Ficův vládní bizár? Traumatizované Slovensko čekají další dramata, tipuje novinářka

Bratislava 24. října 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Na Slovensku vzniká nová vláda a je to, řekněme ostře sledovaný výběr. Prezidentka Zuzana Čaputová už oznámila, že nejmenuje šéfem resortu životního prostředí Rudolfa Hulijaka. Proč? 
On je velmi zajímavá postava, řekla bych až takový úkaz. Nominovala ho Slovenská národní strana (SNS), což je nejslabší uskupení v koalici, protože bude mít jenom tři ministerská křesla. Rudolf Hulijak sice je součástí SNS, ale původně pochází z Lidové strany Naše Slovensko (LSNS), tedy krajněpravicové formace Mariana Kotleby. Sám je předsedou strany Národní koalice/Nezávislí kandidáti, která například deklaruje, že bude vyžadovat referendum o vystoupení z Evropské unie nebo ze Severoatlantické aliance. Hulijak je k tomu starosta malé obce Očová v Banskobystrickém kraji. Zajímavý je tím, jaké politické praktiky si osvojil; neustále nahrává videa, která umisťuje na sociální sítě, a má jasné názory například na válku na Ukrajině. Opakovaně se nechal slyšet, že kdyby sestavoval vládu on, tak by jeho první cesta vedla do Moskvy, aby tam odprosil za činy Ukrajinců a Evropanů, kteří Ukrajině pomáhají. V této otázce je orientován velmi jasně, zároveň je velmi proti LGBT komunitě, proti jakýmkoliv liberálním proudům, ale vzheldem k tomu, že se měl stát ministrem životního prostředí, tak je asi nejpodstatnější, že popírá klimatickou změnu. 

To je v tomto resortu nepředstavitelné a myslím, že snad ani strana Směr a nikdo, kdo je ve vládě, nepopírá klimatickou změnu. Huliak říká, že je to naprostý nonsens. Velkým předvolebním tématem navíc bylo, jak se postavit k medvědům, protože na Slovensku se řešily incidenty, kdy medvědi napadli člověka, a ve společnosti se stále objevuje otázka, jestli jsou přemnožení, nebo nejsou, jestli si lidé mají zvykat na soužití s nimi. Huliak má jako myslivec jasný názor, a to že medvědi se musí redukovat. Bere to, jakoby snad i medvědi měli být nástroj, který má bránit běžnému společenství a je nasazený proti zemědělcům, takže by okamžitě nechal medvědy střílet. Dokonce se strefoval i do zaměstnanců státní správy, kteří měli na starosti medvědí zásahovou hlídku, která vyjížděla do míst, kde se medvědi objevili, aby je specifikovala, ovšem nenásilně. Huliak tyto lidi přímo jmenoval, říkal, že by měli viset, že to jsou první lidé, které by někam zahrabal. Spíš to působí, jakoby nominovali člověka, který povede životní prostředí, protože ho nenávidí a pokusí se ho zničit. 

Zuzaně Čaputové už to přišlo přes čáru. 
Myslím, že nejdůležitější argument je, že ministrem životního prostředí nemůže být někdo, kdo popírá klimatickou změnu ve chvíli, kdy i spousta státních financí půjde právě do této oblasti.

Další jméno, které budí určité rozpaky, je Martina Šimkovičová. Z jakého důvodu? 
Je také z SNS, řekla bych takový další bizár. Martina Šimkovičová je bývalá moderátorka televize Markíza. Začínala v ranním vysílání, pak se dostala až do Televizních novin, takže to byla běžná tvář komerčních televize, která se objevovala i v různých populárních show stanice. Ale v roce 2015, když byla na mateřské dovolené a v Evropě vrcholila migrační krize, začala psát velmi ostré statusy na sociální sítě. Bylo to něco ve stylu: pořádně si upravte dcery, protože už sem přicházejí, abychom jim všechno odevzdali, včetně našich dětí a žen. Televize Markíza na to zareagovala velmi razantně a přerušila s ní zaměstnanecký poměr. To Šimkovičové otevřelo brány do dezinformační scény. Dostala se do parlamentu nejprve za stranu Jsme rodina, pak byla nezařazenou poslankyní a začala vysílat svůj pořád v televizi Slovan, a to už je skutečně dezinformační scéna. 

O Slovanu jsem nikdy neslyšel.
Není to zas tak známé médium, ale teď začíná mít mnohem větší publikum a možná se mnozí obávají, že to bude hlavní mediální kanál, kam budou někteří představitelé vlády chodit. Šimkovičová si drží protimigrantskou rétoriku, je naprosto proti LGBT a je podporovatelka hnutí pro-life, takže chodí za pochody pro život.

