Je to spíš spekulace, odmítá dánská politička úvahy, že by jako první žena v dějinách mohla vést Evropskou komisi. „Nehledejte v tom spojitost se mnou, ale myslím, že by bylo dobré, kdyby komisi vedla žena. Ale také Evropský parlament, Evropskou radu a další instituce, kde žena v čele zatím nestála. A samozřejmě i ty, kde už ve vedení byla.“

Podle svých slov chce Margrethe Vestagerová pokračovat v dosavadní práci. Jako komisařka pro hospodářskou soutěž si už došlápla třeba na Google kvůli znevýhodňování konkurentů v jeho internetovém vyhledávači. Americké firmě za to uložila pokutu v přepočtu přes 60 miliard korun.

„V případu Googlu jsme odhalili, že zvýhodňoval svůj srovnávač cen a znevýhodňoval tak ostatní. Domníváme se, že to dělal kvůli tomu, že se jejich produktu příliš nevedlo. Takové chování považujeme za nelegální a ohrožuje další inovace. Uvědomte si, že ve většině evropských zemí má Google dominantní postavení, které dosahuje až 97 procent trhu. Když vás nikdo na internetu nenajde, proč byste inovovali a investovali do toho vaše peníze?“ popisuje dánská eurokomisařka možné důsledky praktik americké internetové firmy.

Komise jí za ně udělila rekordní pokutu v přepočtu přes 60 miliard korun. Google s tím nesouhlasí a chce se soudně bránit. Podle Vestagerové je ale zásadní, aby trh zůstal otevřený.

„To zaručuje, že i když máte dominantního hráče a soutěž je oslabena, pořád tu existuje konkurence. Je to potřeba zejména teď, kdy se v Evropě objevují nové start-upy a podnikatelské prostředí se dynamicky vyvíjí. Tato změna se odehrála během posledních deseti let. Přišla spousta schopných lidí a mnoho nových podnikatelů a start-upů. Ty ale potřebují soutěž, aby mohly získávat zákazníky.“

Spravedlivá soutěž musí podle bývalé dánské ministryně hospodářství platit i v otázce zdanění. Za nepřijatelné považuje, aby některé nadnárodní společnosti získávaly v některých unijních zemích daňové výhody. A to i přesto, že daně spadají mezi pravomoci členských států.

„Případ Applu, Starbucksu nebo Fiatu ukázal, že tu jsou firmy, které měly selektivní výhody. A to je nekalá soutěž. To není o národní autonomii v placení daní. Malé a střední podniky nemohou mít ředitelství na Bahamách. Musí řádně platit daně, ale soutěží s firmami, které je neplatí, jak by měly.“

Obtížné odhalování

Evropská komise nařídila dotčeným zemím a společnostem daně doplatit. Nizozemsko muselo od kavárenského řetězce Starbucks vybrat v přepočtu přes 800 milionů korun. Podobnou částku dostalo za úkol získat Lucembursko od automobilky Fiat. Rekordní sumu požaduje komise doplatit po technologickém gigantu Apple v Irsku. Americký výrobce má uhradit v přepočtu přes 300 miliard korun. Apple i Dublin se tomu ale brání - podobně jako ostatní postižení.

„Tohle teď řešíme především s Irskem. V případě Amazonu, Fiatu nebo Starbucksu byly daně už zaplaceny. Samozřejmě že je něco jiného uhradit 13 miliard eur anebo 250 milionů eur. Ve všech těchto případech přišlo odvolání, takže do rozhodnutí musíte mít ty peníze někde uloženy. Pokud Apple vyhraje, nebude muset daň doplácet. Pokud vyhrajeme my, dostane ty peníze Irsko. Čekali jsme více než rok, než jsme se obrátili na soud, aby se tímto případem začal zabývat.“

Odhalování těchto daňových praktik je podle Vestagerové ale velmi obtížné.

„Nikdy nebylo tajemstvím, že daňové výhody jsou zakázané. V evropských smlouvách to stojí od nepaměti a před více než dvaceti lety soud rozhodl, že peníze na ruku, levný stavební pozemek nebo daňové výhody jsou to samé. Je to nepovolená státní podpora a je to nezákonné. Problém představovalo to, že to bylo drženo v tajnosti.“

„Případ Applu otevřel teprve můj předchůdce, a to až poté, kdy to řešil americký Senát. Předtím nikdo nevěděl, jak je Apple organizován. Dříve jsme se o tom dozvídali jen díky únikům dokumentů, jako byly WikiLeaks, LuxLeaks, Panama Papers nebo Paradise Papers,“ vysvětluje.

„Nová legislativa teď přinesla větší transparentnost. Daňové úřady tak už ví, jak jsou tyto firmy organizovány. To je hrozně důležitý krok kupředu. Nemůžeme jinak dělat svou práci, pokud je všechno utajováno.“

Obrovský budíček

Vedle nekompromisního postupu proti globálním firmám se s nimi bruselská komise ale snaží také spolupracovat. A to na potírání projevů nenávisti na internetu nebo v boji proti falešným zprávám. Ty se šíří zejména po sociálních sítích, jako jsou Facebook nebo Twitter. V případě nenávistných příspěvků se k jejich mazání zavázali sami provozovatelé.

U fenoménu fake news Vestagerová nevylučuje, že komise přijde s vlastním legislativním opatřením.

„Loňský rok představoval obrovský budíček a varování, že jsou tu velké hrozby. Kolegové proto vytvořili pracovní skupinu, která má 40 členů z různých členských států. Jsou v ní lidé z těchto firem, z akademické sféry, uživatelé a vydavatelé. Jejich úkolem je zmapovat problém falešných zpráv a přijít s doporučením, co s ním dělat. Může jít o systematické změny třeba v podobě regulace.“

Díky boji s mamutími koncerny se v médiích často skloňuje i jméno eurokomisařky pro hospodářskou soutěž. Vlivný bruselský server Politico ji opakovaně zařadil mezi nejmocnější ženy v unijní metropoli.

Pro tvůrce dánského seriálu Vláda, který se vysílal i v Česku, byla Margrethe Vestagerová zase inspirací pro postavu hlavní hrdinky. Ona sama svou popularitu vysvětluje tím, že hájí rovnou soutěž a zájmy lidí.

„Dnes jsme svědky velké koncentrace trhu. Ve všech oblastech, ne jen v případě technologických firem. Společnosti stále rostou a vy se jako spotřebitel můžete cítit velmi malý. Lidé se proto ptají, jestli je tu někdo, kdo na to dohlíží a dává pozor, aby se to nevymklo kontrole. Jestli je tu někdo, kdo zajišťuje, že trh slouží nám, a ne naopak.“

Možná nástupkyně

Toto renomé dostalo Vestagerovou mezi politiky, o kterých se mluví jako o možných nástupcích Jeana-Clauda Junckera v čele Evropské komise. Podle zmíněného serveru Politico by ji na tomto postu rád od roku 2019 viděl i francouzský prezident Emmanuel Macron. Rodačka z dánského Glostrupu by tak byla vůbec první ženou, která by vedla unijní exekutivu.

Vestagerové případné ambice ale limituje i její politická příslušnost k táboru liberálů, který není v unii nejsilnější. V Evropské komisi by přesto ráda zůstala i po příštím roce a dál by chtěla šlapat na paty nepoctivým obrům.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít