Lovci hurikánů: Helene nás během sekund vyhodila o půl kilometru nahoru. S letadlem si dělala, co chtěla
Létají do hurikánů, aby získali cenná data. Takový je úkol lovců bouří. Proletět přitom musí oční stěnou, kde vládne nejsilnější vítr a déšť, až do klidného oka hurikánu. „Letadlo během několika sekund vyletělo o skoro půl kilometru. Snažili jsme se manévrovat zpět dolů. Ale hurikán si s letadlem dělá trochu, co chce,“ popisují pro Český rozhlas Plus hurikán Helene meteorolog a velitel letu Jonathan Zawislak s pilotem Joshuou Rannenbergem.
Co je váš úkol během tropické bouře?
JZ: Naším hlavním úkolem je připravit letové posádky na misi. Takže sledujeme formování bouří a snažíme se předpovědět jejich vývoj. Taky zaznamenáváme požadavky našich spolupracovníků, tedy hlavně Národního centra pro hurikány, modelovacího centra a dalších výzkumníků.
Jak pracují lovci hurikánů? Jonathan Zawislak a Joshua Rannenberg popisují, jak sbírají data o ničivých bouřích
Když potom bouře dorazí, připravujeme posádku na to, jaký typ bouře nás čeká, co bude naše mise a jaké v ní musíme splnit úkoly. Na palubě pomáháme pilotům zajistit bezpečnost letu tím, že jim dodáváme meteorologické informace, abychom bouří v pořádku proletěli. Sbíráme taky data, o něž nás požádali výzkumníci, kteří letí s námi, nebo je dole na zemi požaduje Národní středisko pro hurikány.
Joshi, vy jse pilot. Popište svoji práci v tropické bouři – můžete to ukázat teď konkrétně na hurikánu Helene?
JR: Jasně, s Jonem-Z jsme teď byli spolu v týmu. Takže jsme společně vzlétali z Lakelandu na Floridě a do Helene jsme udělali tři mise. Poprvé jsme vzlétali, ještě když to byla tropická bouře, a končili jsme těsně předtím, než dorazila k pevnině. To bylo v noci na 26. září. My jsme vzlétali ten den ráno.
Hurikán Milton prošel Floridou a zamířil nad oceán. Miliony lidí nechal bez elektřiny, 4 připravil o život
Číst článek
Lidé počítají oběti a napáchané škody a my víme, že bouře Helene měla zničující dopady. Ale bylo na ní něco výjimečného, když byla ještě ve vzduchu, než dorazila na pevninu?
JR: Z mého pohledu to byla velmi rychlá bouře. Musel bych se podívat do svého letového deníku, ale bouře, do nichž jsem létal dřív, obvykle trvají pět a více dní. Vzlétáme k nim, když se teprve formují z tropické bouře na hurikán. Potom nalétáme několik dalších misí, než hurikán dorazí k pevnině.
Helene byla rychlá. Tohle celé jí trvalo tři dny. To je jako nic. Zatímco jsme do ní první den letěli, přerostla v tropickou bouři. Další den už byla v kategorii jedna, druhý den v kategorii dva a pak rychle zesílila na kategorii 4. Pak dopadla na pevninu. Celé to bylo velmi rychlé.
Jone, můžete to potvrdit? Jak to vypadalo z vašeho pohledu?
JZ: Ano, bouře obvykle nerostou takhle rychle. Většinou to trvá, než jejich větrné a dešťové pole takhle narostou. Při Helene to bylo rapidní. Takže i když se nacházela pořád víc než 100 kilometrů od pobřeží, v Tampě na Floridě a v St. Pete už měli velké záplavy. To je docela unikátní. Helene trvala jen pár dní, a i tak přinesla hodně deště, větru a vlnobití.
Když vás teď poslouchám, celkem mě překvapuje, že máte na přípravu mise někdy jen pár dní, nebo dokonce jen hodin. Jonathane, co je pro vás nejtěžší při plánování mise a následném letu?