Ani si nemyslím, že je zdatná v politice. Televize Markíza nedávno vyhrabala rozhovor s Šimkovičovou z doby, kdy už byla v parlamentu, a ona nebyla schopná říct, kolik tam dohromady je poslanců. Co je asi to nejdůležitější, že ministryně kultury má pod sebou resort médií. 

Právě tento post by přitom měla zastávat.
Má pod sebou mít resort, který kromě kultury sdružuje mediální scénu, předkládá mediální zákony, a to je asi to nejděsivější, protože Šimkovičová kritizuje mainstreamová média, odmítá se bavit s Denníkem N, s deníkem SME, silně kritizuje veřejnoprávní RTVS, což je možná začátek konce. Často mluvíme o tom, že RTVS na tom není dobře, ale bůhví, jak bude vypadat a co s ní udělá tato vláda, protože média bude mít pod palcem Martina Šimkovičová. Zatím se ale neukázaly náznaky, že by Zuzaně Čaputové vadila. 

Proč Fico navrhuje kontroverzní jména

Sociálně-konzervativní populistický Směr Roberta Fica skládá vládu se sociálně demokratickým Hlasem a krajně pravicovou SNS.

Nabízí se otázka, proč si Fico do vlády přizval SNS, když vidíme, jaké postavy jsou do jejího čela vybírány. 
Neměl moc možností, protože má dohromady asi jenom 79 poslanců, což je sice většina, ale když čtyři poslanci zahlasují proti, tak už je to problematické. Fico chtěl přizvat do vlády Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), ale to řeklo, že s ním do koalice nepůjde, takže neměl zbytí. Nicméně už v minulosti byl v koalici s Andrejem Dankem, šéfem SNS, a asi se dohodli. Asi neměl moc jiných řešení. 

Ale vláda pod Robertem Ficem ani vznikat nemusela, protože všechno záviselo na Hlasu Petra Pellegriniho.

Pellegrini si mohl vybírat, jestli půjde s Robertem Ficem, od kterého se před lety odloučil a vytvořil Hlas, nebo s Michalem Šimečkou z Progresivního Slovenska (PS). Proč si nakonec vybral Roberta Fica?
Zodpovědnost za tuto vládu možná papírově nese Robert Fico jako premiér, ale asi je nutné neustále připomínat a pamatovat si i do budoucna, že veškerou odpovědnost za to má Peter Pellegrini, protože to byl on, kdo rozhodl o této vládě. Pakliže někdy Slovákům bude vadit, že v ní sedí Martina Šimkovičová nebo někdo podobný Rudolfu Huliakovi, tak by se měli obracet na Pellegriniho, protože tomu mohl zamezit. Progresivní Slovensko mu nabídlo vysoké karty. Pellegrini byl drahou nevěstou. Řekl, že chce premiérské křeslo, a progresivci mu ho nabídli. Stejně tak mu nabídli stejný počet ministerstev a vypadalo to, že co Petr Pellegrini řekne, to může mít. Přesto se to nezdařilo. Jeden z důvodů je stejný jako v případě Roberta Fica, protože KDH řeklo, že nepůjde do koalice ani s PS, protože je pro něj příliš progresivní. Příliš by se rozcházeli v určitých názorových otázkách, takže vládě by pak hlasy chyběly. Pellegrini zároveň tvrdil, že by to byl příliš velký mišmaš, že by v takové koalici bylo příliš mnoho názorových proudů a že si nedokáže představit, jak by to mohlo fungovat. Musíme si ale říct, že Petr Pellegrini vzešel ze Směru stejně jako většina jeho strany Hlas. Je to sociálně-demokratická strana, takže hodnotově, názorově jsou si mnohem blíž Hlas se Směrem. Bylo by to i riskantní, protože pokud budeš mít vládu, ve které sedí dvě sociálně-demokratické strany, tak jedna musí být silnější a druhá vidět nebude. Pellegrini teď podstupuje riziko, že Směr naprosto zastíní Hlas, ale přesto do toho šel. Minulý týden, myslím, dokonce vyšly průzkumy agentury Focus, podle kterých jsou voliči Hlasu většinově spokojení, že se Pellegrini rozhodl jít touto cestou a že by si spojenectví s Šimečkou a PS nepřáli. 

Ale jak si tito dva k sobě našli cestu? Protože byli docela rozhádaní po té, co Pellegrini před lety řekl, že s Ficem už dál nepůjde, a založil Hlas. Nabíral pak v preferencích hodně procent a Robert Fico ho nakonec možná zase zastíní. 
Myslím, že mezi sebou mají velmi chladné vztahy od té doby, co se Pellegrini oddělil. Možná to bylo ještě předtím, když byl premiérem, protože neplnil funkci tak, jak si to Robert Fico představoval a nedovolil mu být stínovým premiérem, který bude všechno řídit. Pellegrini chytil vlastní politické ambice, takže se od Fica oddělil.

