudé je nesmyslné, všichni v sobě máme obě strany. Celý život jsem strávila v bolesti, že nevím nic o části své rodiny. Tenhle památník je pro mě symbolem vzpomínek, které nikdy neexistovaly, je to část mého dědečka, kterého jsem nikdy nedostala šanci poznat.“