JZ: Ta jejich složitost. Ta se zvyšuje s tím, jak létáme takzvané operační mise. Při nich sbíráme data i pro Národní centrum pro hurikány a jejich předpovědní modely, aby mohlo zpřesňovat svoje výstrahy a informovat veřejnost o tom, kde a jak hurikán dorazí k pevnině.
8:22
Část Floriďanů je hrdá, že hurikán přečká doma. Ale tentokrát se evakuovali, říká zpravodajka z USA
Číst článek
Naše mise taky využívají výzkumníci. Je to pro ně jedinečná příležitost, protože bouři sledujeme ze vzduchu a v našich letadlech jsou vědecké laboratoře se spoustou přístrojů a nových technologií. Vypouštíme z letadla drony, máme nové dálkové senzory i různé typy senzorů in situ.
To všechno dělá mise složitější, protože nemůžeme bouří jen tak proletět, ale musíme přitom provést různá měření a splnit další úkoly. I když je to pro nás víc práce a někdy i výzva to všechno zvládnout, jsme za to rádi. Protože provádíme měření, které nám v budoucnu můžou pomoct pochopit, proč byla třeba Helene tak rychlá a jak stihla tak rychle narůst. Takže naše práce má přínos. Vytváříme novou generaci měření a rozšiřujeme poznání o tropických bouřích.
Válka vs. hurikán
O tom, jaká data vlastně během hurikánů sbíráte, chci mluvit později, teď mě ještě zajímá pár věcí k řekněme lidské dimenzi misí. Joshuo, vy jste bývalý armádní pilot. Jaký je rozdíl mezi pilotováním letadla v boji a v hurikánu?
JR: Je to jako srovnávat jabka a hrušky. Jsou to dvě různá prostředí. Když mám být upřímný, dávám přednost létání v hurikánech. Hurikán se mě totiž vědomě nesnaží zabít.
To je fajn, a nesporná výhoda, řekl bych. Ale bouře jsou taky dynamické a hodně se mění. Dost se při letu spoléhám na svého vedoucího letu. Tady Jonathan mi vždycky pomůže. Neustále spolu komunikujeme: kam přesně umístíme letadlo, jak budeme v bouři manévrovat, snažíme se najít cestu nejmenšího odporu do oka hurikánu, a při tom sbíráme data. Neustále balancujeme na hranici mezi bezpečností letu a splněním cílů mise. O tom je naprostá většina naší komunikace a následně i manipulace s letadlem.
Co je oční štěna?
Oční stěna se nachází na okraji oka hurikánu. S výškou se obvykle rozšiřuje směrem ven. V oční stěně je největší rychlost větru, nejsilnější turbulence a také srážky jsou nejsilnější. Mnohdy se v ní také objevují mezovortexy, malé víry, ve kterých může být rychlost větru ještě vyšší.
JZ: Zrovna jsme se včera bavili o tom, že když jsme naposledy letěli do Heleny, skončili jsme ve vzestupném proudu v oční stěně. Říká se tomu mezovortex a je to vlastně menší cirkulace zabudovaná do větší cirkulace oční stěny. Viděl jsem to na radaru a bylo jasné, že to nebude příjemné.
Museli jsme se pořád snažit dostat letadlo do lepší pozice. Tak jsem Joshe navigoval trochu proti větru, abychom se dostali do lepší polohy, ale i tak jsme částečně v tom mezovortexu skončili. Naše letadlo během několika sekund vyletělo nahoru o skoro půl kilometru. Dost jsme při tom ztratili rychlost.
Josh se snažil manévrovat zpátky dolů na naši původní letovou hladinu. Ale hurikán si prostě s letadlem dělá trochu, co chce, s tím prostě musíme počítat a být na to připravení. Ale naše letadlo to zvládá. Jen je to občas trochu nepříjemné, a to, co se nám stalo, není úplně obvyklé.
