Vstřícnost k Rusku a omezená pomoc Ukrajině. Německo čelí místy přehnané, ale i pochopitelné kritice
S eskalující ruskou agresí vůči Ukrajině a sílícím napětím mezi Moskvou a Západem se Německo dostalo do nezáviděníhodné pozice. Z několika stran na něj míří kritika, že Berlín Ukrajinu dostatečně nepodporuje a vůči Rusku razí až příliš mírný postoj. Podle odborníka Vladimíra Handla je vlna kritiky do určité míry přehnaná, vláda Olafa Scholze se ale dopustila několika přešlapů, kvůli kterým PR nového kabinetu utrpělo.
Důvodů ke kritice, která se snáší na Německo, je hned několik. Tím nejčastěji skloňovaným je ale německé odmítání poslat Ukrajině v době vyhroceného napětí zbraně, jako to udělala celá řada jiných západních zemí.
Snaha vyvolat strach a hodit odpovědnost na NATO. Jak ruská státní média prezentují napětí se Západem
Číst článek
Například Velká Británie už od minulého týdne zásobuje Ukrajinu protitankovými střelami a chystá se tam také vyslat menší jednotku vojáků, vojenskou pomoc ale zemi v poslední době zaslaly či přislíbily i další státy včetně USA, Dánska, Kanady nebo pobaltských zemí. Stejným směrem se vydala také česká vláda, která Ukrajině daruje 4000 dělostřeleckých granátů za asi 37 milionů korun.
Německo ale pomoc tohoto rázu odmítá. Jak ve středu oznámila německá ministryně obrany Christine Lambrechtová, Berlín poskytne ukrajinské armádě 5000 vojenských přileb, o které své spojence minulý týden požádal ukrajinský velvyslanec Andrij Melnyk. V rozhovoru pro deník Handelsblatt uvedl, že Kyjev nutně potřebuje 100 tisíc přileb a neprůstřelných vest pro dobrovolníky, kteří se hlásí do armády. Tomuto požadavku však Berlín vyhověl jen částečně.
Německý postoj se tak stává terčem kritiky, zejména ze strany některých ukrajinských představitelů. Například velvyslanec Melnyk ve středu uvedl, že toto „symbolické gesto“ Německa je vítané, ale nedostatečné. Ještě razantněji se ale vyjádřil třeba kyjevský starosta a bývalý boxerský šampion Vitalij Kličko, který pro bulvární deník Bild označil dodávku přileb za „vtip“.
„Pro chování německé vlády nemám slov. Ministryně obrany patrně nepochopila, že máme co do činění s perfektně vyzbrojenou ruskou armádou, která může každou chvílí začít s další invazí… Co pošle Německo na podporu příště? Polštáře?“ ptal se rozhořčeně Kličko, který v Německu několik let žil.
Německo – rozdělující klín?
Zatímco se z Ukrajiny ozývá kritika, Německa se tento týden zastalo například vedení Británie či Spojených států, které vyjádřily přesvědčení, že je Berlín dostatečně solidární. Některá americká média jsou ale v hodnocení mnohem kritičtější. Například americký deník The Wall Street Journal už v pondělí uvedl, že Německo dává v krizi kolem Ukrajiny přednost ruským zájmům před zájmy Západu, není proto pro Washington důvěryhodným spojencem.
Nechceme být svědky toho, že budou bezbranní, říká lotyšský ministr obrany Pabriks o pomoci Ukrajině
Číst článek
V podobném duchu se nese také pozdější článek listu The New York Times. „Německo – největší a nejbohatší demokracie v Evropě, strategicky umístěná na křižovatce mezi Východem a Západem – v posledních dnech vyčnívalo spíše tím, co neudělá, než tím, co (pro podporu Ukrajiny – pozn. red.) udělá,“ píše NYT.
Podle něj kabinet vedený kancléřem Olafem Scholzem ve svém prvním velkém testu zaváhal, a vyvolal tak pochybnosti o tom, do jaké míry je jako spojenec spolehlivý. Americký deník zároveň upozorňuje na obavy, podle kterých by německého váhání mohlo Rusko „zneužít jako klín k rozdělení jednotné evropské reakce“ vůči ruské agresi.
Podle odborníka na německou politiku Vladimira Handla z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy je ale silná vlna kritiky Německa do určité míry neoprávněná.
„Zaznívají pochyby, jestli má Německo vůči ruské politice a ruské agresi vůbec nějakou pevnou pozici. Myslím, že tato obava je zbytečná, protože v tomto ohledu je německá politika napříč politickým spektrem zcela jasná – samozřejmě kromě (krajně pravicové strany) AfD a krajně levicové Die Linke, která je zcela proruská,“ říká Handl pro iROZHLAS.cz.
Zároveň ale dodává, že si vláda sociálního demokrata Olafa Scholze za tuto diskusi může také trochu sama. Když totiž koncem loňského roku střídala kabinet v čele s Angelou Merkelovou, tvrdila, že chce proti autoritářským režimům v Rusku a Číně vystupovat tvrději a s důrazem na demokratické hodnoty a lidská práva, v naplnění tohoto cíle ale pokulhává.