Mluví se o tom, že k užšímu kontaktu mezi nimi začalo docházet až teď během předvolební kampaně, protože předtím si už neměli moc co říct. Robert Fico ho možná považoval za zrádce a Petr Pellegrini s ním nechtěl mít nic společného. Ale je tu ještě jedna zajímavost, o které se spekuluje, a to potenciální kandidatura Petera Pellegriniho na slovenského prezidenta. Hodně se o tom mluví, Pellegrini se k tomu příliš nevyjadřuje. Před pár dny v RTVS řekl, že uvidí, jak se budou vyvíjet preference. Ale prezidentské volby budou za šest měsíců, a to znamená, že by se to mělo stát velmi rychle. Je také otázkou, jaký signál dává voličům, že Pellegrini možná je ochoten nechat stranu Hlas na pospas Směru, možná dojde ke sloučení, možná ho nezajímá tato forma politiky a chce být spíš v prezidentském paláci. 

Hlas vznikl v roce 2020, tudíž je to v podstatě nová strana. Pokud ji Pellegrini opustí a bude kandidovat, mohla by mít jepičí život. Ale zpět k nové vládě Směru, Hlasu a SNS. Jak si tyto strany rozdělily ministerstva? Už víme, že kulturu a životní prostředí má SNS. 
Rozdělily si to tak, že Směr má hlavně silová ministerstva. Asi nejvíc nás zajímají  ministerstvo obrany, které povede Robert Kaliňák (Směr), ministerstvo financí bude mít také člověk ze Směru, Ladislav Kamenický. Důležité ministerstvo vnitra bude vést Matúš Šutaj-Eštok z Hlasu, který vzbuzuje velká očekávání a neřekla bych, že úplně pozitivní. Hlas se možná v této vládě snaží hrát roli garanta prozápadních hodnot. Původně se počítalo s tím, že Směr získá i ministerstvo vnitra, ale fakt, že tam bude Matúš Šutaj-Eštok vůbec neznamená, že to bude jiné, než kdyby resort řídil Směr. Šutaj-Eštok byl totiž první, kdo ve veřejném prostoru v médiích řekl, že ve chvíli, kdy se dostanou k moci, tak Daniel Lipšic jako speciální prokurátor skončí. On je ten, kdo slibuje také velkou policejní reformu a kdo zatočí s těmi v uvozovkách nepořádky, jak to vidí strany Směr a Hlas. Nutno říci, že spousta kauz, které se neustále prošetřují, se netýkají pouze Směru, ale i Hlasu.

Nová vládní sestava

Premiérem má být Robert Fico, kdo bude předsedou parlamentu?
Peter Pellegriny. Sice od Fica nezískal premiérskou pozici, ale myslím, že je pro něj docela výhodné, že bude sedět v Národní radě, zároveň bude chodit na koaliční rady, které jsou velmi silné. Možná právě tam se rozhodují důležité věci, které pak odsouhlasí vláda. Pokud jde o ministra zahraničních věcí, tak jméno Juraje Blanára se očekávalo. Je poměrně zajímavé, že na tento post se úplně nestála fronta, byť bych řekla, že Slováci měli v minulosti navzdory všem vládám velmi dobré ministry zahraničí. Vždy to byli kariérní diplomaté, například Ivan Korčok, který teď kandiduje na prezidenta, Rastislav Káčer, Miroslav Wlachovský. Všichni byli poměrně silné a výrazné postavy. Teď se asi nikdo z kariérních diplomatů do této pozice příliš nehnal. Možná i proto, že Robert Fico a jeho spolustraníci před volbami tak jasně deklarovali, jaká bude jejich orientace. 

Něco takového se velmi lehce říká domácímu publiku a na sociálních sítích, ale ve chvíli, kdyby se měli zvednout a jít tyto pozice hájit do Bruselu, tak už si nikdo tak jistý v kramflecích není. Takže post ministra zahraničí nakonec doslova zbyl na Jareje Blanára, který je ve Směru už léta, myslím, že je i v předsednictvu, má ve straně důležité postavení, je to bývalý žilinský župan, takže úplně nemá zkušenosti ze zahraničí. Dokonce jsem někde slyšela, že ani on se do toho příliš nehnal a Robert Fico mu dal jasný pokyn, že není zbytí.