JR: Jak jste se ptala, jaký je rozdíl mezi pilotem amerického námořnictva a lovcem hurikánů. Tak z armády jsem vycvičený ovládat letadlo tak, aby dělalo přesně to, co chci a kdy chci. Ale v hurikánu, i když se snažím mít let pod kontrolou, nás to občas hodí úplně opačným směrem. Náš stroj váží něco mezi 45 a 54 tunami – podle zatížení a objemu paliva. Takže když nás to hodilo skoro půlkilometru do vzduchu, přestože jsem se snažil letadlo řídit, trochu mě to znervóznilo. Takže tolik k mým dřívějším zkušenostem v armádě a teď v hurikánech.
A předpokládám, že během hurikánu nepřichází v úvahu katapultáž nebo padák, že?
JR: Máme nějaké záchranné čluny. Takže pokud bychom spadli do vody, možná by se nám podařilo dostat se na záchranný člun.
JZ: Já bych to radši riskoval v letadle než ve člunu v devítimetrových vlnách.
Vaše mise trvá osm až deset hodin, za dne i noci. Není ale létání v noci v hurikánu už za hranicí lidských možností?
JR: Nechám Jona, ať na to odpoví svoje. Já to mám možná trochu jinak. Připadá mi, že bouře má své vzorce chování. Létáme dvě různé směny. Máme takzvaná asimilační okna, během nichž doplňujeme data do předpovědí.
Takže naše mise se organizují kolem těchto asimilačních oken. Obvykle máme brzkou ranní a pak odpolední směnu. Takže když létáme 24hodinové operace, je porada ve 14.00 hodin, vzlet kolem 16. hodiny a přistání okolo půlnoci. Druhá směna má pak briefing ve 2 ráno, vzlet ve 4 ráno a přistání kolem poledne.
9:10
Dezinformace o hurikánu Milton šíří i Trump. Floriďané ale vědí, co dělat, popisuje Ciglerová
Číst článek
Při ranní směně mi připadá, jako by bouře procházela určitými cykly. Nevím, jestli to nějak souvisí s denním cyklem, ale mám pocit, jako by se při ranních misích bouře vždycky trochu uklidnila. Pak se večer, po to všem denním horku, zase pořádně rozjede. Ale možná je to jen můj dojem. Takže nechám Jona, ať k tomu řekne víc.
JZ: Jasně. Takže máme ta dvě asimilační okna, při nichž získáváme data a vkládáme je do modelu. Kdykoli model dostane konkrétní data, hned se vylepší a umí dát i přesnější předpověď.
Takže se snažíme zkoncentrovat všechna data z toho zhruba šestihodinového intervalu soustředěného kolem osmé hodiny ráno a osmé hodiny večer místního času. Ale nezapomeňte, že v tropickém pásmu hraje roli i denní cyklus bouřkové aktivity nad oceánem.
My říkáme bouřkové aktivitě „konvekce“. A ty mají tendenci kulminovat v časných ranních hodinách a pak během odpoledne slábnou. Takže když letíme do bouře brzy ráno, trefíme se zrovna do vrcholu denního cyklu konvektivní aktivity. Ke konci téhle směny se proudění vzduchu začíná uklidňovat.
Naopak při odpolední směně vzlétáme do příjemné, celkem stabilizované atmosféry. Ale s příchodem noci se kvůli dennímu cyklu začíná konvektivní aktivita zase zvyšovat.
Když potom bouře dorazí k pevnině, začne se její chování hodně měnit. Takže posádka, která letěla odpolední směnu po nás, těsně předtím, než Helene dopadla na zem, zažila ještě větší turbulence než my. A nebylo to jen kvůli konvekci, i když ta hrála důležitou roli. Ale určující byla i blízkost pevniny.
‚Bouře je žena‘
Mně se líbí, jak Josh mluví o bouři, jako by to byl člověk nebo nějaká bytost.
JZ: Já vím, jsem vědec, takže bouři vidím jako dešťové kapky, mraky a srážky.
JR: Já jsem viděl Helene a byla trochu divoká.
Ano, je to přece žena. Vím, že na internetu je řada videí o průletu hurikánem. Ale stejně, jaké to je podívat se hurikánu do oka? Joshuo, pamatujete si, jaké to bylo poprvé, když jste prorazil mraky a objevilo se oko? Jak byste ho popsal rozhlasovým posluchačům?