„Nová německá vláda přišla s tím, že nabídne jasnější politiku, která se více zaměří i na hodnotové aspekty. S touto ambicí nastoupila k moci, s ruskou agresí ale neuměla příliš nakládat a přestala být vidět, hlavně tedy kancléř Olaf Scholz. Absence vedení na veřejnosti Německo skutečně poškodila a tento obrázek musí před veřejností vylepšit. Kritika je tedy sice přehnaná, s ohledem na určitou nejasnost v tom, jak německá vláda ne moc dobře zvládala své PR, je ale pochopitelná,“ dodává Handl.
Egypt ano, Ukrajina ne
Nesouhlas s dodávkami zbraní německá vláda vysvětluje tím, že země dlouhodobě dává přednost diplomacii. Proto prý nebude Ukrajině poskytovat žádné zbrojní vybavení, které lze využít k zabíjení. Někteří pozorovatelé nicméně Berlínu předhazují, že ještě loni – za bývalé vlády Angely Merkelové, v níž byl Scholz ministrem financí – vývoz vojenské techniky země povolila například do autokratického Egypta.
Ukrajinský ministr zahraničí: Německo musí přestat s kroky podporujícími Putina k zahájení invaze
Číst článek
„Německý zákon o vývozu zbraní zakazuje Německu vyvážet zbraně do zón konfliktu – tam, kde se bojuje. Egypt není přímo zónou konfliktu. Dodávají tam určité zařízení pro zajištění kontrol hranice s Libyí, kde nicméně konflikt probíhá. Jde tedy spíš o defenzivní způsob, jak podpořit Egypt. Podobně můžeme mluvit o dodávkách zbraní do Saúdské Arábie, která podporuje válku v Jemenu. Určitá nekonzistence tedy v německé politice je,“ připouští odborník Fakulty sociálních věd.
„V případě Ukrajiny je německý argument především silně historický. Říkají: Země, které to chtějí, ať dodávají zbraně, ale my to dělat nemůžeme, protože jsme na tomhle území se svými zbraněmi způsobili v podstatě genocidu a obrovské ztráty na životech. Nebudeme proto Ukrajincům posílat zbraně, ale můžeme se podílet defenzivně,“ interpretuje německý postoj Handl.
Německá ministryně obrany například přislíbila, že Německo pošle na Ukrajinu také polní nemocnici a zmíněných 5000 přileb, takové kroky jsou podle analytika spíše symbolické gesto. „Významným příspěvkem“ německé podpory Ukrajině by však mohla být pomoc při budování obrany v oblasti kybernetické bezpečnosti.
Tento závazek zazněl už během lednové návštěvy Kyjeva ze strany německé ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové. Její cesta se totiž odehrála jen krátce poté, co internetové stránky řady ukrajinských institucí zasáhl rozsáhlý kybernetický útok, ze kterého Kyjev následně obvinil právě Moskvu. Baerbocková proto nabídla Kyjevu podporu v podobě vyslání odborníků na kybernetickou bezpečnost.
„To je stejně významné jako přímá vojenská pomoc. Kdyby v tomto ohledu Německo sehrálo významnou organizační a koordinační roli, je to podle mě lepší než vyzbrojovat s tanky. Určitě tedy jsou cesty, jak podpořit suverenitu a obranyschopnost Ukrajiny,“ dodává Handl, který upozorňuje, že se proti posílání zbraní na Ukrajinu vyslovuje také německá veřejnost.
Ukazuje to například nejnovější průzkum veřejného mínění institutu YouGov, ve kterém 59 % dotázaných souhlasilo s postojem vlády a uvedlo, že by zbraně na obranu před Ruskem Německo Ukrajině posílat nemělo. Vyslovila se tak nejen drtivá většina stoupenců krajní levice i pravice, ale například i voliči sociálních demokratů (61 %), konzervativní unie CDU/CSU (56 %), Zelených (55 %) i liberální FDP (54 %). Zbrojní pomoc Ukrajině podpořilo jen 20 % respondentů.
Zbraně, SWIFT a další
V kritice německého postoje ale nejde jen o dodávky zbraní. Poprask vyvolal i výrok šéfa německého námořnictva Kaye-Achima Schönbacha, který se minulý týden nechal slyšet, že Ukrajina nikdy nezíská Krym zpět a že si ruský prezident Vladimir Putin zaslouží úctu. Schönbach krátce na to oznámil odchod z funkce, jeho slova ale nesly mnohé země v čele s Ukrajinou s velkou nelibostí.
Jak dopadne rusko-ukrajinská krize? ‚Putina láká představa ukázat se jako sjednotitel ruského prostoru‘
Číst článek
„Němečtí partneři musejí přestat s podobnými vyjádřeními a činy, které podkopávají jednotu a povzbuzují Vladimira Putina k novému útoku na Ukrajinu,“ zdůraznil pak na twitteru ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba.
