Hranice jako ementál. Analytička o krvavé dani za politické selhání premiéra Izraele

Do jakého rána se velká část Izraelců žijících kolem pásma Gazy probudila?
Asi do nejvíc černého snu, který si lze vůbec představit. Ulicemi kibuců a měst na jihu Izraele se prohánějí palestinská komanda v bílých džípech, střílejí, mučí a znásilňují civilisty. To si opravdu nikdo v Izraeli nepředstavoval, že je možné. Samozřejmě jsme věděli, že je to sen Hamásu. Jejich hrůzná propagační videa o tomto mluvila. Ale že se to může reálně stát, to si dle mého názoru nikdo nedovedl představit.

Asi ta nejdůležitější otázka – jak se to mohlo stát? Mezi Pásmem Gazy a Izraelem je velký plot, který sahá do výšky, a je i v podzemí, kvůli tunelům. Jak se tam ti lidé mohli dostat?
To je otázka, na kterou bude muset odpovědět vyšetřovací komise. Ta bude zcela jistě zřízena v momentě, kdy utichnou horké boje. Ale ukázalo se, že i nejsofistikovanější technologie, která tam údajně je, nestačí, pokud tam nejsou lidé. A ti tam nebyli. Už teď víme, že zprávy z rozvědky nebyly správně čteny. Těžko říct, co byl ten problém, ale v jižní části Izraele nebyl dostatečný počet vojáků. V momentě, kdy se hamásníci a další teroristé z Gazy rozhodli, že plot přejdou, tak informace o tom, že se tak děje, armáda zřejmě dostala. Ale nebylo dost lidí, kteří by tomu byli schopni zabránit. To je něco, co zůstává záhadou a co si Izraelci kladou de facto nonstop od momentu, kdy jsme záběry viděli. Jedna z nejstřeženějších hranic se stala ementálem. Kdokoli se chtěl z Gazy přijít podívat do Izraele, po několik hodin mohl. To je navíc to děsivé – od momentu narušení to bylo mnoho hodin, než se objevil dostatečný počet vojáků, kteří začali teroristy postupně vytlačovat.

Zopakoval se ten padesát let starý scénář? Tehdy ze severu a z jihu útočila Sýrie a Egypt, a právě taky selhaly tajné služby, jak na to později přišla vyšetřovací komise.
Paralel je samozřejmě mnoho. To, že útok přišel během šábesu, že je Izrael opět zaskočen. To jsou samozřejmě vzpomínky, které připomínají dobu jomkipurské války. Je tam ale jeden diametrální rozdíl – tehdy se válka vedla mimo území Izraele a bojovali proti sobě vojáci. V historii Izraele se od dob první arabsko-izraelské války nestalo, aby se vedly boje v ulicích izraelských měst, a aby byli izraelští civilisté masakrováni Palestinci. A dodala bych to, že nejen celý Izrael, ale každý, kdo chtěl, to sledoval živě. V izraelských městech to muselo být šílené.

Izrael v krizi

Vnesme teď kontext toho, proč k tomu všemu došlo. Zajímal by mě ten druhý pohled, zpoza vysokých zdí Pásma Gazy. K útoku se přihlásilo hnutí Hamás, militantní islamistická organizace, ne jediná, která v pásmu Gazy operuje. Proč zrovna ona, proč zrovna teď? A proč zaútočila v takové míře?
Proč zrovna ona? Protože pouze ona je něčeho takového schopná. V Gaze samozřejmě působí i další ozbrojené teroristické organizace. Zdaleka nemají takovou infrastrukturu, ani zdroje. Ale je dost možné, že například Islámský džihád je také součástí toho, co se teď v izraelských ulicích odehrává. Takže to je odpověď na to, proč Hamás.

Proč teď? To je důležitá otázka, na kterou se ale těžko odpovídá, protože má několik rovin. Začala bych tou regionální. Izrael a arabské země jsou v procesu sbližování se, a to je něco, co není v zájmu radikálních organizací. Žádných. Není to také v zájmu Íránu, který financuje a pomáhá vyzbrojovat mnohé z radikálních organizací na Blízkém východě, včetně například Hamásu. To znamená zabránit tomu, aby k tomu sbližování došlo, je něco, o co Hamásu určitě jde. Pokud v příštích dnech a týdnech uvidíme stovky, ne-li tisíce mrtvých Gazanů – a to uvidíme, pokud se Izrael do té vojenské operace pustí –, tak Hamás doufá, že to arabský svět vyburcuje, a ten se opět v té opozici proti Izraeli sjednotí. To je tedy regionální kontext.

Důležitou roli hraje také svár mezi různými palestinskými frakcemi, především mezi Hamásem a umírněnějším Fatahem, který kontroluje palestinskou samosprávu. Hamás palestinskou samosprávu kritizuje, že je zkorumpovaná, že izraelská okupace západního břehu je horší a horší a palestinská samospráva proti tomu nijak nebojuje. Nemůže, a ani nechce, podle Hamásu k ní i přispívá. Chtějí tedy ukázat, že tím akčním hráčem na palestinské scéně jsou právě oni, a ne Mahmúd Abbás ze Západního břehu.

V neposlední řadě – faktor, který nesouvisí s palestinskou, ani arabskou scénou, je izraelská scéna. Izrael je už několik měsíců v politické, i společenské krizi – na silových ministerstvech má ministry, kteří mají nulovou, nebo velmi malou zkušenost s armádou, a s bezpečnostními otázkami obecně. Izraelská společnost je rozklížená. Mnoho záložáků se postavilo proti reformě, kterou vláda uvedla před několika měsíci, a proti které se zvedla obrovská vlna protestů. To nepřátelé Izraele sledují a ví, že je společnost v tuto chvíli oslabená. Jsem si zcela jistá, že z výsledků vyšetřování vyplyne provázanost s faktem, že izraelská politika nefunguje a není v dobrém stavu. Na armádě a tajných službách se to prostě muselo odrazit. Že za to tolik lidí zaplatí životem, že si tolik lidí projde něčím, z čeho se v životě nedostanou, že bude tolik rodin traumatizovaných… To je strašná cena za to, že má Izrael v tuto chvíli špatnou politickou reprezentaci.

Před padesáti lety vyšetřovací komise očistila Goldu Meirovou, tehdejší premiérku, která ale stejně o pár měsíců později musela rezignovat, protože ta nevole ve společnosti byla obrovská. Nemohlo to, k čemu došlo, vyvolat i to, že se Benjamin Netanjahu svévolně spojil s ultranacionalisty a s ultraortodoxními stranami, a že vyvolal problémy, kterými si teď Izrael prochází? Hamás to viděl, vycítil, měsíce se na to připravoval. To není útok, který by vymysleli ze dne na den.
Myslím, že ano. Spousta lidí má obecně pocit, že i když politici jsou, jací jsou, tak profesionální složky fungují dobře, a těch se to netýká. Ale samozřejmě, že se jich to týká. Benjamin Netanjahu neřeší posledních několik měsíců nic jiného, než svoji velmi rozhádanou koalici, která chce na sílu prosadit zákony, které většina Izraelců nechce. Dokonce ani voliči Benjamina Netanjahua je nechtějí. Na to napnul veškerou svou energii, a přestal vnímat reálné problémy, kterým Izrael čelí. Čelí trestnímu stíhání, takže teď potřebuje přežít.

Víme, že nejvyšší představitelé izraelské armády Benjaminu Netanjahuovi leccos říkali. Upozorňovali, že je tu hrozba, a že bude Izrael čelit třem frontám najednou – Gaze, severu, odkud zaútočí Hizballáh, a Západnímu břehu, kde vypukne něco jako třetí intifáda. Netanjahu to ignoroval dokonce několikrát, ani nepřišel na schůzku, kterou s ním vojáci chtěli mít. A to je ten výsledek. Dále bych k tomu přičetla fakt, že záložáci, kteří jsou z těch nejprestižnějších jednotek, odmítali chodit na cvičení, což akceschopnost izraelské armády oslabilo. To všechno jsou informace, které nejsou tajné, v izraelských novinách se probíraly měsíce. Ví to Hamás, Hizballáh, i další potencionální nepřátelé Izraele, a prostě jim to vyšlo.

Poslední věc, která je v celém příběhu obrovsky tragická – izraelská vláda byla do značné míry unešená ideologií radikálního náboženského sionismu, kterou prosazují lidé jako ministr pro vnitřní bezpečnost Ben Gvir, nebo ministr financí Smotrich, který má pod sebou částečně i ministerstvo obrany. To bylo rozděleno mezi Jo'ava Galanta, hlavního ministra obrany, a právě Smotriche, který má ve své pravomoci různé politiky na Západním břehu. Že oslabíte hlavního ministra, je samo o sobě strašný problém. To jsou tedy politici, jejichž hlavním zájmem je naprostá kontrola Západního břehu, kterou nazývají Judea a Samaří, a kteří chtějí připojení Západního břehu k Izraeli. Mnoho zdrojů, včetně těch vojenských, tedy šlo na Západní břeh. To je způsobeno tím, že politika, kterou prosazovali, situaci na Západním břehu strašným způsobem vyhrotila, takže tam se mluví o tom, že je jen otázka času, než začne třetí intifáda. Obrovské množství vojáků je tedy fyzicky přítomno na Západním břehu, kde chrání židovské osadníky. 

Mnohdy velmi radikální…?
Přesně tak. Často jsou to ti nejradikálnější, kteří palestinské obyvatele Západního břehu terorizují. Když došlo k útoku, tak tam vojáci nebyli, a nebyli tam proto, že poslední týdny a měsíce chrání osadníky na Západním břehu. Chyběla fyzická síla, která by tomu zabránila. Že jsou civilisté z kibuců a měst v jižní části Izraele masakrováni proto, že je izraelská armáda z politických důvodů jinde, to je něco, z čeho se izraelská společnost bude dostávat léta. Myslím, že důvěra v izraelskou armádu, důvěra v to, že politici vědí, co dělají, že prioritou je ochrana obyvatel Izraele … To všechno je nabouráno. Izraelskou společnost po této události čeká velká katarze, která se už teď přirovnává k 11. září.