JR: Začal jsem létat v roce 2020 a jméno svého prvního hurikánu už si nepamatuju. Ale měl úplně uzavřenou stěnu kolem oka. Tehdy jsem si myslel, že každý hurikán je dokonale kulatý a uprostřed v oku má modrou oblohu a dole pod sebou uvidím oceán.
Americký meteorolog měl slzy na krajíčku: Je to strašný hurikán
Číst článek
Ale oka hurikánů jsou hodně proměnlivá. To mě tehdy před těmi pěti lety překvapovalo, že mění tvar. Někdy se ani nedostaneme z mraků, protože i v oku může být nižší vrstva oblačnosti, která nezmizí. Stejně tak oční stěna občas bývá otevřená: to je ostatně případ Helene. Pokaždé, když jsme do ní letěli, bylo oko v nějakém směru otevřené a nikdy nebylo úplně kulaté.
Můj první hurikán, v němž jsem viděl opravdu krásně uzavřenou oční stěnu, byl hurikán kategorie 3 v roce 2020. Dostal jméno Laura. Bylo to krásné: všechny ty mraky, které kroužily kolem, a takový vír v tlakové níži. To byl přesný střed té bouře. Oceán se pod okem hurikánu jakoby uklidňuje. A svítilo slunce. Takový pohled na hurikán je opravdu jedinečný.
Jonathane, jak vy vzpomínáte na svoje první oko?
JZ: Já mám trochu jinou zkušenost, protože jsem začal létat do hurikánů v čtyřmotorovém letadle NASA, které se do bouří většinou nepoužívá. Psal se rok 2010 a letěli jsme do bouře čtvrté kategorie. A skončili jsme v jasném oku, což je docela pozoruhodné.
Na našich současných letadlech typu P-3 létáme ve výšce přes 10 kilometrů a často si ani neuvědomuje, že už jsme uvnitř hurikánu. Vždycky říkám, že v hurikánu je hrozný hluk. Kolem nás bičuje déšť, vítr a my letíme rychlostí 210 uzlů, takže řve i motor, a s letadlem to hází. Ale jakmile proletíme do oka, nastane… ne zrovna ticho, ale takové tiché hučení. Slyšíme vlastně jen motor letadla. Ale pro nás je to ticho. A k tomu ten pohled na krásné, jasné oko.
Jak se chová vzduch uvnitř oka – co to znamená pro letadlo?
JZ: Někdy to trochu hází. Záleží na letové výšce. Když letíme trochu výš, je vzduch klidnější. Když jsme níž, dostaneme se občas do vrstvy mraků, a můžou přijít turbulence. Ale spousta ok hurikánů je klidných a velkých třeba 24 až skoro 50 kilometrů.
Můžeme v nich letadlem kroužit a připadáme si tak trochu jako turisté. Jsme bouři vydáni na milost a nemilost, potřebujeme v ní nasbírat meteorologická data a dostat se do jasného oka je pro nás tak trochu svatý grál. Když se to povede, jsme opravdu jako turisté ve vlastním letadle a často nemůžeme odtrhnout oči od stadionového efektu v oku a dalších jevů.
4:14
Lovci bouří vlétli do oka běsnící Helene. ‚S letadlem si hurikán dělá, co chce,‘ popisují perné chvíle
Číst článek
Zahlédnete někdy i duhu? Viděla jsem na internetu jedno video, kde je z oka vidět.
JR: Ano. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se díváte na sluneční paprsky. Ale ano, už jsem viděl i kruh duhy, která procházela okem, a další úžasné efekty.
A co předměty, které bouře nasála – nelétají kolem vás vzduchem?
JR: Žádné předměty jsem nikdy neviděl. Viděl jsem ale ptáky, kteří se ztratili v oku hurikánu. Někdy se to stane a občas se s nimi srazíme, s tím se nedá nic dělat. Ale předměty jsem žádné neviděl. Ale já si to zase tak moc zblízka neprohlížím.
Jonathane, viděl jste nějaké?
JZ: Já nemám tak dobrý výhled jako Josh v kokpitu. Koukám z vypouklého okna, což je pěkné, protože můžu jakoby trochu vystrčit hlavu z letadla. Při průletu oční stěnou vždycky trochu klesáme, takže předek letadla míří vždycky dolů směrem k oceánu.
Často při tom vidíme zuřící bouři, která přechází ze silné aktivity vln v klidný oceán pod okem. Tenhle přechod je dost pozoruhodné sledovat. Jednou jsem letěl v Dorianu, to byla bouře kategorie pět, a viděl jsem, jak se blíží k plážím na Bahamách. To bylo velmi zajímavé, jen bohužel toho ve skutečnosti moc nevidíte, a navíc víte, že bouře zrovna dopadá na pevninu a začíná ničit lidi a jejich majetek.
Vědecké účely
Ano, a předpokládám, že nemáte zrovna čas obdivovat výhledy z letadla, protože hlídáte počítače a senzory. A tím se dostáváme k datům, která sbíráte. Jaké informace vás tedy zajímají a jakými prostředky je v tropických bouřích sbíráte?
JZ: V atmosféře provádíme několik základních měření: jde hlavně o teplotu, vlhkost, vítr a tlak. Takže v podstatě hlavně tyto údaje sbíráme pomocí přístrojů, které máme na palubě. A že jich máme hodně.
‚Kdo se neevakuuje, ten zemře.‘ Florida se chystá na hurikán Milton, udeřit má v noci na čtvrtek
Číst článek
Jedny přístroje měří tyhle proměnné určitým způsobem, další zase jinak. Vyjde nám z toho několik setů dat, takže vítr, teplotu a vlhkost máme naměřené několika různými způsoby. Potom máme takzvané dálkové senzory. To jsou vlastně klasické radary. Ty sledují typ srážek a jejich intenzitu. Na palubě našich letadel máme taky Dopplerův radar, čímž se lišíme od Lovců hurikánů, kteří létají pro Air Force, tedy pro armádu. Ti také vzlétají k bouřím jako my, ale nemají Dopplerův radar.
My máme díky němu k dispozici trojrozměrný obraz srážek pokaždé, když proletíme oční stěnou. A když je malá, tak ji radar dokáže nasnímat celou. Okem prolétáme během jedné mise třikrát nebo čtyřikrát. Takže Národní centrum pro hurikány může na zemi sledovat, jak se proměňuje.
Z letadla také měřidla vypouštíme. Máme sondy, které vypadají jako role od papírových utěrek a ty mají na sobě senzory. Ty během dopadu na zem měří vítr, teplotu, tlak a vlhkost. Mají takový padáček a vypadají jako malý stan klesající na pevninu nebo do oceánu. Během letu jich vyhodíme zhruba dvacet nebo třicet. Už se nám nikdy nevrátí, ale během dopadu nám poskytují cenná měření základních hodnot.
A tato data jsou živě přenášena na zem do řídicího centra, kde je meteorologové dál zpracovávají. A dávají vám rovnou zpětnou vazbu, co ještě máte naměřit? Tedy ta komunikace s řídícím centrem je dvousměrná a v reálném čase?
JZ: Řekl bych to tak, že my jsme v první linii hurikánu. Vzlétáme k bouřím ještě předtím, než se z nich stane hurikán a než dorazí k pevnině. Cílem naší mise je získat o nich relevantní data. Každou informaci, kterou během letu naměříme, vysíláme v reálném čase přes satelit do datového centra.
‚Devastace, jakou jsme nezažili.‘ Hurikán Helene má v USA už téměř 90 obětí, škody jsou ‚astronomické‘
Číst článek
Tam jsou lidé, třeba meteorologové v Národním centru pro hurikány, kteří ta data shromažďují a pracují s nimi dál. Vyhodnocují, v jakém stavu bouře je. Zesílila nebo zeslábla od posledního měření? Jaká data vzešla ze sondy, kterou jsme právě vypustili? Možná naměřila silnější vítr, takže to znamená, že bouře zesiluje.
