Minulé volby byl každý buď gangster, nebo ruský poskok. Bulharsko se ale poevropšťuje, říká politolog
Bulharsko se může kromě písečných pláží chlubit taky překrásnými horami nebo raně středověkými kláštery a chrámy. Zároveň je ale nejchudší zemí Evropské unie, která se dlouhodobě potýká s politickou nestabilitou. Už se proto stává tradicí, že Bulhaři vycházejí z šetření evropského statistického úřadu jako nejméně šťastný národ Evropské unie.
„Co je štěstí? No přece hezké počasí, dobří přátelé, dobré jídlo, být zdravý,“ směje se Silvia, matka dvou malých dcer, v prosluněném odpoledni v parku uprostřed Sofie. Prohlašovat, že nejsem šťastný a toužit po něčem jiném, je podle ní tak trochu součástí bulharské mentality.
„Největší problém je, že politická třída se nezabývá tématy, které lidi skutečně trápí. A to jsou věci, které jdou daleko za horizont korupce, jako jsou nerovnost, inflace, růst cen a nepředvídatelné prostředí. Volby se budou opakovat tak dlouho, dokud politici nezačnou zohledňovat, co se jim snažíme říct tím, že k volbám jdeme, anebo k nim ani nejdeme,“ říká její kamarádka Ivanka, podle které mají pocity neštěstí objektivní příčinu. Souhlasí ale, že Bulhaři mají pořád hodně důvodů, za co být vděční.
Evropský statistický úřad Eurostat určuje každoročně na základě různých faktorů takzvaný index štěstí v jednotlivých unijních zemích. Zatímco mezi zbytkem Unie jsou rozdíly podle posledního grafu z loňského září malé a přechody pozvolné, Bulharsko se krčí na posledním místě s větším odstupem.
„Rozdělení na proruské a protiruské je nejvýraznější zlom bulharské společnosti. Je to gigantická propast, která rozděluje společnost na dvě části, takže se lidi začínají nenávidět a vzájemně na sebe útočit,“ říká sofijský psychiatr a psychoterapeut Vladimir Sotirov, který vidí příčiny neštěstí bulharského národa v jeho nevyjasněné identitě.
Kromě nejasné zahraniční orientace je ale důvodem bulharského neštěstí podle Sotirova taky podoba institucí.
V hluboké depresi
„V rámci vzdělávání se ve školách nepodporuje autonomní individualita, ale závislý jedinec. Systém je založený na represi a disciplinaci, jenže tady pak na druhé straně chybí i společnost – komunitní tradice, ale taky instituce, o které by se dalo opřít. Jsme rozkročeni mezi individualistickým a kolektivistickým přístupem. A přitom nejsme ani jedno. Jsme nikde, ve vakuu,“ říká Vladimir Sotirov, který se v terapeutické praxi setkává s klienty, kteří se buď identifikují s mocenskými strukturami, anebo jsou v hluboké depresi.
Odliv Italů a příliv uprchlíků. Snížit migraci Meloniová nezvládla, před eurovolbami mění strategii
Číst článek
V každém případě ale musí za služby terapeuta zaplatit, protože terapie hrazená pojišťovnou nepřipadá v Bulharsku kvůli chybějícímu legislativnímu rámci v úvahu. Ještě těžší je situace podle Sotirova u vážně nebo chronicky nemocných – sehnat lůžko na psychiatrickém oddělení je těžké a lidé často končí v hromadných ústavech za městem.
„Chtělo by to domy rodinného typu. Dobře, postaví se z peněz Evropské unie. Ale ještě větší investice jsou potřeba do vzdělání. Aby se změnila mentalita a vůči pacientům nepřevládal paternalistický, ale terapeutický, partnerský přístup,“ míní.
V Bulharsku se dost možná jako v jediné zemi Evropské unie budou červnové evropské volby krýt s těmi parlamentními. Pro Bulhary nic nového – za poslední tři roky šli k volbám pětkrát, čtyřikrát z toho k předčasným.
‚Zájmy gangsterů v ohrožení‘
„Reformy zaváděné vládou vždy dospěly do fáze, kdy oligarchie a gangsteři začali cítit, že jsou jejich zájmy v ohrožení. A tak vládu svrhli a vyvolali volby,“ vysvětluje příčiny politolog Jevgenij Dainov.
Stranu gangsterů a oligarchického kapitalismu, která prý navíc podléhá ruskému vlivu, ztotožňuje politolog ze soukromé Nové bulharské univerzity s dlouholetým premiérem Bojkem Borisovem.
„On je nahoře jako velký boss, kolem sebe má pobočníky a představitel režimu je i v těch nejmenších vesnicích, ať už je to lokální gangster nebo starosta,“ líčí Dainov.
Slabinou Borisovova režimu podle politologa je, že na rozdíl od polských nebo maďarských autokratů nezměkčuje feudální model státu žádnou sociální politikou – nerovnost je v Bulharsku nejvyšší ze všech unijních zemí. I proto je výsledkem opakovaných voleb posilování proevropských stran.
„Před sedmi lety nevzešel z parlamentních voleb jediný proevropský poslanec, každý byl buď gangster, nebo ruský poskok. A v posledních volbách jich bylo 63. Přestože je společnost manipulovaná propagandou, tak se pomalu a pod vlivem častých voleb politizuje a stává proevropskou,“ uzavírá politolog jevgenij Dainov.
EUROSERIÁL
V červnu budou zvoleni noví europoslanci a následně se ustaví Evropská komise, instituce stanoví priority na následujících pět let. Jaká témata vykrystalizovala před eurovolbami? A co hýbe kampaní v členských státech? Nálady v Česku podrobně mapuje projekt Rozděleni Evropou, atmosféru ve zbylých 26 zemích Unie nyní přiblíží euroseriál Radiožurnálu a iROZHLASu.
Odlišnosti prezentuje od západu na východ i ze severu na jih. Zaměří se na boj s klimatickou změnou v Portugalsku, oblibu francouzské krajní pravice, boj s ruskými dezinformacemi v Estonsku nebo odchodu Chorvatů do jiných zemí EU.