Ministerstvo dopravy bude řídit Jožo Ráž mladší, to mě zaujalo. Jde o syna „toho“ Joža Ráže?
Je to syn zpěváka kapely Elán. Ale ještě zajímavější je, že když v roce 2018 po vraždě Jána Kuciaka prezident Andrej Kiska rozhodl o rekonstrukci tehdejší Ficovy vlády, Robert Fico odstoupil a Peter Pellegriny jako nastupující premiér nominoval na ministerstvo vnitra právě Joža Ráže mladšího. Kiska se tehdy zachoval podobně jako teď Zuzana Čaputová u Rudolfa Huliaka. Seznam Pellegrinimu vrátil a řekl, že s tímto mužem vládu nejmenuje. Bylo to proto, že média okamžitě vytáhla fotografie, na kterých se Jožo Ráž mladší na nějakém večírku, motorkářském výjezdu drží kolem ramen s Robertem Kaliňákem. Bylo to v době, kdy se Kaliňák stával personou non grata stejně jako Robert Fico. Zároveň tam byly nějaké kontroverzní podnikatelské vazby a Andrej Kiska dospěl k názoru, že takový člověk nemůže být ve vládě, která má uklidnit napětí ve společnosti. Jožo Ráž byl proto okamžitě vyměněn, ale teď se vrací, i když na jiné pozici, a vypadá to, že Zuzana Čaputová s ním problém mít nebude. 

Robert Kaliňák, bývalý ministr vnitra, je nově navržený kandidát na ministra obrany a člověk, který, můžeme říct, nakonec vychází z pěstního souboje s Igorem Matovičem jako vítěz, protože se dostal do vlády. Jaké pocity to v tobě vyvolává? Byla jsi zpravodajkou na Slovensku v době, kdy to byl někdo, komu spousta Slováků nemohla přijít na jméno.
Vzpomínala jsem na tiskovou konferenci, když nás volali na ministerstvo vnitra a Robert Kaliňák oznámil, že odstupuje, což byla věc, která byla ještě pár dní před tím naprosto nepředstavitelná. Ale zároveň tehdy všichni říkali, že měl odstoupit už před týdnem, že je to málo a že teď chtějí hlavu Roberta Fica. Tehdy to vypadlo, že jeho kariéra končí. Z politiky dokonce odešel a řekl, že se bude věnovat právní praxi a že bude hájit stranu Směr ve všech následujících právních bitkách. Teď se dostal na kandidátce velmi vysoko a lidé ho tam evidentně chtějí, protože ho kroužkovali, a má silné postavení. Jaké to ve mně vyvolává pocity? Vzpomínám si na jeden velmi silný moment, který se netýká Roberta Kalňáka, ale Roberta Fica. Když Andrej Kiska jmenoval v roce 2018 novou vládu Petra Pellegriniho, tak se s Ficem loučil v prezidentském paláci, my, novináři, jsme stáli v sále, když si Fico a Kiska podávali ruce. Napětí mezi nimi bylo velké, silné, dalo by se krájet, všichni jsme to věděli. Kiska přesto tak státnicky říkal, že mu děkuje za určitou službu, kterou pro Slovensko udělal. Fico se k němu naklonil a mikrofony to příliš nezachytily, ale řekl mu: klid, pane prezidente, já nikam neodcházím. Vyloženě křečovitě se u toho usmíval. Fico není příliš usměvavý člověk, ale s tímto úsměvem odcházel. Vnímali jsme, že Fico neumí prohrávat, tudíž chce ukázat, že se nebojí, že má velké sebevědomí a že se vrátí. Nikdo jsme tehdy jeho slovům nevěřili. V posledních týdnech jsem si na to mnohokrát vzpomněla a vyloženě mě zamrazilo. 

Znamená to tedy, že se Slovensko buď v ničem nepoučilo, nebo že zjistilo, že může být ještě hůř, a tak se mu stýská? 
Druhá možnost je asi blíž pravdě. Doba, kdy Slovensko chtělo změnu po té velké obměně, je pryč. Když tehdy po dvanácti letech skončila vláda Směru a byly nové volby, ve kterých vyhrál Igor Matovič s hnutím Olano, to bylo šílené, neřízené. Jak se ukázalo, Matovič nebyl schopen řídit ani malou prodejnou, natož stát. Myslím si, že Slováci jsou tím velmi traumatizovaní, protože to byl naprostý chaos. Viděli jsme to ostatně i v předvolení kampani, i když druhá strana, kdybychom se vrátili k tomu pěstnímu souboji, není o nic mírnější. Zdá se mi trošičku, že Slovensko zapomnělo, zároveň možná není dostatek ideálních politiků. Přemýšlím i nad tím, že je zázrak, že PS, takováto liberální strana, se dostala ve volbách v konzervativním náboženském Slovensku tak vysoko. Ale asi to ještě bude trvat hodně dlouho. Slováci si asi musí projít ještě dalšími dramaty, protože od pádu komunismu se jim politické představitele nedaří volit.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize, facebookového účtu Na telo s Michalom Kovačičom a Denníku N.