Data se také vkládají do modelů. Modely milují data a reálné hodnoty z měření. Dokud do modelu nedodáte konkrétní data, zůstává všechno jen v rovině odhadů. Takže z letadla posíláme okamžitě data, které pak modely extrahují a díky nim se zlepšují prvotní odhady. Ty jsou velmi důležité. Model s konkrétními daty totiž znamená přesnější předpověď počasí.
Hurikán Helene je příkladem velice solidní předpovědi založené na datech. Proto k bouřím vzlétáme. Původní model vám spočítá třeba 30 různých variant vývoje. Podle některé hurikán dopadne na pevninu, podle jiné se rozptýlí nad oceánem. Teprve konkrétní data získaná z měření prováděných během letu vám dají přesnější představu a vy se pak už můžete zaměřit na to, jak se bude bouře vyvíjet. Takže hodnota dat je obrovská.
Kdy vlastně vzlétáte poprvé? Jak daleko se bouře musí nacházet od pobřeží nebo kolik času musí zbývat do jejího rozptýlení? Kdy začíná vaše lovení hurikánu?
JR: Nerozhoduje poloha bouře. Určující je, jestli se o ni zajímá Národní středisko pro hurikány. Naše letadla mají poměrně dobrý dolet: 2500 až 3000 kilometrů vůbec k samotné bouři a pak jsme ještě schopni nalétat zhruba čtyřhodinový profil té bouře – tedy že létáme přímo v ní.
Takže nás spíš zajímá, jestli je to bouře, která si zaslouží naši pozornost a zdroje. Stojí nám za to do ní letět, protože podle našich odhadů přeroste v hurikán a ohrozí lidi a majetek? To je pro naše mise určující. A pokud je bouře zatím daleko, můžeme letadla připravit na bližších pozicích. Například se přepravíme na Barbados nebo jinam do Karibiku a vzlétáme k bouřím odtamtud.
Jedna z nejdelších tropických bouří, do kterých jsem létal, byl hurikán Teddy. Začínali jsme v Karibiku, kde to byl jen systém tlakové níže. Ten postupně přerostl v hurikán. Hodně velký hurikán. Létali jsme do něj pak i nad Atlantikem, jak postupně cestoval podél celého východního pobřeží. To jsme vzlétali z Floridy. Potom se přesunul na sever, kde jsme si připravili letadlo na severovýchodě Spojených států. Nakonec dopadl na pevninu v Kanadě s větrem o síle kategorie dvě. Celé to trvalo asi dva týdny – byla to opravdu dlouhá bouře.
Nové poznání
Co ještě o hurikánech nevíme? Jaké nám chybějí informace, které by nám pomohly jim lépe porozumět a předejít tak škodám, které způsobují?
JZ: Za posledních 34 let se předpovědi tropických cyklón velice zlepšily. Začínáme v tom být dost přesní. To neznamená, že se občas nespleteme. Někdy vyhlásíme falešný poplach, předpovíme bouři o velké intenzitě, ale nakonec k ní nedojde. To se občas stane. Ale obecně statistiky ukazují, že se naše předpovědi stále zlepšují. Problémem zůstávají rychlé změny, jako byl právě hurikán Helene.
Je těžké předpovědět, jak moc bouře nabere na síle. Víme, co se bude dít, jakmile začne sílit, ale výzvou je odhadnout, kam až to může vygradovat. K tomu nám právě pomáhá i létání do bouří, protože můžeme hledat příznaky intenzifikace bouří. Předpovídání tohoto vývoje je pořád ještě výzva.
Kategorizace hurikánů je zastaralá a neodpovídá reálnému nebezpečí. Vědci se snaží o aktualizaci
Číst článek
Co myslíte vy, Joshi, můžeme poznat bouře ještě lépe, až se zdokonalí další technologie?
JR: Já jsem v podstatě laik, jsem jen pilot. O meteorologii toho zas tolik nevím. Ale za sebe chci vždycky vědět: kde bouře udeří, kdy udeří a jak hrozné budou její dopady? To jsou tedy tři hlavní otázky.
Předpovědi bouří máme myslím celkem podchycené, ale souhlasím, že pořád tu zůstává ta otázka intenzifikace. Pokaždé, když vzlétáme na misi, tak si říkáme: jaká bouře nás asi čeká? A právě Jonathan mě vždycky instruuje a snaží se mě připravit na to, co čekat. Řekne mi třeba: 70procentní pravděpodobnost rychlého zesílení. Prostě lépe to nevíme.
Stalo se nám to teď právě s Helene. Při naší druhé misi jsme čekali, že dojde k intenzifikaci, ale ona se trochu zklidnila. Potom zesílila ten poslední den a my jsme věděli, že udeří, ale nevěděli jsme přesně kdy.
Teď jste tu oba dopodrobna popisovali, co děláte na misích a jak nasazujete vlastní životy pro to, aby lidé na zemi dostali zavčas meteorologická a další data a mohli se na bouři připravit. Je ale ve Spojených státech taky časté, že lidé nečtou zprávy nebo jim nevěří a ignorují výzvy k evakuaci? V Česku jsme to teď zažili s velkými povodněmi, před nimiž hydrometeorologové a média v předstihu varovali.
JR: Myslím, že v každé zemi se najdou lidé, kteří nevěří institucím, které vydávají taková údaje. Já sám jsem teď taky měl kolem sebe lidi a přátele, kteří za mnou chodili a ptali se: jak víte, že hurikán udeří?
Jak víte, kam dopadne? Jediné, co jim v takových chvílích můžu říct, že se všichni rozhodujeme podle předpovědních modelů. Nemůžu lidem nařizovat, co mají nebo nemají dělat, ale vždycky jim radím, že pokud se nacházejí v evakuační zóně, ať berou výstrahy vážně. Může je zasáhnout sto bouří a jen jedna z nich bude opravdu ničivá. Pořád je to ale velké riziko, protože může být ničivá opravdu strašně. Zůstat, přestože jste byli vyzváni k evakuaci, je prostě velké riziko. Takže pokud jste v evakuační zóně, věnujte těmto výstrahám pozornost.
Hurikán Helene udeřil na Floridu s větrem o rychlosti až 225 km/h. Guvernér informoval o první oběti
Číst článek
A vy, Jonathane?
JZ: Já vždycky říkám, že svoji práci naprosto miluju. Ale v bouřích často dostáváme dost na frak. Není to jednoduchá práce. Já v ní ale budu klidně pokračovat každý den a každý rok až do konce svého života, dokud budou existovat lidé, kteří budou dál zpracovávat data, která při letu získáváme.
Až jednou lidé přestanou na informace od nás reagovat, tak končím. Protože my to ve výsledku děláme pro veřejnost. Neděláme předpovědi, ale posíláme data o bouři, která se už blíží, a veřejnost se díky tomu na ni může připravit. Reálná data jsou v tomhle klíčová a jsou podkladem pro další rozhodování o evakuaci a další reakci.
Takže dokud budou lidé reagovat, budu tuhle práci dělat. Jak běžní lidé s našimi informacemi naloží, je na dost na nich. Vždycky je ale vybízíme, aby uposlechli výzvy k evakuaci nebo se na bouři připravili.
Bouře se proměňují. Nevíme, jak budou vypadat v budoucnu, a je na to spousta výzkumů. Helene je skvělým příkladem té změny, a to kvůli srážkám, které přinesla ve vnitrozemí. Viděli jste tu zkázu v Severní a Jižní Karolíně, Virginii a Tennessee? Lidé v Ashville v Severní Karolíně asi nečekali, že je takhle zasáhne hurikán kategorie čtyři, že. Ale Helene zapůsobila v tomhle celkem jako budíček. Lidi budou asi muset změnit svůj pohled na to, co to znamená připravit se na bouři. A to nejen obyvatelé na pobřeží, ale i ti ve vnitrozemí.