Reagoval tak nejen na slova Schönbacha, ale také neochotu Německa poslat na Ukrajinu zbraně či váhavý postoj Berlína vůči možnému odpojení Ruska od mezinárodního bankovního systému SWIFT. Pochybnosti nad tímto krokem v případě ruské invaze vyjádřila například ministryně zahraničí Baerbocková, jak ale upozorňuje Handl, nejasnou pozici mají vůči odstřihnutí Ruska od systému SWIFT i další země.
„Kolem systému SWIFT se debatuje velmi kontroverzně všude, není to jen Německo. Pokud vím, je to i Amerika, která od přímého instrumentu tohoto druhu také odchází a mluví spíš o blokování ruských bank,“ říká pro iROZHLAS.cz.
Německo se nicméně stává terčem kritiky také za to, že – podle zjištění deníku The Wall Street Journal – odmítá vydat povolení k vývozu zbraní německé provenience svému spojenci z NATO Estonsku, které jimi chce Ukrajinu vojensky podpořit.
„Německo podle všeho zakázalo estonské vládě reexportovat německé zbrojní systémy, které estonská vláda chtěla nabídnout Ukrajině jako vojenskou pomoc. Německo se samozřejmě snaží chránit projekt Nord Stream 2 – navzdory situaci, která vznikla na východě Ukrajiny. Takže skutečně ta představa o nějaké jednotné evropské suverénní odpovědi se mi jeví jako poměrně nerealistická,“ upozornil v podcastu Vinohradská 12 analytik washingtonského think tanku American Enterprise Institute Dalibore Roháč.
Hra o Nord Stream
Také odborník na Německo se domnívá, že v postoji německé vlády vůči eskalaci ukrajinského konfliktu hrají určitou roli také další aspekty, jako právě projekt Nord Stream 2. Stavba plynovodu, který má po dně Baltského moře přivádět zemní plyn z Ruska do Německa, je už dokončená, k zahájení provozu ale ještě potřebuje získat v Německu povolení.
Po německých volbách panuje v Moskvě panika, Nord Stream 2 ale bude uveden do provozu, říká odborník
Číst článek
Spuštění kontroverzního projektu tak čeká jen na souhlas úřadů Německa, které mají nyní osud Nord Streamu 2 v rukou. Také v tomto směru se ale německý kancléř dopustil několika přešlapů, když v době eskalujícího napětí mezi Ruskem a Západem tvrdil, že jde pouze o soukromý projekt.
„Pokud jde o Nord Stream 2, Scholz podle mě přispěl k určitému znejistění ohledně postoje německé politiky, když v lednu několikrát řekl, že to je privátní komerční projekt. To bylo pod úroveň jeho vedení,“ říká Handl. Upozorňuje přitom, že i samotná Angela Merkelová uznala, že jde o projekt s geopolitickými dopady, přestože něco takového léta odmítala. Slova Scholze proto podle něj nebyla na místě.
„Jeho pozice se teď ale posunula. I když velmi opatrně, nyní Scholz říká, že jsou na stole všechny možnosti. Kdyby nastala nějaká otevřená agrese, upřímně si neumím představit, že by to koalice ustála. Nemám tedy obavu, že by Nord Stream 2 za těchto podmínek spustili, Scholz to měl ale od počátku komunikovat jinak,“ říká odborník Fakulty sociálních věd.
Otázkou nicméně zůstává, zda možné ohrožení projektu Nord Stream 2 hraje při rozhodování Ruska vůbec nějakou roli a jestli může nějak ovlivnit ruské kroky vůči Ukrajině.
„Určitě to patří do spektra otázek, ztrát a zisků, které musí Putin brát v potaz. Můj dojem z jeho pozice je ale takový, že ho tyhle věci nezastaví. Je to opravdu jen moje interpretace, Putin se ale rozhodl změnit nastavení bezpečnostního uspořádání v Evropě a je ochoten jít velice daleko. Ztráty včetně těch finančních a tím pádem i sociálních je proto ochoten alespoň krátkodobě nést. Koneckonců si zajistil i podporu obyvatelstva,“ podotýká Handl.
Odkazuje se přitom na nedávné šetření výzkumného centra Levada, podle kterého si polovina Rusů myslí, že za současné napětí může Západ, respektive Spojené státy a NATO. Zhruba 16 procent respondentů připisuje vinu Ukrajině, pouze čtyři procenta dotázaných viní Rusko a tři procenta takzvané separatistické republiky na východě Ukrajiny – samozvanou Doněckou lidovou republiku a Luhanskou lidovou republiku.
„Putin má doma poměrně slušnou pozici. Ano, Nord Stream 2 je sice součástí kalkulace, kterou musí udělat, ale nebude to rozhodující. Poté, co do toho tak moc investoval, se nemůže stáhnout se slovy: ‚Dohodneme se příště‘. Musí zvítězit a je otázkou, jak to vítězství bude vypadat. Musí něco získat a obávám se, že Nord Stream 2 nebude to klíčové,“ uzavírá odborník.