Zničit Hamás?

Důraz na bezpečnost do jisté míry formoval i politickou osobnost Benjamina Netanjahua. Kdybyste měla možnost se s ním sejít u jednoho stolu, poradila byste mu zničení Hamásu?
Zničit Hamás je samozřejmě něco, o čem se mluví. Řekněme si, co by to znamenalo. Hamás je organizace, která je velmi etablovaná v Gaze – mají tam obrovskou infrastrukturu, pravděpodobně většinu z ní podzemní. Zničit Hamás bude určitě na pořadu dne a Benjamin Netanjahu o tom v minulosti mluvil, ale nikdy to v praxi nechtěl provést. Zůstává totiž otázkou, kdo pak bude v Gaze vládnout. Pokud Izrael zničí Hamás, bude to znamenat to, že Izrael možná bude muset okupovat Gazu. To si myslím, že není možné, a ani není v zájmu Izraele kontrolovat území, kde žije přes dva milionů lidí, kteří je nesnáší, a budou proti nim bojovat.

Druhá věc je, že zničit Hamás bude znamenat obrovské ztráty na civilních životech v Gaze. Hamás se chová jako typická teroristická organizace, takže má své základny zbraní a velíny ukryté pod civilními objekty, ať už to jsou mešity, školy, nebo nemocnice. De facto drží obyvatele Gazy jako rukojmí. Takže určitě to je na pořadu dne, jen je potřeba říct, že si je izraelská armáda velmi dobře vědoma toho, že to bude stát strašně moc životů. Nejen Gazanů, ale i izraelských vojáků. Pokud tam vstoupí armáda, bude to krvavé.

Navíc nevíme, jestli tam náhodou nejsou další rukojmí…?
To víme, to už izraelská armáda potvrdila – mluví se o desítkách izraelských zajatců. A to, že je možná budou využívat jako živé štíty, je další věc, která situaci komplikuje. Každopádně Gaza není jednoduchá, a situace nemá snadné řešení. 

Hizballáh na scéně

Muhammad Díf, šéf ozbrojené složky Hamásu, už v sobotu vyzýval Hizballáh a další složky frakce, které by se chtěly zapojit do boje proti Izraeli, aby tak učinily. Kdyby na to Hizballáh kývl, znamená to pro Izrael úplně novou situaci?
Takové výzvy ze strany Hamásu v minulosti už byly, a je zajímavé, že se Hizballáh nezapojil. Hizballáh nebojuje ve jménu Palestinců, ale ve jménu Libanonců, takže je pro ně – možná trošku paradoxně – problém podpořit akci, kterou vede Hamás. Ale máte naprostou pravdu, že pokud by se otevřela severní fronta, tak to opravdu změní situaci. Jestli je Hamás v tuto chvíli schopen terorizovat část země, Hizballáh je jiná liga. Je to organizace, která disponuje mnohem sofistikovanějšími raketami, které tam léta dodává Írán. Mají za sebou léta bojů v Sýrii, takže jejich lidé jsou zkušenými bojovníky. Pro Izrael by to tedy bylo náročné. Odhaduje se, že Hizballáh vlastní více než sto tisíc raket, kdy mnohé z nich míří a doletí daleko.

Což je oproti pěti až dvaceti tisícům raket, podomácky vyrobených v Gaze, velký rozdíl…
Je to velký rozdíl. Pokud se tedy tak stane, tak Izrael bude mít co dělat, aby situaci ustál. On to samozřejmě ustojí, ale bude to za cenu obrovských obětí, protože ani sebelepší protivzdušná obrana není schopná zachytit všechno. Navíc je potřeba zmínit, že Iron Dome je strašně drahý. Další věc je, aby Izraeli nedošla munice. 

Dovolte mi závěrem připomenout osud Goldy Meirové. To, co se stalo na jaře roku 1974, totiž znamenalo její politický konec. Může se něco takového přihodit i Benjaminovi Netanjahuovi kvůli tomu, co se stalo 7. října 2023?
Myslím, že tohle nemůže ustát. Už první komentáře, které čtu, se podivují nad tím, kde byla armáda a tajné služby. Všichni upozorňují na to, že to je chyba celého systému. Systému, který postavil a vede Benjamin Netanjahu – politik, který v posledních měsících na Izrael neměl čas, protože se věnoval sobě. Takže si myslím, že to opravdu nemůže ustát. Po dobu toho vojenského konfliktu ke změně ve vedení nedojde, ale potom určitě ano, protože to mu jeho voliči neodpustí.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z NBC, MSNBC, youtubových kanálů Guardian News, 9 News Australia, a AP, a účtů na síti X – IDF, Emily Schrader, Upuk News, a Lord Bebo.